Chester Snug- American Bulldog

American bulldog Chester Snug

HISTORIE AMERICAN BULLDOG

Červen 5th, 2008 by daniela1979

Bulldog ve své čisté formě se v Americe objevil již v 17. století. V koloniální Americe používali bulldogy řezníci, a tito psi byli používáni dokonce i k zápasům  s býky, medvědy a bizony. Moderní americký bulldog má kořeny svého vzniku u zbylých původních bulldogů, s nimiž je ještě možno se setkat v zapadlých končinách jihovýchodu USA, kde přežili jako honáčtí psi farmářů. Zde je jejich původním posláním ochrana majetku osob stejně jako pomoc při nahánění a chytání velkých hospodářských zvířat, jako je skot a prasata.

Všichni moderní američtí bulldoci mají kořeny svého původu v jedné ze čtyř linií (Johnson, Williamson, Scott, Bailey).

 

V posledních desetiletích nastal pro amerického bulldoga příznivý obrat – majitelé se začali o psy tohoto typu více zajímat a začali chov organizovat a také registrovat jednotlivé psy. Začaly se pořádat speciální výstavy a také vzrostl zájem o toto plemeno v zahraničí. Vzhledem k velké roztříštěnosti vzniklo několik standardů plemene, jež se v některých bodech liší. Největší zásluhy o záchranu tohoto plemene se připisují američanovi  Johnu D. Johnsonovi, který obětoval ohromné úsilí zachování a obnově plemene.

Péče

Péče o amerického bulldoga je poměrně snadná. Protože jde o otužilé a houževnaté psy velmi robusního zdraví, návštěvy zvěrolékaře se většinou omezují jen na pravidelné očkování a odčervování. Krátkou srst je třeba občas vykartáčovat, zejména v době línání.

Výchova

Americký bulldog je původně pracovní plemeno a jako takový potřebuje dostatek vhodné činnosti. Je to pes vyrovnané povahy, ovšem se sklony k dominantnímu chování, S k dominanci (zvláště k ostatním psům) se projevují ve větší míře u samců. Proto musí být výchova amerického bulldoga od malička láskyplná , ale důsledná.

Ve vztahu k dětem je dobromyslný, tolerantní a laskavý, jen jeho ohromnou radost a energii bývá někdy obtížnější tlumit.

Webdesign

 






 

 

SPORTOVNÍ KYNOLOGIE

Červen 5th, 2008 by daniela1979

SPORTOVNÍ KYNOLOGIE-

Stopa

Pes má z hlediska anatomické stavby a fyziologické schopnosti čichového ústrojí vrozenou schopnost sledovat a rozlišovat různé pachy, včetně pachů člověka. Naším úkolem je při výcviku tyto dispozice účinně a cílevědomě rozvíjet a tříbit. A to není vůbec lehká práce, zde nemá místo netrpělivost, nervozita, hrubé zacházení se psem, ale ani neznalost problematiky ze strany cvičitele-psovoda. Zpočátku psa učíme vypracovávat stopy svého psovoda, neboli stopy vlastní, později i stopy cizí. Kladené stopy jsou různé délky a stáří, podle stupně vycvičenosti.

 

Poslušnost:

Psa bychom cviky poslušnosti neměli moc unavovat a po každém splněném cviku je vhodné ho odměnit menším pamlskem. Není účelem psa zasytit, ale povzbudit.

Každý cvik se opakuje maximálně třikrát a po jeho skončení se se psem pomazlíme, potaháme o hračku, peška nebo mu hodíme balónek. Prostě se u psa snažíme nenásilně udržet zájem a dobrou náladu. Pes se naučí například přijít na zavolání, přinášet předměty (aport), zůstat na určeném místě odložení, atd.

 

 

Obrana:

Nedílnou součástí sportovního výcviku je také obrana. Neučí se zde žádné agresivitě psa vůči lidem, ale právě naopak se snažíme, aby vše probíhalo spíše formou hry a s využitím kořistnického pudu. Důležitá je důvěra psa ve figuranta a naopak. Je-li obrana vedena správným směrem, tak psy neuvěřitelně baví a vybíjí si na ní přebytečnou energii. Čím je pes vycvičenější v obraně, tím bezpečnější a předvídatelnější jsou jeho reakce. Stává se sebejistým a dokáže dokonale rozlišovat různé situace v běžném životě.

