…hermafroid…

1

Docela mě rozčilovalo, že se mi ten blog.cz pokazil (Kdo mě zná z dřívějška, ví.), ale co jsem našel/a tuto administraci, už mi to ani moc nevadí. Sice paměť je jen velmi malá, ale není mi 13, abych vkládal/a milion obrázků, do jednoho článku. Sice dřív pokusy byly, ale na co plagiátořit, že?

Publikovat tedy budu jen svou tvorbu. Není místo, ale motivů bude nejspíše spousta protože jsem si teď na tvoření našel/a nějak moc volného času. Postupně ale kvůli tomu místu budu ,,umělecká díla“ promazávat. Takže kdo se spozdí, má smůlu.

Nyní, ke mně.

Na starém blogu jste si celkem často (až moc) psali o moje ICQ, nebo alespoň e-mail na zasmátí. Nyní vám ho nabídnu, protože tato stránka nebude až tak viditelná…

327-812-907

Sakryš, ale jestli mě budete provokovat, udělám s tím šmitec. Nadále platí stav utajení mého pohlaví.

(Sexuální orientace: Klidně se hlásím k bisexualitě… Je to úchylný? Jak chlapi/ženské, tak ženské/chlapi jsou sexy, no ne? Rád/a vycházím všem vstříc.)
Co se týče mě jako osoby, nic neřeknu a budu zapírat a zapírat a zapírat.

Ne, dělám si legraci. Pokud mi bude dotyčný na ICQ sympatický, prostě s ním začnu žvatlat. Pokud ne, poznáte to podle stručného odpovídání, celkového nezájmu, možná hození do ignoru, vymazání se a nebo na 100% stálé červené květiny (ta oškubaná věc co na nás pořád heká…). O óóó…

Takže, doufám, že jsem vás předem dost dobře vyděsil/a.

PS: S pruzením v komentářích si dejte pohov. Stejně to musí nejdříve projít pod míma rukama.

Pátrač 

Titanic – výstava artefaktů

Výstava je umístěna ve Velkém sále pražské Lucerny a navštívit ji můžete denně od 10 do 20 hodin až do 2. listopadu 2008. Lístky se kupují (v síti TicketPro) na konkrétní půlhodinu, během které musíte projít „vstupní kontrolou“. Při vstupu na výstavu dostane každý návštěvník repliku lodního lístku se jménem skutečného cestujícího na Titanicu a na konci výstavy se dozvíte, jestli „váš“ pasažér ztroskotání lodi přežil či nikoliv.

Výstava vás provede celým příběhem Titanicu, od jeho stavby, přes první (a bohužel i poslední) plavbu až po objevení vraku a techniku používanou při „výlovu“ exponátů z 4,5 km hloubky. Hodně vystavených předmětů ve mně evokovalo nejrůznější scény z Cameronova Titanicu (např. „pákostroj“ mezi kapitánským můstkem a strojovnou udávající výkon kotlů). Stále mě udivuje do jakých detailů byl tenhle Oscary ověnčený snímek „realistický“. Na výstavě máte také možnost nahlédnout do kajuty cestujících 1. třídy, resp. do ložnice apartmá. Cestující v 1. třídě totiž měli k dispozici několik místností, čemuž ovšem odpovídala i cena palubního lístku pohybující se okolo 4500 dolarů (jen pro srovnání: za 1000 dolarů se na začátku 20. století dal pořídit rodinný dům). Procházka po chodbě a kajutách cestujících v 3. třídě je ale neméně zajímavá, protože tady bylo pro změnu slyšet tlumené supění motoru. Krásnou atmosféru navozovalo i osvětlení připomínající hvězdnou oblohu v místnosti věnované srážce s ledovcem. Zde byla také promítána počítačová simulace potopení lodi (tvůrce: Discovery). Ale zdaleka nejpůsobivější byly osobní věci pasažérů, které prozrazovaly alespoň část jejich příběhu, jako proč se rozhodli cestovat zrovna na Titanicu nebo jaké měli plány v Novém Světě (např. vzorky parfému cestujícího 2. třídy, se kterými chtěl prorazit na americkém trhu).

