dny 8.-11.5. „dny anorexie“

Donesla se do vesnice zvěst o tom, že král této země, osvobodil veškeré poddané od roboty na polích a to na 4 dny. Prý vyhrál nějakou válku či co a v záchvatu dobré nálady způsobil naší vesnici nedozírné problémy. Naštval mě tím tak, že jsem si nad postel pověsil místo něj obrázek bafaře. Začalo to ve čtvrtek.. již ráno řvali strážci obilné sýpky, že dochází obilí. Kouknul jsem přes hradby dalekohledem a rychle spočítal příchozí obchodníky.. průser.. bylo jich málo na to, abychom ve vesnici mohli nakrmit vojáky. Ve všeobecnou znalost uvedl jsem nařízení, že každý voják dá polovinu svého přídělu marodnému bafařovi. Bafaře má každý rád, a tak to zafungovalo dobře. Já mu to pak znárodnil.

Den druhý. Už nebylo ani na poloviční porce. Pohled do dalekohledu odhalil starou babku nesoucí snop obilí.. čas příchodu za 1254:24:10 … jestli neumře cestou bude bašta, ale spoléhat na to nebudu. Vyhláška dne: „nasnídej se, bude to na dlouho naposledy“. Obilí odpoledne došlo.. Celou následující noc jsem se nevyspal… to že mi pod okny kuňkají celou noc žáby jsem si rychle zvyknul, ale když milionu vojáků v noci kručí v břiše.. to je, jako když zabíjíte nadrženýho bejka.

Den třetí. Pohled do kukátka … nic … nic … nic … nic. Vyhláška dne: „nesnídej, ať se ti z přežrání neudělá špatně!“ Kupodivu jsem neviděl žebrající a smyslu zbavené vojáky pobíhající po vsi hlodající do zdí.. Naši vojáci nelenili a založili si pod ubikacemi krysí farmu. Krysí maso dodalo našim vojáků sílu.. a když jsem pátral, kdo v tom má prsty.. z ubikací vyšel bafař… ehm vojáky nově povýšený na „Král krysa“ Krysí maso vyléčilo bafařovy zlomeniny neuvěřitelným tempem. Sám jsem si k obědu odpustil vepřové hody a jal se ochutnat tu libůstku. Moc jsem si pochutnal a radoval se, jak jsme se oprostili od obilného embarga.

Den čtvrtý. Došly krysy. O obilí se už ani nezmiňuji. Vojáci začali davově hubnout. Někteří za den zhubli o 90kilo. Zachoval jsem se jako pravý vůdce vesnice, a abych zachránil aspoň 8/10 obranné síly vesnice, pozval jsem ke mně na oběd bafaře. Po obědě jsem si statečně říhnul, což zabilo dva vojáky co to náhodně zaslechly a šel jsem se věnovat duchaplným rozhovorům se stavebním plánem.

bafař ošetřujici vojáka

Bafař pak šel ošetřovat ty nejpohublejší vojáky. Večer nenadále dorazila babka se snopem obilí. Svezl jí jeden katapult, co přijel na návštěvu. Snop jsem zabavil, zítra si udělám obilné hody. Vy pošlete další obilí nebo vám tady pojdu hlady a budu Vás strašit ve snech.

Trápi ma priateľ

R: NIČ

O: NIČ

V:NIČ

K večeru som mala chuť najesť sa, mama varila polievku a zemiakové halušky ale prekonala som sa a som rada.

Ale inak teraz mám troška problémy v osobnom živote. Môj priateľ ma totižto nepodporuje tak ako by som potrebovala.

V podstate obaja máme jeden a ten istý problém a tým je práca. No ja ho kvôli tomu stále nebuzerujem. Spýtam sa ho na to raz za čas, porozprávame sa o tom, poviem mu svoj názor a to je tak všetko. No on sa ma no to isté pýta každý týždeň, každučký. Keď sme spolu tak osobne a keď nie tak do telefónu ale naozaj furt. Už mi to lezie na nervy a čakala by som z jeho strany viacej podpory, povzbudenia a nie len neustále sekírovanie. Je to ťažké, neviem čo mám robiť a preto nežerem.


Tanja Kinkelová: Stíny nad Alhambrou

Nákupu této knihy předcházelo nejméně půlroční váhání, ale protože s každým dalším katalogem Knižního klubu ubývalo jiných titulů na výběr, nakonec došlo i na Stíny nad Alhambrou a musím přiznat, že to byl dobrý obchod :o)