 

 

Jak často cvičit a kolik?

Neexistuje plemeno, které by se nemuselo cvičit.

Cvičit by se mělo tak dlouho, dokud to baví oba - psa i psovoda. Jakmile výcvik přestane jednoho z nich bavit, je třeba udělat změnu. Vydat se například na procházku. Další zásadou, kterou je třeba se řídit, je, že pokud pes splní cvik na výbornou, neměl by se ihned opakovat. Vždy je nutné končit cvičení v nejlepším.

Cvičit by se mělo aspoň trochu každý den, třeba jen v rámci normální procházky, a nejlépe to, co psovi dělá největší problém. Dlouhé přestávky (několikadenní) u nedocvičených cviků nejsou vhodné. Snažme se hned od prvního cviku dodržovat důslednost a je třeba vytrvat, i když se zdá, že se to nelepší. Uvědomte si, že cvičíte hlavně pro radost, Vaši i psa.

Obrazek

 

Několik obecných zásad výcviku psa

  • Nikdy necvičte se psem, který není řádně vyvenčený.

  • Na počátku výcviku je dobré cvičit nejdříve na klidném nerušeném místě a potom teprve postupně přidávat další rušivé elementy.

  • Při výcviku vždy postupujte od jednoduššího ke složitějšímu, pečlivě cviky pilujte. Každá přeskočená fáze nebo nedotažený cvik se vám později pořádně vymstí.

  • Dopředu si promyslete, co přesně chcete se psem dělat a potom teprve běžte na “plac”. Není nic horšího, než když psovod sám neví, co chce a pak trestá psa za to, že to neprovedl.

  • Snažte se ovládat a vyvarujte se výbuchů hněvu proti psovi. Pokud psa v afektu potrestáte, tak můžete za pár vteřin úplně zničit svoji několikaměsíční práci.

  • Cvičte pouze tak dlouho, dokud to psa baví. Jakmile vidíte, že pes už ve svém nasazení polevuje, je nejvyšší čas přestat. Čistý čas jednoho bloku výcviku by neměl trvat déle než několik minut (max.15-20).

  • Za každý vydařený cvik psa pochvalte, čím povedenější cvik, tím větší a radostnější pochvala. 

  • Správná a silná motivace psa je základem úspěchu.

KDY ZAČÍT S VÝCVIKEM-

Základní výcvik můžete začít ihned po odběru štěněte, současně s výchovou k čistotě. Štěňata však nevydrží být dlouho soustředěná, proto by doba cvičení měla být zpočátku asi 10 minut. Ke cvičení zvolte klidné místo, kde nebudete nikým rušeni. Cvičení musí být pro štěně zábavné, mělo by probíhat formou hry. Výcvik můžete provádět i u staršího psa, pokud si jej pořídíte, výcvik však bude probíhat pomaleji a bude zapotřebí větší trpělivosti. Vždy však začněte psa cvičit od okamžiku, kdy si jej přivezete domů.
POCHVALA A TRESTY-

  • Reakci psa na povely, které mu dáváte můžete ovlivnit pochvalou nebo pokáráním. Tresty však při základním výcviku nemají téměř žádný význam, proto se snažte psa co nejvíce ovlivňovat pozitivně. Pes si vše, co po něm vyžadujete zapamatuje mnohem lépe, pokud není ve stresu. Pochvalu použijte vždy, když pes provede správně činnost, kterou jste po něm požadovali. Při chválení psa je důležitá intonace hlasu, pochvala by měla být vyslovena nadšeným, pronikavým hlasem (velký efekt má vaše nadšené pochvalné jásání), poplácání a hlazení. Pochvala by také měla být vždy spojena s odměnou ve formě pamlsku.Pokud jste již nuceni použít trest, abyste psa donutili ukončit nějakou činnost, potom vždy ve chvíli, kdy je nepřístojnost vykonávána. Nikdy netrestejte psa dodatečně. Nebude schopen pochopit, za co trest přišel. Trest by měl být prvořadě hlasový, pes je velmi citlivý na naši intonaci hlasu a pochopí, že činnost, kterou v danou chvíli vykonával, je špatně. Trest tělesný by měl být používán minimálně, nikdy jej neprovádějte rukou, ale vždy nějakým předmětem, u štěněte např. novinami. Pokud byste psa trestali rukou, bude se potom vaší ruky bát a bude reagovat na každý rychlejší pohyb vaší ruky bázlivě. Správným způsobem trestu je například uchopení psa za šíji, zvednutí a zatřesení. Takový způsob by ve smečce použila fena. Současně s tímto úkonem psa důrazně pokárejte, trest však už neopakujte.

