založit blog

Modely jako OT 300, 303 apod.

http://www.aukro.cz/show_item.php?item=427026543

Modely jako MT50 apod.

http://www.aukro.cz/show_item.php?item=427026343

Modely jako MT50 apod.

http://www.aukro.cz/show_item.php?item=427025786

Nabíječka má konektor na modely T300 a podobné.

http://www.aukro.cz/show_item.php?item=427025108

Prodávám skříň vhodnout do šatny, dětského pokoje atd. zakoupenou v Asko nábytku. Nutný vlastní odvoz z Brna - Králova Pole.

DRAŽTE ZDE

Stát vězněna na podpalubí
svým stínem ojíněna
tavit
rychlovarné průtahy
dvě překročené míle
slávy
úlek,
zvláštnost procitání
jen jitrem
křísit zázraky
od nepaměti
povolaná
hasit vznícené otepi
hrst hlíny
rudozlaté
tři
nebo čtyři životy
do dna,
pít a neodlévat
myš dravce předchází
v stín temna
utoulává třmínky
kalevala karavana.

ani letošní pozdní datum a tím pádem chladnější počasí neodradilo petangové hráče vrchlabského smíšeného družstva, aby si na plácku za střelnicí změřili své síly. match to byl výborný, překvapili nováčci, resp. nováčkyně, vrchní špička však zůstala poměrně neměnná oproti předchozím ročníkům. musím konstatovat, že štěrku na našem oblíbeném hřišti výrazně ubylo a proto byla ve většině případů zvolena koulecí taktika. pokud neseženeme tatrovku štěrku pro příští rok, bude se nejspíš hledat pro jubilejní pětku nový povrch. jukněte na úžasné fotečky, vynikající popisův report a výsledkovou listinu.

fotky z letošního ročníku najdete zde.

REPORT Z AKCE: PETANQUOVÝ TURNAJ 2007: (autor popis - pro letošní ročník známý jako prison break )
Jako loni, předloni a předpředloni i letošní přelom léta a podzimu jsme se rozhodli ozdobit konáním petanquového turnaje na „plácku“ za Vrchlabskou Střelnicí. Tradičně jsme vystřelili první turnajovou kouli krátce po 14té hodině. Počasí nebylo zcela optimální, zejména po teplotní stránce, kdy teplota kolísala okolo 7-6 °C. Naštěstí nás po valnou část turnaje šimraly sluneční paprsky místy okořeněné o mrholení z modrého nebe (úkaz, který se objevuje maximálně jednou za 10 let).
V tomto ročníku jsme se sešli v počtu 8mi lidí. Pouze do hlediště tentokrát zasedl Evík s omluvenkou na neodkladné podnikatelsko-učitelské povinnosti, Maru zpožděná o 2 hoďky vlivem vyřizování rodinných logisticko-organizačních záležitostí.
Los do skupin proběhl hromadně z jednoho osudí a tentokrát pravděpodobnost ukázala svou drsnou tvář statistické odchylky, když do skupiny A (jinak též skupiny smrti) svedla dohromady Aleše (loňského mistra), Stupkiče (loňského vicemistra), Popise (loňského 2. vicemistra) a Mega. Skupinu B utvořili Janka, Klazík, Klárka a Mozart. Velké překvapení se zrodilo právě v této skupině, kde s plným počtem třech vítězství dominovala Janka a právem ji náleží titul nejlepší nováček ročníku. Společně s Jankou postoupil ze druhé pozice také Klazík se dvěma vítězstvími na svém kontě. Jedno čestné vítězství uhájil Mozart, leč to na postup ze skupiny nestačilo, podobně jako u Klárky, které se bohužel ani jednou nepodařilo prosadit proti ostatním soupeřům. Skupinu A opanoval podle očekávání všech bookmakeru Stupkič, který se třemi body za tři vítězství postoupil do semifinále z prvního místa. Po jednom bodu neboli po jednom vítězství získali Aleš, Popis i Mego, a proto o druhém postupujícím ze sk. A rozhodovalo lepší osobní bodové skóre, kde přálo štěstí nejvíce Popisovi.
Ze semifinálových duelů Janka vs. Popis a Stupkič vs. Klazík se radovali Popis a Stupkič, kteří se sešli po dvou letech opět ve finále. Souboj trval vyrovnaně do stavu 10:10, kdy následovala Popisova nevynucená trojchyba, které Stupkič obratně využil a zvítězil 10:13. Navázal tak na své první vítězství ze druhého ročníku a jeho jméno se tak objevilo na putovním poháru již podruhé. Bitvu o 3. místo vyhrál Klazík a vrátil se tak po roce opět na stupně vítězů.

