Archive for Srpen, 2008

Wall-E

Sobota, Srpen 23rd, 2008

Vypadá jako Číslo 5, ale pokecáte si s ním asi jako s R2-D2 z Hvězdných válek.

Wall-E alias „Waste Allocation Load Lifter Earth-Class“ (český „Vall-I“ alias „Víceúčelově Automatický Likvidační Lisovat – Imunizátor“ mi tak k srdci nepřirostl) je roztomilý uklízecí robot, který dělá svoji práci už 700 let, jeho jediným společníkem je šváb a ve chvílích volna sleduje muzikál Hello Dolly! z nekvalitní kopie videokazety. Přestože je to robot, signalizace solární baterie pípá i na jeho vkus příliš brzy, což je znát především na jeho rozespalém ranním tanečku. Pak už jen nasát dostatek slunečních paprsků a hurá do práce!

Ze stereotypu ho vytrhne až přílet elegantní robotky EVy (Extra-terrestrial Vegetation Evaluator), která okamžitě uchvátí jeho srdce a je příčinou několika trapných okamžiků (nákupní košíky se ukáží záludnější, než by se dalo čekat). Učiněnou pohromou je pak Wall-E pro systematický svět robotů na vesmírné lodi Axiom, kam EVu následuje jako věrný Ďurbas. Čistící robůtek M-O je z něho hned po prvních vteřinách doslova „na nervy“, robota „dveřníka“ naučí mávat a to už vůbec nemluvím o bandě porouchaných robotů, které vypustí z „cvokárny“ :o).

Pro ty z vás, kteří po shlédnutí trailerů měli pocit, že Wall-E nebude po celých 106 minut dělat nic jiného, než zkoumat věci na smeťáku, mám dobrou zprávu – film je přece jen o něčem jiném. Celým filmem se line hořkosladký podtón, ve kterém je více než patrná vize režiséra Andrewa Stantona, aby Wall-E připomínal Woodyho Allena. Na druhou stranu se pořád nemůžu zbavit pocitu, že po spojení s Disneym už to nikdy nebude ten neotřelý, experimentátorský PIXAR a všechno, co je nám v posledních letech servírováno, jsou jen slušné mimikry.

Neberte to špatně, v kině se rozhodně nudit nebudete, zasmějete se, citlivější jedinci možná uroní i nějakou tu slzu, ale obávám se, že jinak vyjdete z kina stejně netknutí, jako jste do něj vkročili, a tenhle animák prostě zapadne v záplavě všech ostatních. Jediné, co mi uvízlo v paměti, byl kraťoučký film o kouzelníkovi a jeho hladovém králíkovi, který pustili před samotným promítáním. Presto je totiž dokonalá, osvěžující groteska ve stylu Toma a Jerryho, která byla v ostrém kontrastu s tím, co na plátně předváděl Wall-E. Byl to pro mě smutný epitaf hlásající, že Pixar už zkrátka není synonymem pro to rozverné fantazírování o strašidlech a hračkách, ale jen obyčejný pěšák, který musí pod taktovkou „velkého bratra“ natočit celovečerák každý rok, přičemž krátké filmy jsou jedinou příležitostí, kdy může trošku vystrčit růžky a připomenout si staré dobré časy.

DVD rekordér DMR-HS2

Středa, Srpen 20th, 2008

Dražte zde

DVD rekordér DMR-HS2, který dokáže nahrát až 52 hodin videozáznamu na interní harddisk a dalších 12 hodin na oboustranný 9,4GB DVD-RAM disk.

Seznam funkcí, které nabízí přístroj DMR-HS2:

Automatické nahrávání

Režim pomocného nahrávání (Relief Recording)

Zrychlený zápis na DVD-RAM

Jednoduché nahrávání z harddisku na DVD-RAM a DVD-R disky

Nahrávání z playlistu

Konverze záznamových módů

Funkce FR (pružné nahrávání)

Nahrávání z DVD-RAM disku na harddisk

Chasing Playback (Následné přehrávání)

Současný záznam a přehrávání

Tlačítko Time Slip

Ukládání a prohlížení JPEG souborů a videozáznamu

Funkce One-Touch Rec. & Play a Partial Delete & Recording

Přehrávání z playlistu

Funkce Direct Navigator

Kompatibilita s více formáty

Funkce obrazových korekcí

Vysoce kvalitní lineární PCM audio

Dvojjazyčné nahrávání

Kompatibilita s CPRM záznamem

Přečtěte si recenzi na tento přístroj na serveru CDR.

