založit blog

Co ti říká kapalné období?
Zraňuje tě, nebo sladce šeptá?
Zahaluje tě do deštných nocí
nebo sedíš sám u okna a pláčeš?
Vše, co bolí
má obrovskou sílu
a tlačí kupředu
jako předzvěst
velké bouře
v končinách, co tě zvou
co ty je neznáš
čekají na tebe.
Kapalné období tě miluje.

Když odněkud přivane paní větru
a vydýchne lehce na všechny slzavé proudy
zachvátí tě povětrnou lehkostí
jak tě nese
pomaloučku mizíš
třeseš se
dvanáctiměsíční trýzeň
zlehounka obaluje tvou mysl
obrať její směr
a pošli jižní vítr k domovům
poplujete společně v barvách
kterých jsi se dodnes tiše bál

Pach rybiny opájel
dvě zbylé postavy
a my byli přáteli
tančili jsme ve víru noci
a katarze prýštila našimi těly
kde jsme se to naučili
nezapomínat
na přátelství
na dluhy
zůstali jsme spolu
v opojení
pachu rybiny

Manipulován, navždy manipulován
zůstáváš ponechaný napospas
a hoře nejsou platné
protože jsi obnažený
a tak holý
jak jen můžeš být
a nic nepřekrývá tvou úzkost
kromě clony zapomnění
která stojí mezi mnou a tebou
víš, že jsem tvoje zkáza
a necháváš mě proniknout dolů
necháváš mě přejíždět po
linii důvěrných slziček
a já tě vynechávám
až z únavy spím
a zbude jen ta clona.

Nevím proč ukradli mi tě
tebe, mé srdce rudé, rudé…
Odnesly větry mé šatečky
z dob, kdy byly jsme holčičky
ze mně co zbylo, jen trýzeň a žal
všechno zbylé vítr odevlál

Přestalo pršet
a ohýnek zhasl
ve tmě se nejlépe počítá

Předcházeli mě a podcházeli
maličtí kůroví živočichové
dychtící po nějakém svlažení deštěm
kráčeli jsme maličkými kročeji
když nejasný svit světel rána
zhoupl se do nepřehledna
zástup zavelel sestoupit níž pod trávu
kde nevypočitatelnými tajemstvími žije zem
tam srdce horoucí volá a raduje se
kdo řekl by že spí, zaneseno odhalením
úpělo samo k tichu, dokud nedošlo vyčerpání
naposled vzato do dlaní milostníka
jehož veliké, třpytivé oči znamenaly konečnost
rozpětí srdce se omezilo na ranní příjem tepla
vláha z nadcházení a předcházení
vyvolané svtělo, odepírané světlo
vracíme se ruku v dlani po úžině
máme nohy maličké, studené dešti
však jen zdáním je jeho společnost
tu jaro, sen, povzdech a šumění
všech potoků světa,
neznamená vůbec nic
jsem melodie, časná hvězda vypnutá
krakatice smíšených linií
někdy mě napadá neobyčejná tvář
takových, již zlato tepá
do rýh duší, zahalených fáči
vtom bledolesklá hlava splyne tóny
nebe se neseslalo

Šéf sekretářce: “Příští týden bychom mohli zaletět do Paříže.”
Sekretářka manželovi: “Příští týden musím služebně do Francie.”
Manžel milence: “Manželka je příští týden na služebce.”
Milenka soukromému studentovi: “Příští týden odpadá hodina angličtiny.”
Student dědečkovi: “Příští týden mi odpadla anglina, mohli bychom zajet na
ryby.”
Dědeček své sekretářce: “Ta Paříž příští týden nepůjde, slíbil jsem vnukovi
výlet.”
Sekretářka manželovi: “Ta služební cesta se přesouvá.”
Manžel milence: “Tak manželka nakonec nikam nejede.”
Milenka soukromému studentovi: “Návrat k původnímu rozvrhu, hodina bude.”
Student dědečkovi: “Tak ta angličtina bude, nikam nemůžu.”
Dědeček sekretářce: “Výlet s vnukem se ruší, můžeme do té Paříže.”
Sekretářka manželovi………

Každé vidění je dramatickým počinem. Každé vidění je spjato s naším citem a tak se pouhý pohled stává přirozenou schopností tvořit. Rozdíl mezi pohledem, který nám zprostředkovávají “tvůrci” a pohledem, kterým objevujeme nuance okolností sami, je zřejmý. To, čemu věnujeme pozornost, utváří náš vnitřní svět a to co nespatřujeme nebo z nějakých důvodů vnímat nechceme se [...]

V roli šéfkuchařek se představují populární rozhlasové a televizní moderátorky a hlasatelky Stanislava Lekešová, Viola Ottová, Jaroslava Panýrková, Daniela Pavlíková, Hana Švejnohová a Milena Vostřáková. Autorky vaří podle svých vlastních rodinných a nejlepších posluchačských receptů. Mezi téměř 700 předpisy na polévky, předkrmy, hlavní jídla, saláty a nejrůznější speciality najde inspiraci každá kuchařka.

VÍCE ZDE