subscribe to comments

plugin subscribe to comments je jedním z nejdůležitějších pluginů pro váš blog. uživatelé, kteří vyplní svůj email pomocí něj mohou být upozorňováni na nové komentáře a na ty zpětně reagovat. v pluginech jej aktivujete pod výše uvedeným názvem. jak se pluginy aktivují snad vysvětlovat nemusím 😉 každopádně co je potřeba udělat navíc:

v nastavení pod záložkou Subscribe to Comments vyplňte pár údajů. do položky from název vašeho blogu, do položky email adress adresu, ze které chcete, aby lidem chodila upozornění, doporučuji zakliknout „Subscribe“ box should be checked by default, rovněž musíte vyplnit tři textová pole Not subscribed, Subscribed a Entry Author. resp. – pokud jsou pole již vyplněná a nevadí vám angličtina, nechte je být. ale může se stát, že jsou holá jak dětské prdýlky. do prvního můžete vložit např. toto: posílat odpovědi na mé komentáře emailem, do druhého (subscribed): jsi přihlášen k odběru. <a href=“[manager_link]“>uprav mé odběry komentářů</a>., do třetího pak (entry author) např. jsi autorem příspěvku. <a href=“[manager_link]“>uprav odběr komentářů</a>.

toť vše.

v zásadě jde o velmi jednoduchý, ale skvělý a potřebný plugin.

top plugin

tisíce spokojených uživatelů :-)

twizel to wanaka (alternative final destination) :'(

the next morning was fucking freezing. all of the outside surfaces were covered with white frost and waiting for sun to thaw them. i managed to pick all of my things and tryied to wait outside until the sun starts shine properly. there were nearly no signs of it until it pulled itself from behind the roof. it was lovely to feel its power. we said goodbye to each other. girls went hitch hiking and colombian cyclist went to catch a bus to wanaka. it would be too easy to do it with a bus as he did. i wanted to make it from twizel to omarama take a bus over the lindis pass and cycle again from tarras. to be honest lindis pass is 33 kms up the hill all the time and it’s winter so ‚wake up‘ i would like to survive. ride to omarama was more then flat and straight. no clouds no wind. i made those 34 kms around until half past one. then i waited for about 20 minutes and took a bus to tarras for 22 dollars. it was worth it. i took one hour by bus to get over the lindis pass (974 meters at the highest point of the road). i don’t remember anything as i fell asleep immediately after i’ve got in. words of the driver to wake me up by shouting my name from the loudspeakers was the next thing i remembered. due to this i was able to make continue on my way to wanaka. tarras consists of a one school, caffeteria and a 4 square shop. 1km after this settlement road junction tells you to take the road right towards wanaka. 31 kms to final destination. it’s quite flat ride with few gentle hills and going down and up to clutha river. then there is about 1 km quite steep hill before entering wanaka plateau. there is war museum with tanks outside and some planes inside the building around airport. i’ve never seen any war museum being so high in the mountains then this. nez zealand’s army has to be really proud to have this thing over here. there are another 5 kms to wanaka mostly going down the hill. it was getting dark and i had to activate my lights. just before entering wanaka there starts cyclist route. i’ve met some fellow cyclist who’ve told me that my light batteries in the back of the bike are about to die and my visibility due to this fact is almost zero. i was really uncomfortable with this fact and quickly managed to join the cyclist route. when i’ve arrived to the city centre there wasn’t much to seen because it was completely dark. some yougsters told me to go to base backpackers. it was full with young ppl and i’ve asked for yha hostel just after reaching the reception. the lady manager was very professional and asked me what sort of price am i looking for. i’ve explained my situation with expensive internet there and she understood my problem very well. without much more to say i was given the map and navigated to my hostel. i’ve got on the first street left an asked at the reception of bbh backpackers. there was my friend colombian as well and two hitch hiking girls. he asked me what sort of machine i am that i made it here on the bike. i’ve happily explained my cheat with a bus but still those 67 kms done today. i’ve then signe in to the hostel and fell asleep in very very cold room. i was there. not having much money and that cold outside i decided to stay one more day and end up my mission here. i wanted to get back to chrischurch to get some work as guys in the room told me that there was no work back in queenstown and that they’ve made it here from there. well what could i have done about it? nothing. i had some contact of two czechs living aroun that place for some time. snowboarder girl and traveler with quite big car. after the meeting in his car we talked some general bullshit and went to do some fireshow on the beach. there was exact time for it and we then headed to have a jug of ugly beer. in shooters bar or something like that.

the next thing was to make a ‚last supper of god‘. new world had some competetive prices of some vegies so i’ve just added some minced and serverd with potatoes. hmmm.

this is the very end of my traveling…probably..