Vypadá jako Číslo 5, ale pokecáte si s ním asi jako s R2-D2 z Hvězdných válek.

Wall-E alias „Waste Allocation Load Lifter Earth-Class“ (český „Vall-I“ alias „Víceúčelově Automatický Likvidační Lisovat – Imunizátor“ mi tak k srdci nepřirostl) je roztomilý uklízecí robot, který dělá svoji práci už 700 let, jeho jediným společníkem je šváb a ve chvílích volna sleduje muzikál Hello Dolly! z nekvalitní kopie videokazety. Přestože je to robot, signalizace solární baterie pípá i na jeho vkus příliš brzy, což je znát především na jeho rozespalém ranním tanečku. Pak už jen nasát dostatek slunečních paprsků a hurá do práce!

Ze stereotypu ho vytrhne až přílet elegantní robotky EVy (Extra-terrestrial Vegetation Evaluator), která okamžitě uchvátí jeho srdce a je příčinou několika trapných okamžiků (nákupní košíky se ukáží záludnější, než by se dalo čekat). Učiněnou pohromou je pak Wall-E pro systematický svět robotů na vesmírné lodi Axiom, kam EVu následuje jako věrný Ďurbas. Čistící robůtek M-O je z něho hned po prvních vteřinách doslova „na nervy“, robota „dveřníka“ naučí mávat a to už vůbec nemluvím o bandě porouchaných robotů, které vypustí z „cvokárny“ :o).

Pro ty z vás, kteří po shlédnutí trailerů měli pocit, že Wall-E nebude po celých 106 minut dělat nic jiného, než zkoumat věci na smeťáku, mám dobrou zprávu – film je přece jen o něčem jiném. Celým filmem se line hořkosladký podtón, ve kterém je více než patrná vize režiséra Andrewa Stantona, aby Wall-E připomínal Woodyho Allena. Na druhou stranu se pořád nemůžu zbavit pocitu, že po spojení s Disneym už to nikdy nebude ten neotřelý, experimentátorský PIXAR a všechno, co je nám v posledních letech servírováno, jsou jen slušné mimikry.

Neberte to špatně, v kině se rozhodně nudit nebudete, zasmějete se, citlivější jedinci možná uroní i nějakou tu slzu, ale obávám se, že jinak vyjdete z kina stejně netknutí, jako jste do něj vkročili, a tenhle animák prostě zapadne v záplavě všech ostatních. Jediné, co mi uvízlo v paměti, byl kraťoučký film o kouzelníkovi a jeho hladovém králíkovi, který pustili před samotným promítáním. Presto je totiž dokonalá, osvěžující groteska ve stylu Toma a Jerryho, která byla v ostrém kontrastu s tím, co na plátně předváděl Wall-E. Byl to pro mě smutný epitaf hlásající, že Pixar už zkrátka není synonymem pro to rozverné fantazírování o strašidlech a hračkách, ale jen obyčejný pěšák, který musí pod taktovkou „velkého bratra“ natočit celovečerák každý rok, přičemž krátké filmy jsou jedinou příležitostí, kdy může trošku vystrčit růžky a připomenout si staré dobré časy.

Dražte zde

DVD rekordér DMR-HS2, který dokáže nahrát až 52 hodin videozáznamu na interní harddisk a dalších 12 hodin na oboustranný 9,4GB DVD-RAM disk.