PŘIVOLÁNÍ-

počátku přivoláváte psa pouze jenom jménem. Čiňte tak vždy pouze v případě, že jste si jisti, že vás štěně bude vnímat a není příliš zaujato něčím jiným. Nevolejte štěně např. pokud vítá někoho z rodiny, kdo právě přišel domů, mohlo by vás ignorovat. Zavolejte na něj, až jeho vzrušení opadne, a když přijde, nezapomeňte ho pochválit a odměnit pamlskem. Vaším cílem je, aby štěně přišlo vždy, když na něj jménem zavoláte, proto tak konejte co nejčastěji, a vždy pro ně mějte nachystanou odměnu ve formě jídla nebo hry a projevte své nadšení. Poté, co štěně navykne na jméno, přidružte k němu povel „Ke mně!“. Pokud tedy chcete, aby štěně přišlo, zavoláte jeho jméno a hned za ním vyslovíte povel. Když je reakce štěněte správná, opět by měla přijít pochvala a odměna. V případě, že štěně přijde až na opakované zavolání, nikdy je netrestejte, spojí si svůj příchod s trestem, a příště již bude váhat, jestli má přijít. Po nácviku tohoto povelu doma, v klidném prostředí, začněte štěně přivykat na tento povel v prostředí rušnějším, tedy na procházkách. Venku ho často volejte a odměňujte ho střídavě, hrou, pochvalou a pamlsky, a potom je znovu propusťte povelem „Volno!“. Nikdy štěně nevolejte jen na konci procházky, kdy je už připnete na vodítko a odvedete domů, štěně by si zvyklo, že zavolání znamená konec svobody, a mohlo by se příchodu příště vyhýbat. Pamlsky nepoužívejte pokaždé, když přijde, dejte mu najevo, že jste rádi, že vás poslechlo.

Povel „Ke mně!“ má být ukončen předsednutím psa před psovoda. Pokud pes zůstane před vámi stát, můžete zpočátku použít povel „Sedni!“ a lehký tlak na záď psa. V případě, že pes přibíhá k vám na povel „Ke mně!“, ale nezastaví se, a chce přeběhnout kolem, zastavte jej povelem „Sedni!“. Ve chvíli, kdy k vám štěně přibíhá, natáhněte před sebe ruku s pamlskem, štěně jej bude pozorovat se zvednutou hlavou a pravděpodobně si sedne samo. Pokud pes odbíhá opačným směrem, nikdy za ním neutíkejte, ale pokuste se jej přilákat sednutím do dřepu a voláním nebo se začněte od něj vzdalovat. Většina psů se vydá raději za pánem sama.

Signál ruky: Při vyslovení povelu „Ke mně!“ udeřte otevřenou dlaní levé ruky na levé stehno. Dalším možným signálem, který se používá při výcviku služebního psa je upažení a připažení levé ruky.

