založit blog

Vážení členové,
rád bych uvedl na pravou míru informace uvedené od místopředsedy Petra Kaňovského(nick veksl) uvedené na oblastním fóru Občanského sdružení SPKFree.NET:
- uvedené vysílače byly odpojeny na žádost majitele objektu z důvodu neuzavření smlouvy s majitelem objektu nebo z důvodu nesprávné instalace, která dlouhodobě nesplňovala nezbytné normy pro instalaci a majitel nás po tomto zjištění požádal o odstranění vysílače
- odpojení bylo provedeno správci AP, tj. proškolenými osobami sdružení takže na vysílačích nevznikla žádná škoda, tyto osoby měly mít podle povinností správců tyto vysílače na starost, tato zařízení budou vrácena ve smluveném termínu 28.9.2008 v 13:00(termín smluven s místopředsedou sdružení) pověřené osobě sdružení
- jelikož lidé kteří odpojení vysílače provedli s největší pravděpodobností zapojovali právě i Vás zajistili dočasné náhradní připojení k internetu, s tím že nechají na Vás a na Vašem uvážení zda přejdete k firmě Moravikum, setrváte u sdružení nebo přejdete k jinému poskytovateli (RPS, Bajanet…)

- naším cílem není způsobit nikomu újmu - je směšné si toto myslet o lidech, kteří připojovali a starali se o lidi bez požadavků na odměnu - a kromě internetu zdarma také žádnou odměnu nedostali…

Proč jsme k dané akci přistoupili? - Důvodů je několik:

asi nejzásadnějším problémem je špatné hospodaření sdružení a stále větší inklinace ke komerčnímu modelu schovávajícímu se za nálepkou neziskové organizace - jak jinak si lze vysvětlit obrovské rozhazovaní prostředků s téměř žádným výsledkem? Pokud by nešlo o zisk proč navýšení rychlostí přišlo až nyní po zahájení naší akce? Proč nepřišlo dříve? Z logiky věci vyplývá že čím menší rychlosti budou dodány uživatelům tím více se jich může připojit a mít tím pádem vyšší zisk…. Co se s tímto ziskem dělo nechci hodnotit….

dalším neméně vážným důvodem je snaha současného vedení sdružení předat správu sítě komerční firmě - tímto krokem defakto postavit sdružení do role nechtěného rukojmí protože nikdo neumí servisovat síť sdružení také z důvodu že cca před 1,5rokem začala být potlačována práva a snaha správců podílet se na chodu sítě - v dnešní době jim byl prakticky odepřen přístup na vysílače, o které se měli z titulu jejich funkce starat, tomuto trendu jsme se snažili zabránit a přenést odpovědnost zpět na bedra správců AP - bohužel bezvýsledně

Jak jsem již uvedl naším cílem není nikoho poškodit - snažíme se o co nejefektivnější využití prostředků a zamezit zbytečným komplikacím v chodu sítě (výjezd servisního týmu ze Šumperku kvůli vypadenému adaptéru 40km tam a zase zpátky-místo vyslání lokálního správce, opravdu není naše gusto….). Snažíme se Vám přiblížit maximální možnou mírou internet a dát Vám k dispozici ty nejlepší lidi, které osobně znáte, a kteří Vám pomůžou s Vašimi problémy bez zbytečných průtahů a čekání či s nároky na odměnu za banality a problémy běžného uživatele…

Represálie nyní podnikané proti naší skupině budou zřejmě pokračovat, nicméně věřím že nyní již chápete naše cíle a názory