Seznam funkcí, které nabízí přístroj DMR-HS2:

Automatické nahrávání

Režim pomocného nahrávání (Relief Recording)

Zrychlený zápis na DVD-RAM

Jednoduché nahrávání z harddisku na DVD-RAM a DVD-R disky

Nahrávání z playlistu

Konverze záznamových módů

Funkce FR (pružné nahrávání)

Nahrávání z DVD-RAM disku na harddisk

Chasing Playback (Následné přehrávání)

Současný záznam a přehrávání

Tlačítko Time Slip

Ukládání a prohlížení JPEG souborů a videozáznamu

Funkce One-Touch Rec. & Play a Partial Delete & Recording

Přehrávání z playlistu

Funkce Direct Navigator

Kompatibilita s více formáty

Funkce obrazových korekcí

Vysoce kvalitní lineární PCM audio

Dvojjazyčné nahrávání

Kompatibilita s CPRM záznamem

Přečtěte si recenzi na tento přístroj na serveru CDR.

Přístroj je 3 roky starý. Původní cena cca. 40 tisíc

Pravidelně, když někam jedu, beru si s sebou pro případ ošklivého počasí nebo jiných nepředvídatelných událostí nějakou knihu, a ani na letošní dovolené tomu nebylo jinak. Tentokrát se mnou cestoval Vandenbergův Gladiátor, ale nakonec to nebyla společnost podle mého gusta.

Hlavním hrdinou je kotlář Vitelius z malé provincie jménem Bononie, který se shodou náhod ihned při svém příchodu do Říma seznámí s císařovnou Messalinou a majitelem gladiátorské školy Sulpiciem, což v jeho kariéře znamená konec kotlařině a začátek zápasů v aréně. Ale než se z něho stane slavný gladiátor, několikrát málem přijde o život, z čehož díky neuvěřitelnému štěstí vždycky vyvázne. Jako když je při svém prvním boji poražen, ale Messalina mu udělí milost, nebo když je po odhalení Messalinina plánu zavraždit císaře obviněn ze spoluúčasti a odsouzen k trestu smrti, ale opět díky císařovninu přání je zachráněn vestálkou Tullií. Navíc slavným gladiátorem se stane díky lichváři Pherorovi, který se mu rozhodne domlouvat zápasy, zajišťovat výcvik (dnes bychom řekli dělat manažera), a to vše výměnou za podíl na výhře, s tím, že Vitelius dostane vlastní dům s otroky, slušný finanční příjem i prvotřídní výcvik, což je víc, než v co by mohl gladiátor doufat, protože za normálních podmínek by strávil celý život v nuzných podmínkách gladiátorské školy a zemřel chudý jako kostelní myš. A aby toho nebylo málo, v prvních dnech svého pobytu v Římě se zamiluje do dívky jménem Rebeka, která se provdá za jiného a později je nucena hlavní město opustit.

Myslím, že z tohohle materiálu by se dala vytřískat slušná kniha, ale z Vitelia budete mít téměř celou dobu pocit, že se nechává osudem vláčet jako ovce na porážku a je mu v podstatě jedno, co se s ním stane – a vám jako čtenáři to ve výsledku bude jedno taky. Vitelius je takový nemastný, neslaný maník, kterého nemáte šanci ani milovat, ani nenávidět. V prvních kapitolách, kdy se chystá na svůj první zápas, mu sice budete ochotni uvěřit, že chce „žít, žít, žít!“, ale to nejspíš jen proto, že budete stejně jako já čekat, že se nakonec vzmuží, jenže Vitelius s sebou nechá i nadále bez odporu manipulovat jako s figurkou na šachovnici. Jediným trochu silnějším projevem vlastní vůle je jeho přání bojovat s Pugnaxem, gladiátorem, který ho v jejich prvním souboji porazil a pak proti němu křivě svědčil při procesu s Messalinou. Takových okamžiků ale v knize moc není. Vitelius snad nemá ani výčitky svědomí, i když byla jeho vinnou vestálka Tullie zaživa zazděna. Jen nezúčastněně prochází řadou událostí, které ho vlastně žádným způsobem nepoznamenají. Škoda, věčná škoda! Hodně mě zamrzel fakt, že i když je děj bohatý na zápletky a osudové zvraty, díky způsobu vyprávění ve mně hlavní hrdina téhle knihy nedokázal vzbudit žádné emoce.