Přístroj je 3 roky starý. Původní cena cca. 40 tisíc

dvd

dvd

dvd

dvd

dvd

dvd

Philipp Vandenberg: Gladiátor

Středa, Srpen 20th, 2008

Pravidelně, když někam jedu, beru si s sebou pro případ ošklivého počasí nebo jiných nepředvídatelných událostí nějakou knihu, a ani na letošní dovolené tomu nebylo jinak. Tentokrát se mnou cestoval Vandenbergův Gladiátor, ale nakonec to nebyla společnost podle mého gusta.

Hlavním hrdinou je kotlář Vitelius z malé provincie jménem Bononie, který se shodou náhod ihned při svém příchodu do Říma seznámí s císařovnou Messalinou a majitelem gladiátorské školy Sulpiciem, což v jeho kariéře znamená konec kotlařině a začátek zápasů v aréně. Ale než se z něho stane slavný gladiátor, několikrát málem přijde o život, z čehož díky neuvěřitelnému štěstí vždycky vyvázne. Jako když je při svém prvním boji poražen, ale Messalina mu udělí milost, nebo když je po odhalení Messalinina plánu zavraždit císaře obviněn ze spoluúčasti a odsouzen k trestu smrti, ale opět díky císařovninu přání je zachráněn vestálkou Tullií. Navíc slavným gladiátorem se stane díky lichváři Pherorovi, který se mu rozhodne domlouvat zápasy, zajišťovat výcvik (dnes bychom řekli dělat manažera), a to vše výměnou za podíl na výhře, s tím, že Vitelius dostane vlastní dům s otroky, slušný finanční příjem i prvotřídní výcvik, což je víc, než v co by mohl gladiátor doufat, protože za normálních podmínek by strávil celý život v nuzných podmínkách gladiátorské školy a zemřel chudý jako kostelní myš. A aby toho nebylo málo, v prvních dnech svého pobytu v Římě se zamiluje do dívky jménem Rebeka, která se provdá za jiného a později je nucena hlavní město opustit.

Myslím, že z tohohle materiálu by se dala vytřískat slušná kniha, ale z Vitelia budete mít téměř celou dobu pocit, že se nechává osudem vláčet jako ovce na porážku a je mu v podstatě jedno, co se s ním stane – a vám jako čtenáři to ve výsledku bude jedno taky. Vitelius je takový nemastný, neslaný maník, kterého nemáte šanci ani milovat, ani nenávidět. V prvních kapitolách, kdy se chystá na svůj první zápas, mu sice budete ochotni uvěřit, že chce „žít, žít, žít!“, ale to nejspíš jen proto, že budete stejně jako já čekat, že se nakonec vzmuží, jenže Vitelius s sebou nechá i nadále bez odporu manipulovat jako s figurkou na šachovnici. Jediným trochu silnějším projevem vlastní vůle je jeho přání bojovat s Pugnaxem, gladiátorem, který ho v jejich prvním souboji porazil a pak proti němu křivě svědčil při procesu s Messalinou. Takových okamžiků ale v knize moc není. Vitelius snad nemá ani výčitky svědomí, i když byla jeho vinnou vestálka Tullie zaživa zazděna. Jen nezúčastněně prochází řadou událostí, které ho vlastně žádným způsobem nepoznamenají. Škoda, věčná škoda! Hodně mě zamrzel fakt, že i když je děj bohatý na zápletky a osudové zvraty, díky způsobu vyprávění ve mně hlavní hrdina téhle knihy nedokázal vzbudit žádné emoce.

