založit blog

…. blbnout.

Po třídním srazu ze základky, jsem neustále myslel na jedno krásné děvče, no prostě “love at first sight” jak se říká a jako obvykle v mém životě byl Amor pěkný skrblík a střelil šípem jenom mě. A jak jsem tak krvácel z tohoto zásahu, hrnuly se mi do hlavy verše a básničky.

Děkuji, Otče. Všechno, co se vě světě točí a mění, kýve a viklá, šíří a zužuje, to všechno je  film, na který se můžu  dívat s velkým odstupem. Vždycky jsem si přála mít jistotu, že alespoň jedna věc na světě zůstane taková, jakou ji spatřím poprvé. Ryzí a neměnná. Že v slunci lásky a dobra je srdce, které bude bít věčně,  neporaženo žádnou chorobou nebo stářím. Doufala jsem, že alespoň jedna květina ze všech lučních zůstane krásná a  svěží. Že alespoň jedno jezero zůstane útočištěm žíznivých bytostí. Teď vím, kam se utíká v bouři, jaký to je deštník a z čeho je ta střecha. Kdo jsou ti vlídní hostitelé, kteří se ujmou nejposlednějšího z posledních. Kéž sláva Tvého jména zastihne každý kout světa, jiné spolehlivé zdroje světel nikdo nikdy vyrobit nedokáže. Amen.

Jak dobře jsem věděla

že nad tvrdým krunýřem sto let napadaných kapek strachu

andělé se prohánějí v rejích průsvitných

velmi jistě jsem znala

kde končí nemocnice pocitů

a začíná žár opravdových světel

ty květiny mi rostly pod rukama

tvarované vším, co pršelo za nocí černých stínů

kdy z vody narodily se nitky naděje

vše jsem to viděla rýsované tichem

nesdělitelně jemné

najednou padl úžas na mne

jak těžká víčka připadla po rozhodnutí

být uchvácen dobrým

vykostit provazy

odpustit

klidit se běsům

Veliký šramot

kreslil obavy

když jsem seděla potmě

Rostly rozměry

rukou temna

objímaly hladkými pohyby

lehokomyslný údiv

Naráz se rozžály plameny

spadla plátna nevystavená ránu

v bílém závoji se utratilo

co chtělo v krůpěji lkát

Oči sklopily

v nitru usnuly

Bydlení v šrotovaný kabině

V tý, co ty a já jsme

Chutnají mi barevný bombony

Když leje, nesnáším to

Ale jsem to já a déšť

***

Mockrát jsem chtěla lhát

Necejtit a nechtít cejtit

Bolení hlavy na konci poloprázdnejch dnů za to nestálo

Dneska jsem cejtila to samý, co cejtíš když jseš Ten

***

Jsem přesvědčená o tom, že člověk sám zahyne

Věřím tomu, že záhuba je svině

Paradox za paradoxem, když máš srdce, Bůh tě nechce pustit do moří

***

A noc se ztrácí světlem hyne zpocená mátoha

Včerejšek plyne ztráty jsou znatelné

Sbírám ty ztráty do dlaní, počítám, větší jestli jsou než moje kamarádky ze základky

Znova se mi vrací chuť nejlevnějších musli tyčinek

Přece ještě můžu chodit kupovat instantní polévky

***

Láska je pro všechny

Noc je pro všechny

Smrt je pro všechny

Střeliva ubývá a já tě vidím