Pátek, Duben 25th, 2008
Drahý dne, kolik nám zbývá spřátelených hodin, abychom unikli strachu, nebo aspon přehlíželi jeho drápy pokušitelské? Kdy půjde poznat záškodníka, v pableskujících svodech kdy nám odevzdá touhu používat srdce, brát naše do svých černých stínů a poroučet…Jako dlouhá trasa, jako nevymetené stráně pořád se mi budou zdát má původní jitra. Nechtěla bych přijmout cizince do svých světů, pokušitelem ho pouze označit, tot stacilo by k úplné odpovědi..Darem je mi onen slabý zrak, tehdy, když svítí a když rád by udeřil. Nemohu se bít s černotou, nemohu probořit stěny vládce špatného. Mohu padnout aby to neviděl. Aby nepoznal, že nepadám strachy z ďábla, že padám, abych zmátla čeledíny strachu. Jen dobrá síla může poznat, proč mluvím, cítí a chci. Špatná síla přihlíží. Přihlíží, v rukách pozlátko šílené, já však nejsem šílená, abych se řídila Ničím. Přivítám Světlo. Dál nežádám nic.
Vydat se do filmového „cyberpunkerského“ nebe je skutečně cestou bez návratu. Každý kdo vezme do hloubky putování filmovým světem se stává pro mnohé „racionály“ nebezpečným, je to rebel, který pohrdl „zlatou“ realitou naší říše středu. Svět se změnil, svět nemá rád tvory, kteří žijí raději ve fantazii než v „reálném“ živém a dokonalém prostoru. Mýtus se vždy předával nejvíce v lidových vrstvách, vládcům vždy vadilo, že Plebejci se nedokázali přizpůsobit „danému“ stavu a vytvářeli si své vlastní mýty k přežití ve společnosti, která se vždy každého snaží „dostat pod kontrolu“. Do našeho světa nejprve vnikla kniha, ze začátku předávala kniha pouze schválené myšlenky. Pak se stala nástrojem nekontrolované svobody fantazie. Dnes je kniha cestou ke svobodě a svobodnému předávání myšlenek. Dalším mezníkem pro zachování lidské svobody je film, jakožto nositel svobodného předávání myšlenek a „inspirátor“ pro nový věk postčlověka. Posledním stádiem absolutního předání filmového mýtu se stal internet a Pavučina se stala posledním prostorem svobody. Zvu Vás na přehled filmového mýtu, předem Vás varuji, je to cesta bez návratu. V každém „cyberpunkersky” nebo scifi či fantasy inspirovaném filmu k nám promlouvá jiný prvek a jiný mýtus o povaze zdánlivého světa ve kterém se nám dostalo možnosti žít. Některý pohled z filmového mýtu nás dovádí do světa, ve kterém je vše nereálné a podobné počítačovým hrám typu Sims a my jsme v nich pouze figurkami. Každý film přináší trochu jinou vizi. Přináším některé z nich.
Nejnovější komentáře