Ascoli Piceno

Neděle, Srpen 17th, 2008

Během dovolené v Itálii, konkrétně v letovisku San Benedetto del Tronto, jsme zvládli i výlet do cca 30 km vzdáleného městečka Ascoli Piceno, a protože jsem tak trochu i Marco Polo, vždycky mám po ruce nějakou tu mapku a pár základních informací o místě, kam mám namířeno. No a vzhledem k tomu, že většina mých spolucestujících nevěnovala mé snaze o výkladu na místě příliš pozornosti (spíš je zajímalo, kde si dáme pizzu, zmrzlinu apod.), napadlo mě umístit ho sem, pro případ, že budete mít cestu kolem tohoto malebného místa :o)

Ascoli Piceno bylo založeno před 2500 lety mezi řekami Tronto a Castellano. Bývá nazýváno „městem travertinu“, protože na většinu staveb byl použit právě tento materiál (pozn.: travertin je chemicky usazená hornina, která je svým složením stejná jako vápenec, ale je pórovitá). Někdy se mu říká i „město sta věží“ – ve středověku bylo v Ascoli Picenu zhruba 200 věží, na rozkaz krále Frederika II. bylo 90 věží zbořeno, některé byly přestavěny, ale i tak máte při procházce městem pocit, že kam se podíváte, vykoukne na vás zpoza rohu věž.

Za zmínku pak rozhodně stojí svátek La Quintana, který se slaví každoročně první neděli v srpnu. Tento svátek vznikl v 9. století a původně šlo o rytířské souboje Saracénů. V současné době (tradice pořádání Quintany byla obnovena v r.1955) se turnaje konají na Campo Squarcia a utkávají se v nich jezdci ze 6 městských části v disciplíně, kdy se jezdec na koni musí trefit dřevcem do pohyblivého „strašáka“. Turnaje jsou navíc doprovázeny průvodem obyvatel města v historických kostýmech. Bohužel zrovna v době, kdy jsme byli v Ascoli, se Quintana nekonala – škoda :o(

Kousek od „sportovního areálu“ Campo Squarcia se nachází pevnost Malatesta (Galeotta Malatesta vládl Ascoli coby městskému státu v letech 1350-1356), v jejíž blízkosti se nachází římský most Ponte di Cecco z doby císaře Augusta (1. st. n. l.), který byl zničený Němci za 2. světové války, ale znovu postavený z původních kamenů.

My jsme promenádu městem zahájili na náměstí Piazza dell’Arringo, což je nejstarší náměstí v Ascoli (je stejně staré jako Forum Romanum v Římě). Na jeho východní straně je Katedrála sv. Emidia (Cattedrale di S. Emidio), patrona města, který ho má chránit před morem a zemětřesením. Na jižní straně náměstí se nachází dřívější radnice Palazzo dell’Arengo, ve které je nyní muzeum a obrazárna, včetně informačního centra pro turisty a krásné zahrady v atriu. Na náměstí jsou také dvě identické kašny s mořskými koníky, jejichž autorem je Giuseppe Paci, který má na svědomí i fontánu di Trevi v Římě, a řada kaváren, kde je možné zastavit se na zmrzlinu.

Z náměstí Arringo jsme pokračovali na „Římské náměstí“ (Piazza Roma), na které ústí via Pretoriana, ulička s příklady římské architektury (je možné zde nad dveřmi nebo okolo oken nalézt staré nápisy v latině), ve které je také řada obchůdků s drobnými uměleckými předměty ruční výroby. Uprostřed Piazza Roma je bronzová socha jakožto památník padlým v 1. světové válce a také se tu nachází Kostel sv. Marie „Chránící“ (Chiesa di S. Maria della Carità) z období renesance (r. 1532) s travertinovou fasádou se čtyřmi korintskými sloupy s olivovými listy.