Celkový dojem z výstavy trochu kazilo „lajdácké“ zpracování informační panelů s řadou překlepů nebo dokonce s chybnými údaji, např. značka Eura místo značky amerického dolaru u cen palubních lístků (že by jednotná evropská měna existovala už v roce 1912 ???) nebo chybně uvedený počet zatopených komor po srážce s ledovcem (!!!). Poměrně odtažité mi připadaly i míry uváděné ve stopách a mílích, které českému návštěvníkovy zvyklému na metrickou soustavu moc neřeknou. I když nějakou mlhavou představu o tom, kolik centimetrů měří jedna stopa mám, přepočítávat údaje z info panelů se mi nechtělo. Situaci částečně zachraňoval audio průvodce (vypůjčený za 50,- Kč v šatně), který kupodivu nejen že uváděl správné údaje o zatopených komorách, ale dokonce byl schopen vám pošeptat do ouška míry v kilometrech :o)

Pokud jde o „upomínkové“ předměty z výstavy, nenechají vám na památku ani vstupenku (při odchodu z výstavy vám ji prostě seberou). V šatně si ale můžete zakoupit „program“, což je asi třicetistránková publikace velikosti A4 s barevnými fotografiemi za 200,- Kč, nebo si vyrazit vlastní minci za 20,- Kč (na výběr máte ze 4 různých motivů a výsledek působí velice sympaticky).

Podrobné informace o výstavě, odpovědi na nejčastěji kladené otázky o Titanicu, tiskové zprávy, fotografie a spoustu dalšího naleznete na www.vystava-titanic.cz

Tulipán od Káje

Snažím se poslední dobou vnímat maličkosti a musím se přiznat, že mi k tomu hodně pomáhá foťák. Vím, že se nemůžu pořád dívat na svět přes objektiv, ale přesto je to pro mě relaxace a způsob, jak vidět obyčejné věci neobyčejně. Třeba jsem dostala od bráchy žlutej tulipán. Pořád jsem kolem něj chodila a vždycky mi na něj přišel zrak. Venku bylo zrovna hodně škaredě a tulipán v pokoji přímo zářil. Napadlo mě vzít foťák a vyfotit ho tak, aby na pozadí bylo vidět to bezútěšné sychravé počasí a šedivý dům. pak mě zaujal dřevěný panáček na okně, kterého mám už od dětství a zkusila jsem mu udělat z tulipánu domeček a rázem se pro mě stal den mnohem hezčí, barevnější a veselejší. Na chvilku jsem se vrátila do doby kdy jsem si jako malá hrála. A při tom mi k tomu pomohla taková hloupůstka… Fotečky s dřevěným panáčkem najdete v minulém článku.

tulipán1 tulipán2

tulipán3 tulipán4 tulipán5 tulipán6

tulipán7 tulipán8

Jedlo

Jedlo za včerajšok:

R: NIČ

O: NIČ

V: NIČ 

 

Včera večer som mala chuť najesť sa ale našťastie som to nejako prežila. Pustila som si telku a snažila som sa sústrediť na to čo dávajú a nie na jedlo. Niekedy mám pocit, ako keby som bola už úplne prepitá. Keď mi je na odpadnutie tak si dám nejakú malinovku, popri tom kávu počas celého dňa.  No a občas mám pocit, že to všetko asi vyzvraciam, tak som plná tekutín.  No ale keď zasa nepijem, tak mi je na odpadnutie alebo mi škvŕka v bruchu, čo je dosť blbé.

Mama sa ma včera pýtala, že či už nevečeriam, tak som jej povedala, že som nevečerala iba pre ten večer aby si zasa nezačala dačo namýšľať.

Ona chce totiž tiež schudnúť a mám pocit, že sa ma vypytuje  preto lebo vie, že mne sa to už raz, dva krát podarilo a chce odo mňa vedieť ako na to.

No keby jej poviem ako na to, tak si asi pomyslí, že nie som úplne v pohode. Veď to si predsa myslí veľa ´´normálnych´´ ľudí o nás.

 

 

 

 

 

 

R: NIČ

O: NIČ

V: NIČ

Mala by som si už pomaly zháňať nejaké doučovanie na prijímačky na školu. Veľmi sa toho bojím a preto už teraz tak stresujem. No preto sa tak veľmi bojím lebo mi na tom fakt záleží a chcem sa tam dostať. Nechcem večne pracovať ako vychovávateľka za pár šupov – musím si spraviť výšku.

Och Bože ja to tak veľmi veľmi chcem, ale bojím sa toho , že čo ak na to nemám, čo ak to pokašlem a nedokončím ročník, nespravím skúšky a budem to musieť na x-tý krát dorábať, ak ma vôbec pustia na x-tú skúšku.

No zistila som že bez výšky sa žiť nedá, jednoducho to nejde, nikto takého človeka nezamestná – pokiaľ to nie ja čašník/kuchár a ak sa taký človek aj zamestná platovo je na tom biedne, asi ako ja.

Ale najhoršie na tom je, že ja som taká lenivá, no budem sa musieť nejako premôcť, lebo nechce sa mi celý život živoriť a frflať.

blogujeme o106!