Ústřední postavou knihy je Lajla, jedno z dvojčat Surajji alias Isabely de Solis, druhé manželky granadského knížete Abú Hassana Alího, prostřednictvím které nahlédneme do intrik v knížecím paláci Alhambře mezi její matkou a první manželkou knížete Granady, Áišou al-Hurrou. Obě ženy vedou na první pohled diplomatickou válku o to, čí syn se stane dědicem knížectví. Díky stupňující se nenávisti mezi oběma ženami a částečně také následkem bouřlivé politické situace mezi křesťany a muslimy na Pyrenejském poloostrově se zdánlivě neškodné slovní potyčky záhy změní ve skutečný boj na život a na smrt, při němž je Lajlin bratr Tárik ve svých osmi letech zavražděn a Surajja s Lajlou jsou nuceny uprchnout z Granady. Jediným možným útočištěm se pro ně stává Surajjin otec don Sancho Chimenez de Solis, který je však jakožto unesenou zneuctěnou dceru, jež byla provdaná za bezvěrce, a jako vnučku s napůl arabskou krví, neuvítá s otevřenou náručí. Lajla dostane křesťanské jméno doňa Lucia a je ponechána napospas neznámému prostředí, protože matka se s návratem do křesťanského světa uzavře sama do sebe a nevnímá okolní svět. Později je Lucia poslána jako královnina dvorní dáma do Córdoby, aby si zde podle dědova přání našla vhodného manžela. To se sice nestane, ale dostane za úkol starat se o Sulejmána, syna svého nevlastního bratra, v té době již knížete Granady, a tedy vnuka Áišy al-Hurry, který je u španělského dvora držen jako „pojistka“ proti muslimským výbojům. S postupem doby a měnící se situací v křesťanském světě využije příležitosti k útěku zpět do Granady, přidá se ke svému strýci Az-Zádžilovi a nakonec se stává svědkem definitivního pádu granadského knížectví.

I když postava Lajly není historicky podložená, osudy ostatních hlavních hrdinů zůstávají věrné skutečným událostem. Ale právě díky Lajle získává kniha mnoho na čtivosti, protože vám umožňuje vidět svět muslimů i křesťanů s určitým nadhledem včetně jejich chyb a slabin. Dává čtenáři možnost cítit spolu s ní nenávist, zmatek, zklamání i smutek, a postupně sledovat nenápadný, ale nezadržitelný pád jejího skutečného domova – Granady. Zajímavé je i odrážení přerodu osobnosti z arabské na křesťanskou a naopak prostřednictvím „pouhé“ změny jména. Kniha také ukazuje nenasytnost španělské královny Isabely, která při bojích o trůn utratila značné finanční prostředky a ty se potom všemožně snažila získat zpět. Neštítila se ani inkvizičních procesů s Židy, kteří byli i s rodinami upalováni a jejich majetek tak mohl propadnout koruně.

Tenhle poutavý příběh přečtete jedním dechem, protože se vám oči budou odmítat „odlepit“ od stránek a vy budete chtít za každou cenu vědět, jak to všechno dopadne. Stíny nad Alhambrou mohu vřele doporučit všem, kdo mají rádi historickou prózu a nebojí se pár fantastických prvků, které se v knize objevují v souvislosti s kletbou uvalenou na rod posledních vládnoucích knížat Granady.

Jedlo

Jedlo za včerajšok:

R: NIČ

O: NIČ

V: NIČ 

 

Včera večer som mala chuť najesť sa ale našťastie som to nejako prežila. Pustila som si telku a snažila som sa sústrediť na to čo dávajú a nie na jedlo. Niekedy mám pocit, ako keby som bola už úplne prepitá. Keď mi je na odpadnutie tak si dám nejakú malinovku, popri tom kávu počas celého dňa.  No a občas mám pocit, že to všetko asi vyzvraciam, tak som plná tekutín.  No ale keď zasa nepijem, tak mi je na odpadnutie alebo mi škvŕka v bruchu, čo je dosť blbé.

Mama sa ma včera pýtala, že či už nevečeriam, tak som jej povedala, že som nevečerala iba pre ten večer aby si zasa nezačala dačo namýšľať.

Ona chce totiž tiež schudnúť a mám pocit, že sa ma vypytuje  preto lebo vie, že mne sa to už raz, dva krát podarilo a chce odo mňa vedieť ako na to.

No keby jej poviem ako na to, tak si asi pomyslí, že nie som úplne v pohode. Veď to si predsa myslí veľa ´´normálnych´´ ľudí o nás.

 

 

 

 

 

 

R: NIČ

O: NIČ

V: NIČ

Mala by som si už pomaly zháňať nejaké doučovanie na prijímačky na školu. Veľmi sa toho bojím a preto už teraz tak stresujem. No preto sa tak veľmi bojím lebo mi na tom fakt záleží a chcem sa tam dostať. Nechcem večne pracovať ako vychovávateľka za pár šupov – musím si spraviť výšku.

Och Bože ja to tak veľmi veľmi chcem, ale bojím sa toho , že čo ak na to nemám, čo ak to pokašlem a nedokončím ročník, nespravím skúšky a budem to musieť na x-tý krát dorábať, ak ma vôbec pustia na x-tú skúšku.

No zistila som že bez výšky sa žiť nedá, jednoducho to nejde, nikto takého človeka nezamestná – pokiaľ to nie ja čašník/kuchár a ak sa taký človek aj zamestná platovo je na tom biedne, asi ako ja.

Ale najhoršie na tom je, že ja som taká lenivá, no budem sa musieť nejako premôcť, lebo nechce sa mi celý život živoriť a frflať.

blogujeme o106!