Další zastávkou na naší prohlídkové trase bylo „Náměstí lidu“ (Piazza del Popolo), což je největší náměstí v Ascoli a zároveň historické centrum. Je zde údajně jedna z nejstarších kaváren v Itálii „Caffe Meletti“, slavnostně otevřená r. 1906. Na východní straně náměstí pak je „Kapitánský palác“ (Palazzo dei Capitani) o rozloze 380 m2 vystavěný z původních římských domů. A také se tu nachází Kostel sv. Františka (Chiesa di S. Francesco), gotická budova, jejíž stavba byla započata r. 1258 a trvala 300 let. Kostel má tři vstupní brány v benátském stylu s osmiúhelníkovými sloupky stočenými ve spirály a ozdobené květinovými motivy. Hned vedle tohoto kostela je také velmi příjemná restaurace a kavárna, kde jsme si při zpáteční cestě udělali občerstvovací přestávku a ochutnali výbornou italskou pizzu (můžu doporučit „Prosciutto e funghi“ příp. jen „Prosciutto“), někteří z nás dali přednost sladkému pokušení a objednali si „Fragole con panna“ neboli Jahody se šlehačkou – prý také výborné. Musím ale přiznat, že na „předzahrádce“ bylo opravdu příjemné posezení, navíc s výhledem na Kostel sv. Františka – prostě nádhera!

Z Piazza del Popolo jsme pokračovali na další náměstí Piazza Agostino (nebojte se, zatím samé náměstí, ale na věže taky dojde), na kterém jsou Torri gemelle (Věže dvojčata), jak už název napovídá, jedná se o dvě věže v těsné blízkosti – a vypadají opravdu středověce :o)

Od věží „dvojčat“ jsme pokračovali za další věží (stylově po ulici „via delle torre“) – Torre Ercolani. A od ní jsme zamířili ke „Sluneční bráně“ (Porta Solestà), což je další ze 7 bran, které ohraničovaly Ascoli Piceno, a je – jak jinak – z travertinu. Pravděpodobně pochází již z římských dob, ale v r.1230 byla přestavěna. Navíc stojí na vstupu na římský most přes řeku Tronto, Ponte Augesteo (tipuju, že byl opět postaven za císaře Augusta). Tenhle most, dlouhý 62 metrů, je stále v provozu už 2000 let!

O Ascoli by se toho dalo napsat ještě mnohem víc – třeba, že v průběhu celé své historie bylo vždy centrem rebélií a vzpour a že ve svým prvopočátcích vzdorovalo dokonce velké římské říši – ale myslím, že na zhruba 3-4 hodinový výlet je toho až dost. Přeju stejně příjemné zážitky, jako jsme měli my!

první frk dědka trky - proč má kůň křídla a nové bathory

Středa, Srpen 13th, 2008

dobrý den, milí čtenáři. zamýšleli jste se někdy nad tím, proč má kůň křídla ? začneme zvostra: darwinovci, červi bídní, by koňská křídla přikládali jistě k vývoji evolučního řetězce. věřím ale, že juraj jakubisko by po přečtení odborné literatury na toto téma měl naprosto odlišný názor. v jeho nové hororové báchorce s komediálními prvky bathory totiž žádný kůň křídla neměl. přitom je vcelku zjevné, vidíme to všude kolem sebe - koně křídla mají a rádi je používají. ochránci zvířat protestují již leta, ale jako nezbytné v dnešní době se jeví zastřihávání křídel koňů již ve věku hříběcím. předchází se tak nehodám způsobených v letecké dopravě. právě koně, ano, způsobili vyřazení letadel concorde z pravidelných linek. příliš mnoho koňů přeslechlo blížící se nadzvukové letadlo a střet skončil tragicky.. příště o ovesných vločkách ! zachovejte přízeň. fanda trka.

Hancock

Úterý, Srpen 12th, 2008

Na první pohled je to pobuda jako vystřížený, ale jeho výhrůžky berte radši vážně, zvlášť pokud vám chce nacpat hlavu někomu zadku. A také si dávejte pozor při jeho oslovování, i když vás o to požádá, raději se vyhněte titulům jako „trotl“ (v originále „jackass“). Tenhle amnézií postižený bručoun sem sice nespadl s meteoritem, ale i tak má schopnosti jako Superman. Nečekejte však hrdinu bez bázně a hany. Skutečnost, že bez lahváče v jakoukoli denní dobu nikam nedoskáče, z něj nedělá zrovna oblíbenou osobu. Nemají ho rádi Green Peace, ani děti a nejspíš ani losangelesští cestáři.

