Výstava je umístěna ve Velkém sále pražské Lucerny a navštívit ji můžete denně od 10 do 20 hodin až do 2. listopadu 2008. Lístky se kupují (v síti TicketPro) na konkrétní půlhodinu, během které musíte projít „vstupní kontrolou“. Při vstupu na výstavu dostane každý návštěvník repliku lodního lístku se jménem skutečného cestujícího na Titanicu a na konci výstavy se dozvíte, jestli „váš“ pasažér ztroskotání lodi přežil či nikoliv.
Výstava vás provede celým příběhem Titanicu, od jeho stavby, přes první (a bohužel i poslední) plavbu až po objevení vraku a techniku používanou při „výlovu“ exponátů z 4,5 km hloubky. Hodně vystavených předmětů ve mně evokovalo nejrůznější scény z Cameronova Titanicu (např. „pákostroj“ mezi kapitánským můstkem a strojovnou udávající výkon kotlů). Stále mě udivuje do jakých detailů byl tenhle Oscary ověnčený snímek „realistický“. Na výstavě máte také možnost nahlédnout do kajuty cestujících 1. třídy, resp. do ložnice apartmá. Cestující v 1. třídě totiž měli k dispozici několik místností, čemuž ovšem odpovídala i cena palubního lístku pohybující se okolo 4500 dolarů (jen pro srovnání: za 1000 dolarů se na začátku 20. století dal pořídit rodinný dům). Procházka po chodbě a kajutách cestujících v 3. třídě je ale neméně zajímavá, protože tady bylo pro změnu slyšet tlumené supění motoru. Krásnou atmosféru navozovalo i osvětlení připomínající hvězdnou oblohu v místnosti věnované srážce s ledovcem. Zde byla také promítána počítačová simulace potopení lodi (tvůrce: Discovery). Ale zdaleka nejpůsobivější byly osobní věci pasažérů, které prozrazovaly alespoň část jejich příběhu, jako proč se rozhodli cestovat zrovna na Titanicu nebo jaké měli plány v Novém Světě (např. vzorky parfému cestujícího 2. třídy, se kterými chtěl prorazit na americkém trhu).
Celkový dojem z výstavy trochu kazilo „lajdácké“ zpracování informační panelů s řadou překlepů nebo dokonce s chybnými údaji, např. značka Eura místo značky amerického dolaru u cen palubních lístků (že by jednotná evropská měna existovala už v roce 1912 ???) nebo chybně uvedený počet zatopených komor po srážce s ledovcem (!!!). Poměrně odtažité mi připadaly i míry uváděné ve stopách a mílích, které českému návštěvníkovy zvyklému na metrickou soustavu moc neřeknou. I když nějakou mlhavou představu o tom, kolik centimetrů měří jedna stopa mám, přepočítávat údaje z info panelů se mi nechtělo. Situaci částečně zachraňoval audio průvodce (vypůjčený za 50,- Kč v šatně), který kupodivu nejen že uváděl správné údaje o zatopených komorách, ale dokonce byl schopen vám pošeptat do ouška míry v kilometrech :o)
Pokud jde o „upomínkové“ předměty z výstavy, nenechají vám na památku ani vstupenku (při odchodu z výstavy vám ji prostě seberou). V šatně si ale můžete zakoupit „program“, což je asi třicetistránková publikace velikosti A4 s barevnými fotografiemi za 200,- Kč, nebo si vyrazit vlastní minci za 20,- Kč (na výběr máte ze 4 různých motivů a výsledek působí velice sympaticky).
Podrobné informace o výstavě, odpovědi na nejčastěji kladené otázky o Titanicu, tiskové zprávy, fotografie a spoustu dalšího naleznete na www.vystava-titanic.cz
Nejnovější komentáře