Co bych si ráda přečetla…

Marisha Pesslová – Vybrané kapitoly z mechaniky pohrom

Vybrané kapitoly z mechaniky pohrom Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je studentka na vysoké škole Blue van Meerová, která pouze se svým otcem (matka zahynula), vysokoškolským hostujícím profesorem jezdí semestr od semestru od školy ke škole, až na jeden celý rok zakotví na prestižní škole St. Gallway (smyšlené) v Severní Karolíně. Zde se Blue stane záhy členkou tajného eltiního spolku studentů vedených profesorkou filmové vědy charizmatickou Hannou Schneiderovou, jejíž život (i smrt) jsou opředeny samými tajemstvími.

END

Jo, tohle slovo jsem vždycky nesnášel/a. Bylo pro mě symbolem, že to někdo vzdal. Ale co teď? Nemám už energii sem cokoli vymýšlet, psát, publikovat… Opustilo mě za ten čas mnoho kamarádů, zradilo mnoho přátel. Nemám už sílu dál pro někoho sbírat informace, když to nikdo moc neocení. Pokud se přesunu někam jinam, s tématikou osobního blogu ala deník, ale trochu jinak, dám sem odkaz. Ať se máte čemu zasmát.

Společnost M.S.G. nyní vyhlašuje bankrot. Možná někde příště, v jiném kabátě, čase a s jinou tématikou.

Jedlo

Jedlo za včerajšok:

R: NIČ

O: NIČ

V: NIČ 

 

Včera večer som mala chuť najesť sa ale našťastie som to nejako prežila. Pustila som si telku a snažila som sa sústrediť na to čo dávajú a nie na jedlo. Niekedy mám pocit, ako keby som bola už úplne prepitá. Keď mi je na odpadnutie tak si dám nejakú malinovku, popri tom kávu počas celého dňa.  No a občas mám pocit, že to všetko asi vyzvraciam, tak som plná tekutín.  No ale keď zasa nepijem, tak mi je na odpadnutie alebo mi škvŕka v bruchu, čo je dosť blbé.

Mama sa ma včera pýtala, že či už nevečeriam, tak som jej povedala, že som nevečerala iba pre ten večer aby si zasa nezačala dačo namýšľať.

Ona chce totiž tiež schudnúť a mám pocit, že sa ma vypytuje  preto lebo vie, že mne sa to už raz, dva krát podarilo a chce odo mňa vedieť ako na to.

No keby jej poviem ako na to, tak si asi pomyslí, že nie som úplne v pohode. Veď to si predsa myslí veľa ´´normálnych´´ ľudí o nás.

 

 

 

 

 

 

R: NIČ

O: NIČ

V: NIČ

Mala by som si už pomaly zháňať nejaké doučovanie na prijímačky na školu. Veľmi sa toho bojím a preto už teraz tak stresujem. No preto sa tak veľmi bojím lebo mi na tom fakt záleží a chcem sa tam dostať. Nechcem večne pracovať ako vychovávateľka za pár šupov – musím si spraviť výšku.

Och Bože ja to tak veľmi veľmi chcem, ale bojím sa toho , že čo ak na to nemám, čo ak to pokašlem a nedokončím ročník, nespravím skúšky a budem to musieť na x-tý krát dorábať, ak ma vôbec pustia na x-tú skúšku.

No zistila som že bez výšky sa žiť nedá, jednoducho to nejde, nikto takého človeka nezamestná – pokiaľ to nie ja čašník/kuchár a ak sa taký človek aj zamestná platovo je na tom biedne, asi ako ja.

Ale najhoršie na tom je, že ja som taká lenivá, no budem sa musieť nejako premôcť, lebo nechce sa mi celý život živoriť a frflať.

blogujeme o106!