Jakub Kotrle

bývalý oblastní správce oblasti Vyšehorky - občanského sdružení SPKFree.NET

docvakávají mi struny

někdo někde někdy selhal

prý za peníze

dvanáct smutných let

je třeba korigovat

správně péci koláče dospělosti

křik vráží mi nebezpečné hroty do kůže

zvláštním aparátem zahlazuji

co zkaženo doktory z lázní

velikými kroky skoč do příměří,

která ti nechystali tví rodní bratři

v ústraní, daleko od zájmu, pryč z davu,

neskláněj hlavu,

je to sen,

že se rozednilo,

nad vlastníma nohama otevři stan,

přetvořený, nemilosrdně stočený vzhůru nohama, větvený,

tvůj strach se vzdouvá, myrta hlavičky,

úžasně rostoucí pláň,

malé dítě v slunci,

v slunci zlatavých paprsků rozpíná dlaň,

krůpěj je jen jeho, nemuselo se otáčet vpřed,

ani vzad,

milostné melodie, šeptané šumivým rádcem,

kapaliny opěradla se klíží,

dravost, drahost, krása květu,

zkřížení práv, manikúra

blesku,

dívám se, usínám, kvetu

je moře času, sedíme,

sedíme v ústraní, vzdálení všemu jaru

zpěv srdcí, zvonkohra sklenic,

čas příměří nevyužitý,

maskami úsvit ráje,

jen jdi, kam jsem volala,

můj nepoznaný svatý

a na konečné těchto zastavení,

střel vzhůru hbitě odděluje

obojetná naše objetí,

naše proudy nezmělněné,

kdo kdy by řekl neusínej mi ve tmě,

drahé kamení

tvých natažených vlasů,

za cenu nesmírných majetkových obětí,

jen tón, vyhaslá ozvěna pachu,

zůstává tvář vzatá,

otiskem na talíři

všechny cesty můžou se té rovné podobat,

je to ironická,

nelze ji nakopnout zprava

kdo by kdy řekl neusínej mi ve trávě,

zdaleka nestínanými kroky

blíží se ta černá,

je konec, začátek i nikdo,

všechny pečeti a

pravda

Nákupu této knihy předcházelo nejméně půlroční váhání, ale protože s každým dalším katalogem Knižního klubu ubývalo jiných titulů na výběr, nakonec došlo i na Stíny nad Alhambrou a musím přiznat, že to byl dobrý obchod :o)

Ústřední postavou knihy je Lajla, jedno z dvojčat Surajji alias Isabely de Solis, druhé manželky granadského knížete Abú Hassana Alího, prostřednictvím které nahlédneme do intrik v knížecím paláci Alhambře mezi její matkou a první manželkou knížete Granady, Áišou al-Hurrou. Obě ženy vedou na první pohled diplomatickou válku o to, čí syn se stane dědicem knížectví. Díky stupňující se nenávisti mezi oběma ženami a částečně také následkem bouřlivé politické situace mezi křesťany a muslimy na Pyrenejském poloostrově se zdánlivě neškodné slovní potyčky záhy změní ve skutečný boj na život a na smrt, při němž je Lajlin bratr Tárik ve svých osmi letech zavražděn a Surajja s Lajlou jsou nuceny uprchnout z Granady. Jediným možným útočištěm se pro ně stává Surajjin otec don Sancho Chimenez de Solis, který je však jakožto unesenou zneuctěnou dceru, jež byla provdaná za bezvěrce, a jako vnučku s napůl arabskou krví, neuvítá s otevřenou náručí. Lajla dostane křesťanské jméno doňa Lucia a je ponechána napospas neznámému prostředí, protože matka se s návratem do křesťanského světa uzavře sama do sebe a nevnímá okolní svět. Později je Lucia poslána jako královnina dvorní dáma do Córdoby, aby si zde podle dědova přání našla vhodného manžela. To se sice nestane, ale dostane za úkol starat se o Sulejmána, syna svého nevlastního bratra, v té době již knížete Granady, a tedy vnuka Áišy al-Hurry, který je u španělského dvora držen jako „pojistka“ proti muslimským výbojům. S postupem doby a měnící se situací v křesťanském světě využije příležitosti k útěku zpět do Granady, přidá se ke svému strýci Az-Zádžilovi a nakonec se stává svědkem definitivního pádu granadského knížectví.

