Archive for the ‘rss’ Category

Tutanchamon - jeho hrob a poklady

Úterý, Listopad 4th, 2008

Stejnojmenná výstava byla české veřejnosti zpřístupněna 16. října 2008 v Brně a navštívit ji můžete denně mezi 10 a 20 hodinou až do 9. března 2009. Útočiště jí poskytla moderní Titanic Hall v Heršpické ulici (dřívější Hornbach) a svého úkolu se zhostila více než dobře. Moderní budova má veškeré potřebné zázemí počínaje sociálním zařízením, přes prostornou šatnu, až po restauraci a velkou prodejnu suvenýrů. Pochvalu si pořadatelé zaslouží i za pečlivě rozmístěné směrovky od zastávky autobusu č. 60 (z autobusového nádraží na Zvonařce je Heršpická ulice vzdálená 3 zastávky; cílová stanice „Strážní“).

Pořadatelé dokonce ve vybraných dnech nabízí možnost navštívit komentované prohlídky pro veřejnost, a to buď komentovanou prohlídku výstavy „Hrobka a poklady“, nebo pro rodiny s dětmi „Posmrtný život starých Egypťanů“. Navíc 11. prosince se bude konat přednáška „Večer s Pavlem Onderkou: Tutanchamonův příběh“, která může být neméně zajímavá. Ale ať už se rozhodnete do Brna vyrazit kdykoli, vězte, že na výstavě je DOVOLENO FOTOGRAFOVAT (bez blesku), takže neudělejte stejnou chybu jako já a vezměte si s sebou foťák, protože obrázky z mobilu přece jen nejsou to pravé ořechové :o(

Pokud jde o výstavu samotnou, je rozdělena do jakýchsi 3 tématických částí. Na začátku vás trojice plazmových obrazovek seznámí s Tutanchamonovými předky z 18. dynastie: Amenothepem a Achnatonem (= Tutanchamonův otec, byl rebelským faraónem, který zavedl monoteistické náboženství, po svém boku měl Nefertiti a určitě bude povědomý těm z vás, kteří jste četli Egypťana Sihuheta) a také s Tutanchamonem samotným (dozvíte se, že na trůn usedl už v osmi letech a ve svých dvaceti letech nečekaně zemřel). V následujícím „kinosále“ je návštěvníkům pomocí krátkého filmu představen objevitel Tutanchamonovy hrobky, Howard Carter, a jeho životní peripetie. Všechny filmy jsou doslova nabité informacemi a snaží se celou výstavu zahrnout do širšího kontextu, což je chvályhodné a velmi poučné :o). Po filmovém úvodu přichází na řadu naaranžované pohřební komory tak, jak je Howard Carter v roce 1922 objevil. A v poslední části výstavy se můžete po libosti kochat pohledem na jednotlivé artefakty rozmístěné na zbývající výstavní ploše.

Bez ohledu na mediální profláknutost výstavy, která mě zezačátku spíše odrazovala, musím uznat, že tyto precizní repliky si trochu zvýšené pozornosti opravdu zaslouží. Poněkud mě proto zamrzela posedlost pořadatelů „speciálními efekty“ (zejména v úvodu výstavy), která místo zamýšlené velkoleposti vede ke stádovitému přesunu jejích návštěvníků od jedné obrazovky či vitríny ke druhé. Ve výsledku to pak znamená, že zhruba v 50-tihlavém davu, který je na výstavu vpuštěn najednou, menší jedinci jako já nevidí ze zrekonstruovaných částí hrobky takřka nic. Velké množství lidí tak ze začátku úplně zbytečně zkazí celý dojem, protože se člověk jen rozčiluje, že za 350,- Kč vlastně nic nevidí (vitríny totiž zhasnou ve stejné chvíli, kdy zmlkne komentář k nim). Naštěstí v další části výstavy se dav trochu rozptýlí a vy si můžete začít vychutnávat to, proč jste sem vlastně přišli.

