založit blog

Otevři oči

ty blázne zbloudilý

za okny je les

přes který se chodí

a zapomíná na válku

mráz je vrozená iluze

a světci to otevřeli

není radno pospíchat

když nevíš kam

jen jdi za JIMMY EAT WORLD

TO SE ASI NEHODÍ

PŘEHOĎ PŘES SEBE KABÁT

ZE LNĚNÝCH PROVÁZKŮ

A PŘESKOČ PLOTY ZA OKNEM

ZASE TO OKNO!

TO JE DEN

ALE JÁ TI TO PŘEJU

MISTŘI SLUNCE

MLADÍCI SVALŮ ZE SKLA

SÍTNICE ČIRÁ LESKLÁ

JSOU VĚNCI KRÁSY

PRŮSTUPU OHNĚM

KLADIVOHRA Z TĚLA VYSTOUPENÍ

Tím, že před lidmi se kryje
Své velké oči dočerňuje
Sny nesní, snuje snad
Noc dobarvuje nadvakrát

***

Sazí tančí, unavuje
Všem nadhvězdným ruce myje
vpravdě má jediného rád
Před jeho kolena by pad

***

Je nedospaným synem něhy
Spí zapomenut všemi sněhy

V mističkách slzovník je
Bez hlasu milý přítel
Z vlasových korun sňat
Na vážky slunce spad

Tím, že před lidmi se kryje
Své velké oči dočerňuje
Sny nesní ale snuje
Noc dobarvuje

***

Sazí tančí, unavuje
Všech nadhvězdných sfér ctitel
Jen jednoho má nejvíc rád
Před jeho kolena by pad

***

Je nedospaným synem něhy
Spí zapomenut, zasypán

Kam kročej svane širočinu šeříku

Tam hořec svine zátočinu hlohu

Kde jitro líbá vody píseň rulíku

Tam večer stíná hlavy zlého rohu

Kde vřískot kachen udeří do milníku

Tam tlukot křídel vran se mihotne

Tak čápi nadnesení senem zimníku

Kde jejich srdce skřípe létem mohutné

To zima poví kdy se smrštit do uhle

Jak kudy kam a proč dát jíní oči

Když tvoje vlastní tuhým vzlykem zarudlé

Se během usínání někam vzhůru stočí

Sůl se převalila do dvou hodin v noci. Chytací ruce odmrštily její lana. Dusila mě. Byla tenká a ostrá. Byla to sůl síly strachu. Odnikud se nenořily útěchy mastí, nikde žádné pokropení vodami. Lesy s jilmy a myšky pod mechem spaly samy. Mě nezachraňovaly. Někde vedle někdo nevěděl nic o té soli. Ráno se to velmi bledě divilo. Jenže právě tady začíná úděsná past kráčení po plamínkách. Pane, ujmi se mě! Chci jít po bílé, po zdravé. Střechy ostrých hrotů, že jsem uchráněna, že je to nakypření půdy konvalinek? Kéž by, Blahoslavená Panno!

Ticho, kde jsi? Karmelský anestetizující láskyplný květe, tvé velké zlaté listy se velmi divily, když mě slyšely úpět po odlehčení. Sůl síly strachu. Tvrdé a silné sklo stojí mezi mnou a Jím. Nikdy jsem neměla větší dar než ten, že průhledností brány patřím na Svaté. Ticho. Květy. Černá zem, její košile jemných vůní. Ráda vezmu do dlaní skromné šlépěje neuhynulých sblížení, je určitá nádoba, kam se vměstná krása. Nezajímá mě sůl. Bílá noc je jen kvůli radování.

V mističkách slzovník je

Bez hlasu milý přítel

Z vlasových korun sňat

Na vážky slunce spad

***

Tím, že před lidmi se kryje

Své velké oči dočerňuje

Sny nesní ale snuje

Noc dobarvuje

***

Sazí tančí, unavuje

Všech nadhvězdných sfér ctitel

Jen jednoho má nejvíc rád

Před jeho kolena by pad

***

Je nedospaným synem něhy

Spí zapomenut, zasypán

V mističkách slzovník je

Bez hlasu stíny myje

Z vlasových korun sňat

Na vážky slunce spad

***

Tím, že před lidmi se kryje

Své velké oči dočerňuje

Sny nesní, snuje snad

Noc dobarvuje nadvakrát

***

Sazí tančí, unavuje

Všem nadhvězdným ruce myje

vpravdě má jediného rád

Před jeho kolena by pad

***

Je nedospaným synem něhy

Spí zapomenut všemi sněhy

Mdloverš

suchý kamarád

špatně se napil

otáčí se v jívách bos

zapletl se do nekonečných sítí

nevymotá se a nevyplete žádný dík

Potkat se v divné situaci, položit si ruku na čelo, přijmout milost.

Jít domů, pustit kůži zraněnou padat po zemi.

Uložit se do ničeho, požádat,  aby tě slyšel i němou.

Utíkat před prcháním z architektury vlastních dlaní.

Chtít se uvolnit z vyučování.

Dát se nést plachetnicí po nejaderském moři, říct to Jirkovi.

Potkat se v divné situaci, položit si ruku na čelo, přijmout milost.

Jít domů, pustit kůži zraněnou padat po zemi.

Uložit se do ničeho, požádat,  aby tě slyšel i němou.

Utíkat před prcháním z architektury vlastních dlaní.

Chtít se uvolnit z vyučování.

Dát se nést plachetnicí po nejaderském moři, říct to Jirkovi.