I když postava Lajly není historicky podložená, osudy ostatních hlavních hrdinů zůstávají věrné skutečným událostem. Ale právě díky Lajle získává kniha mnoho na čtivosti, protože vám umožňuje vidět svět muslimů i křesťanů s určitým nadhledem včetně jejich chyb a slabin. Dává čtenáři možnost cítit spolu s ní nenávist, zmatek, zklamání i smutek, a postupně sledovat nenápadný, ale nezadržitelný pád jejího skutečného domova – Granady. Zajímavé je i odrážení přerodu osobnosti z arabské na křesťanskou a naopak prostřednictvím „pouhé“ změny jména. Kniha také ukazuje nenasytnost španělské královny Isabely, která při bojích o trůn utratila značné finanční prostředky a ty se potom všemožně snažila získat zpět. Neštítila se ani inkvizičních procesů s Židy, kteří byli i s rodinami upalováni a jejich majetek tak mohl propadnout koruně.

Tenhle poutavý příběh přečtete jedním dechem, protože se vám oči budou odmítat „odlepit“ od stránek a vy budete chtít za každou cenu vědět, jak to všechno dopadne. Stíny nad Alhambrou mohu vřele doporučit všem, kdo mají rádi historickou prózu a nebojí se pár fantastických prvků, které se v knize objevují v souvislosti s kletbou uvalenou na rod posledních vládnoucích knížat Granady.

Na každé dovolené na mořském pobřeží neodolám a při brouzdání slanou vodou se sem tam shýbnu pro nějakou tu „schránku“. Už delší dobu mi vrtalo hlavou, jak se vlastně všechny ty vápencové krásky odborně nazývají. Moje zvědavost byla částečně ukojena při návštěvě národního muzea v Praze a zbytek vědomostí poznamenaných předčasnou sklerózou byl dohledán na webu a v knihovně (S. Peter Dance: Ulity a lastury).

Takže pokud vás také zajímá, jak se všechny ty potvůrky jmenují, tady je přehled mých úlovků z letošní dovolené v Itálii:

V některých případech nebylo vůbec jednoduché určit, co je co, takže pokud došlo k nějakému omylu, dejte mi prosím vědět :o)

V černých hvězdách je prostor pro úniky ve vlajícím šatu

nocí se potácí a kluše obílená mohutnost

mé srdce nevymyslelo dálky, aby potrhaná přeslice byla důvodem

k nedostihnutí plamene

na horách zrání vždycky bylo aspoň jedno místo

napjatá přátelství, mimovolné sítě

citová poselství plná prázdných příběhů

nedokončená láska

široké vědomí

naprosto nikdy není pozdě na zaregistrování

se do strašlivého koloběhu pocitů

z nichž rostě lano úzkosti

z milovaného a nepoznaného cizince

Zahraj mi, obláčku

čekám na pozdravy kapek!

Nikdo mě nečeká

nevyprovází.

Rosa nebeská

k pouti mi schází.

Suchýma nohama

vyhloubím jamku

vlčí mák poroste

k Božímu stánku.

z prachu vyroste linie
po které vystoupá ohně stín
na vrcholu se zaskví
všechno, co jsi dosud pěstoval
vztyč prapor trvání
duše obal, skvělý, modravý
živený po léta drahou mízou
nech smrtelné tělo padat volným pádem do roklin
vznes se s druhou stranou vědomí
jsi volný, spasený

VIDEO  koukni na video a uvydíš

Určitě znáte českou policii. A víte jaká je XD. V Japonsku maji Policii ze šroubků a nemůžou si ji vynachválit. Pojízdná hromada drátků,obrazovek a matiček schovaná pod Hromadou železa a plechu zvládne sama ohlídat velké nákupní centrum. K čemu lidi že?

SPUSŤ VIDEO