Ohromující záplava zlaté, tyrkysové, terakotové a ostatních barev působí doslova jako pastva pro oči. Všechny artefakty věrně odráží bohatství a přepych egyptských faraonů a dají vám snadno zapomenout na to, že se jedná „jen“ o repliky. Je velice těžké říct, co se mi na výstavě líbilo nejvíc. Nejpůsobivější byla bez diskuze faraonova posmrtná maska ze zlata, tyrkysu a jiných drahých kamenů s obsidiánovýma očima, která byla dle mého názoru právem zvolena jako symbol celé výstavy. Ale pozornost si jistě zaslouží i řada dalších předmětů, jako faraónův zlatý slavnostní vůz, do titěrných detailů propracovaně zdobené sošky staroegyptských bohů ze dřeva, alabastru, zlata apod., krásně vyřezávané stoličky a křesla z cedrového dřeva nebo náramek se skarabeem a další šperky. Za zmínku určitě stojí i modely staroegyptských pramic nebo sandály s motivem faraona porážejícího své nepřátele. Atmosféru navíc krásně dotváří „zrenovované“ nástěnné malby, které vás provází téměř celou výstavou.

Na konci výstavy se nachází obchod se suvenýry, kde si můžete koupit nejrůznější předměty od triček, přes hrací skříňky a přívěsky na klíče, které mi připadaly silně kýčovité, až po napodobeniny nejrůznějších sošek. Z běžným návštěvníkům cenově dostupných upomínkových předmětů se mi líbila soška egyptské kočky, kterou prodávali ve 3 velikostech, nejmenší stála kolem 300,- Kč a byla vysoká cca 10 cm, ale našly se tu i sošky za zhruba 32 tisíc korun (!!!) takže milovníci umění, velké kapesné s sebou :o) Velmi dobře vypadal i program za 290,- Kč, k zahození není ani audioprůvodce (70,- Kč) a ochrankou u východu je vám ponechána i vstupenka.

Ukázky z audioprůvodce, trailer, fotografie a řadu dalších materiálů si můžete stáhnout na webových stránkách výstavy www.tut-vystava.cz, kde zjistíte i termíny komentovaných prohlídek.

Kamenný hrad

Neděle, Listopad 2nd, 2008

kamenný hrad

tísnivá schrána

neboj se jí, drž v ní klenoty

až zahouká zpráva

vyletí vrána

bude holubicí ušlapána

tak neboj se časnosti

zalévej sady

dej růžím potřebnou vláhu

pokrop palčivost zavoláním

na studené dlažbě

vykřesej schody

nemocný rád se na ně postaví

tvé sny, neduživé nebo chladné

nech rozmrazit svítáním

všechny, i ty nepatrné

nech projít nebe vítáním

nebuď sám

otevři hrad

někdo veliký tě má tak rád

že oživuje vnitřní zrak

srdcem se na něj můžeš podívat

(Autor sochy Louise Docker)

10 důvodů pro povolení alkoholu v práci

Pátek, Říjen 31st, 2008

 