Díky dobráckému poradci pro styk s veřejností Rayovi nakonec přijde na to, že není na světě tak docela sám, převlékne se do přiléhavého trikotu vhodného pro klasického superhrdinu a přestěhuje se zachraňovat pro změnu New York.

Teď to trochu zlehčuju :o) Ve skutečnosti je to příjemná zábava s Willem Smithem v hlavní roli s nečekaným rozuzlením, ve kterém je mu Charlize Theron rovnocennou partnerkou. Překvapením pak pro mě bylo promítání v multikině Cinestar s českým dabingem…

Wanted

Pondělí, Srpen 11th, 2008

Je váš život jeden velký stereotyp? V uších vám zní pořád dokola „Every day is exactly the same“ od Nine Inch Nails? A jediné, co vás drží nad vodou, jsou prášky proti úzkosti?

Teď si představte, že za vámi přijde Angelina Jolie a udělá z vás cool „pašáka“ (v originále „the man“), co je schopen jak vyříkat si to od plic s nesnesitelnou šéfovou, tak energetickými drinky nabušenému volovi, co vám „opečovává“ přítelkyni, vymlátit pár zubů neergonomickou klávesnicí. A to nepočítám, že vás naučí, jak vydržet hodinové nakládačky, jak zacházet s nožem nebo jak se zázračně uzdravovat díky pravidelným koupelím. Řidičské vychytávky, jako parkování žigulíku v jedoucím vlaku nebo nakládání spolujezdce za jízdy, jsou už jen třešničkou na dortu, stejně jako nejrůznější střelecké finty (např. střelba za roh).

Pravda, trochu to všechno hyzdí skutečnost, že vaše kroky řídí tkalcovský stav (to už je opravdu silné kafe), ale u letních blockbusterů, jakým Wanted rozhodně je, nelze očekávat dokonalost. Takže pokud přistoupíte na pravidla hry, rozhodně vás tenhle akční tobogán po shlédnutí nepřiměje prohnat si kulku hlavou… (ti z vás, co už film viděli, ví na co narážím :o)

Ironman

Neděle, Srpen 10th, 2008

Tenhle plecháč vás může poučit o tom, že hrdinové se nerodí, ale staví.

Hlavním hrdinou je sympatický milionář, který si na rozdíl od Jamese Bonda svoje „hračky“ vymýšlí a vyrábí sám. Na šarmu mu kupodivu neubírá ani skutečnost, že prodává zbraně, je sukničkář a holduje alkoholu. Když se dostane do úzkých, uková si tenhle sarkastický MacGywer brnění a z té šlamastiky se doslova proboxuje ven. Úbor si vylepší na cool superoblek, který lze využívat nejen k záchraně světa, ale i k leteckým exhibicím, a jen tak ho ze sebe nesundá. Všechny kousky navíc provází pohodový rock AC/DC i trochu drsnějších Audioslave, který je jen s nelibostí ztlumován :o)

Tonyho Starka si budete muset zamilovat už jen pro ty nepřekonatelné hlášky, které chrlí od začátku do konce. Pro změnu opravdu oddechový comicsák, který neztratí svůj nadhled, ani když si hlavní představitel zaletí natrhnout prdel zlobivým hochům.

Už teď napjatě čekám až vyjde na DVD! (údajně bude v prodeji od 29.9.2008)

Nestačí

Neděle, Srpen 10th, 2008

Mírný způsob třepotu křídel
hladivých přátel z jitra
vějířem je
kroky suchých měkkých lidí
tvoří šlépěje ticha
snít můžeme i nevyspalí
vrh masek na bojiště
povolí vstoupit mezi pravdivé

Zlatý klíček

Sobota, Srpen 9th, 2008

Jako malý bloud světem bloumám zmaten,

když vtom najdu klíček obroubený zlatem.

Hledám zámek, nenacházím,

do zvláštního jasu vcházím-

hle, tu jakás tklivá zář-

prý to Jezu Krista Tvář!

Jakživ nebyl jsem tak klidný,

to je pohled nad vše vlídný!

Všechno hodím za sebe:

jsem tu, Pane, pro Tebe!

AMEN.

WP Theme & Icons by N.Design Studio
Entries RSS Comments RSS Přihlásit se