  1. Všichni mají stále dobrou náladu.

  2. Pití vede k upřímnější komunikaci.

  3. Odstraňuje stres.

  4. Snižují se stížnosti na nízký plat.

  5. Celý týden je velký večírek.

  6. Z práce odjíždějí všichni společně jedním autem a tím šetří životní prostředí.

  7. Pití v zimních měsících snižuje náklady na vytápění.

  8. Zaměstnanci jsou velmi upřímní ke svým nadřízeným.

  9. Zvyšuje se spokojenost z práce.

10. Nikdo si nebere dovolenou, neboť se všem v práci líbí.

Smích srdce

Pondělí, Říjen 27th, 2008

Smích srdce

střepy dní

svět ztrhaný, svět co není

svět srdeční

***

hrany dní

ptáci obraní

komíhají se na své cestě

druzi v ubohosti

hosté

***

takoví ptáci září kruhem světelným

uléhám v prach

šťastná a nedočkavá rodiny

můj sen se jiskří

pod zemí

***

v bílých barvách noci

zřím stéblo  podané

není nemoci

pro oddané

***

mrak dívky zahalený okovy

rány světa svaté rány hojí

řekli jí

hvězdy potvrdily účastí

němé tušení

***

můj bledolesklý  měsíci

jak vyjevený hlídáš

co malé děti na zemi

vše pro hru ztratily

Zimní

Sobota, Říjen 25th, 2008

mrazivý větříku, ovaň mě

rychle mi seber prach z tváře

klopím zrak, složená v nit

okrouhle se dávám poznat stínům

kdy vyjdou ta slunce, rozsvícená tajemstvím?

kdy z hlubiny země karmínový plod se zrodí

bílé fáče smíchu,  přikrývka souznění

pevné nohy v uchozených cestách

září  hvězda Krále

jen rozpomeň se na přátele žalmů

Výlet

Sobota, Říjen 18th, 2008

Prvního dne čisté písně

kdy podzim osvěcuje korunu

na výlet jsi mě, Pane, zval

z červených a žlutých listů

byl krajiny šál

krok můj se nelekal

kdosi v zádi stál

Panno veliká

nemusím stoupat vysoko

a už tu čekáš

jaké je dívat se na akvárium světa

sklem Tvého dalekohledu?

člověk zbystřuje a nazírá

z roklin padají kameny

stlučené  v prach

Černým závojem kryté vrchy

dobývám pod halasnou ochranou

svit přesilné radosti

k nohám šplhám

Velebnosti

sny utkaný můj šat

chci mu  jednou

vyspravený dát

Pravda o městě

Sobota, Říjen 18th, 2008

neskutečné ulice

záhyby šerých klop

dva andělé

třikrát jsem se pootočil za úsvitem

nohama podklesl, stanul

žasnoucí dítě ve velikém městě

zešednul jsem jako jeho dlažba

od té chvíle jen volám do daleka

smiluj se,

nenechávej mě zahynout

Titanic – výstava artefaktů

Pondělí, Říjen 13th, 2008

Výstava je umístěna ve Velkém sále pražské Lucerny a navštívit ji můžete denně od 10 do 20 hodin až do 2. listopadu 2008. Lístky se kupují (v síti TicketPro) na konkrétní půlhodinu, během které musíte projít „vstupní kontrolou“. Při vstupu na výstavu dostane každý návštěvník repliku lodního lístku se jménem skutečného cestujícího na Titanicu a na konci výstavy se dozvíte, jestli „váš“ pasažér ztroskotání lodi přežil či nikoliv.

Výstava vás provede celým příběhem Titanicu, od jeho stavby, přes první (a bohužel i poslední) plavbu až po objevení vraku a techniku používanou při „výlovu“ exponátů z 4,5 km hloubky. Hodně vystavených předmětů ve mně evokovalo nejrůznější scény z Cameronova Titanicu (např. „pákostroj“ mezi kapitánským můstkem a strojovnou udávající výkon kotlů). Stále mě udivuje do jakých detailů byl tenhle Oscary ověnčený snímek „realistický“. Na výstavě máte také možnost nahlédnout do kajuty cestujících 1. třídy, resp. do ložnice apartmá. Cestující v 1. třídě totiž měli k dispozici několik místností, čemuž ovšem odpovídala i cena palubního lístku pohybující se okolo 4500 dolarů (jen pro srovnání: za 1000 dolarů se na začátku 20. století dal pořídit rodinný dům). Procházka po chodbě a kajutách cestujících v 3. třídě je ale neméně zajímavá, protože tady bylo pro změnu slyšet tlumené supění motoru. Krásnou atmosféru navozovalo i osvětlení připomínající hvězdnou oblohu v místnosti věnované srážce s ledovcem. Zde byla také promítána počítačová simulace potopení lodi (tvůrce: Discovery). Ale zdaleka nejpůsobivější byly osobní věci pasažérů, které prozrazovaly alespoň část jejich příběhu, jako proč se rozhodli cestovat zrovna na Titanicu nebo jaké měli plány v Novém Světě (např. vzorky parfému cestujícího 2. třídy, se kterými chtěl prorazit na americkém trhu).

Celkový dojem z výstavy trochu kazilo „lajdácké“ zpracování informační panelů s řadou překlepů nebo dokonce s chybnými údaji, např. značka Eura místo značky amerického dolaru u cen palubních lístků (že by jednotná evropská měna existovala už v roce 1912 ???) nebo chybně uvedený počet zatopených komor po srážce s ledovcem (!!!). Poměrně odtažité mi připadaly i míry uváděné ve stopách a mílích, které českému návštěvníkovy zvyklému na metrickou soustavu moc neřeknou. I když nějakou mlhavou představu o tom, kolik centimetrů měří jedna stopa mám, přepočítávat údaje z info panelů se mi nechtělo. Situaci částečně zachraňoval audio průvodce (vypůjčený za 50,- Kč v šatně), který kupodivu nejen že uváděl správné údaje o zatopených komorách, ale dokonce byl schopen vám pošeptat do ouška míry v kilometrech :o)

Pokud jde o „upomínkové“ předměty z výstavy, nenechají vám na památku ani vstupenku (při odchodu z výstavy vám ji prostě seberou). V šatně si ale můžete zakoupit „program“, což je asi třicetistránková publikace velikosti A4 s barevnými fotografiemi za 200,- Kč, nebo si vyrazit vlastní minci za 20,- Kč (na výběr máte ze 4 různých motivů a výsledek působí velice sympaticky).

Podrobné informace o výstavě, odpovědi na nejčastěji kladené otázky o Titanicu, tiskové zprávy, fotografie a spoustu dalšího naleznete na www.vystava-titanic.cz

Čekání

Neděle, Říjen 12th, 2008

Ten, s kým šiju nové roucho, není netrpělivý.

Zanechal mě na vrcholku kopce, uprostřed rozdělané práce, nešikovnou a nejistou. Ale dobře ví,  že můj zrak není slabý. Vidí, jak mohutně mě zaclání pohled na bílou hvězdu ryzího lesku. Vidí, že se usmívám. Staviteli hradu, příteli a dárce, klidně jdi na své cesty do dáli. Počkám tu tak dlouho, až seschne tráva, zežloutnou stromy a z mých kostí se stanou nedobytné tvrze.  V té krajině se nikdy ničím nepohne.

Až se vrátíš, vezmi mě s sebou do teplých krajů.

Den v duši

Neděle, Říjen 12th, 2008

Někdy se stává, že lidé mlčí o svých květech, které mají uzamčené uvnitř. Jsou chvíle, kdy vidím ty květy. Je mi milé znát tato hezká tajemství a svěřuji se Bohu, který je také zná. Jak jen těžké je mlčet o nich i na jiných místech. Svíčky, ta plachá a zaprášená stvoření, malý a nevyklizený příbytek, ta místa volají po slávě Boha, který zasadil květy do duší lidí. Trávníky a stráně, suché dlažby a chodníky beze jména, to všechno je k nalezení u našich dveří. Je možné se přátelit s každým vyschlým stromem a trsem trávy, šedivou stěnou, podepsanou nešikovnými tvory, lidmi, kteří vyznávají lásku opačným způsobem. Má kolena jsou těžká, zasypaná nesoustředěním a kalnou vodou, neroztříděnými zbytky přebytečnosti, cvičení těla zůstalo zanedbaně vyhlížet na houpačce jarních Vyšehradů. Nic nebrání mému drahocennému Pánu, aby tyto předčasně opotřebované kosti pozlatil písní vzduchu. Nedbám na sebe, z lásky vykvétá tisícero světů.

WP Theme & Icons by N.Design Studio
Entries RSS Comments RSS Přihlásit se