CHŮZE U NOHY-

Cílem naučení tohoto povelu je, aby vás pes sledoval po vašem boku. Při nácviku psovi nasaďte obojek a vodítko. Vodítko je stále volné, kromě okamžiků, kdy škubnutím vracíte psa do správného postavení. Se cvičením začněte doma, kde je klid, a teprve později vyjděte ven. Vodítko držte v pravé ruce, zatímco pes stojí vedle vaší levé nohy. Vodítko chyťte i levou rukou tak, aby dlaň směřovala dolů a proti vám. Vodítko musí být volné tak, aby karabina visela volně dolů. Cvičení začněte tak, že pes sedí u vaší levé nohy, udeřte se do levého stehna a vydejte povel „K noze!“, potom vykročte. Psa chvalte za to, že jde s vámi. Během chůze občas povel opakujte. Pokud se pes pohne dopředu, škubněte vodítkem a opakujte povel. Během chůze měňte směr chůze a rychlost tempa, při zpomalení použijte uklidňující intonace hlasu, při zrychlení intonace vzrušené. Pokud jde pes správně vedle nohy, nezapomeňte jej chválit. Během chůze se pravděpodobně vyskytnou podněty, které psa vyruší a odvedou jeho pozornost. Usměrněte jej a povzbuzujte opakovaným vyslovením povelu a pochvalou. Cvik končete pomalým zastavením a povelem „Sedni!“. Několikrát opakujte.

Nácvik chůze psa u nohy bez použití vodítka provádějte až poté, co pes bezvadně zvládne chůzi u nohy s vodítkem a reaguje okamžitě na všechny předchozí povely. Pes vám musí chodit těsně po boku, a pokud se zastavíte, měl by si bez použití povelu sednout. Při nácviku postupujte stejně, jako při chůzi u nohy na vodítku. Vodítko musí být stále volně prověšené. Jestliže pes reaguje správně na povely a vodítko se nenapíná, přejděte k nácviku chůze u nohy bez vodítka. Zpočátku odepněte vodítko tak, aby si toho pes nevšiml, a mějte je stále připravené, kdyby bylo potřeba psa znovu připnout. Během chůze zpočátku vydávejte povel „K noze!“ a před zastavením povel „Sedni!“. Pokud zjistíte, že pes chůzi u nohy bez vodítka ještě nezvládá, vraťte se k nácviku s vodítkem.

POVEL LEHNI-

Cílem tohoto cvičení je naučit psa, aby si na vyslovení povelu okamžitě lehl bez ohledu na jakékoliv rozptylování. Někteří psi se tomuto povelu učí neradi, protože tato poloha je pro ně projevem podřízenosti, proto se tento cvik musí provádět trpělivě. Existuje několik způsobů, jak psa tomuto úkonu naučit. Pro štěňata je nejvhodnější použití pamlsku, spojené s tahem vodítka a signálem ruky. Posaďte psa ke své levé noze, v pravé ruce schovejte pamlsek. Přidřepněte ke psovi a vyslovte jeho jméno, abyste upoutali jeho pozornost. Ihned za jménem vyslovte povel „Lehni!“, zároveň proveďte pohyb rukou s pamlskem, který začíná nad hlavou psa a obloukem jde kolem psova nosu až na zem. Můžete mu pomoci lehkým tahem vodítka směrem dolů nebo mírným tlakem na hřbet. Pamlsek táhněte pomalu po zemi dopředu, tak, aby na něj pes dosáhl až z polohy vleže. Když si pes správně lehne, pochvalte jej a dejte mu pamlsek. Nechejte mu chvíli ruku položenou na hřbetě, aby zůstal v lehu, a po chvíli jej propusťte povelem „Volno!“. V případě, že pes nejeví žádnou snahu si lehnout, vyslovte povel, zároveň stáhněte levou rukou vodítko dolů, pravou rukou uchopte zevnitř levou přední nohu psa a obě nohy podtrhněte dopředu. Tento cvik opakujte maximálně pětkrát, pak si se psem pohrajte a cvičení opakujte. Během dne tento nácvik opakujte několikrát.

Signál ruky: Při vyslovení povelu proveďte pohyb rukou z místa na d hlavou psa, vedený obloukem dolů.

POVEL-SEDNI-

S nácvikem tohoto povelu můžete začít v době, kdy si štěně samo po hře nebo při ukázání pamlsku sedá. Důležité je vystihnout moment, kdy si štěně chce sednout a předtím vyslovit povel „Sedni!“. Pokud štěně p vydání povelu sedne, pochvalte je a dejte mu pamlsek. V jiných případech nacvičujte tento povel tak, že nad hlavu zvednete ruku s pamlskem a druhou rukou lehce tlačíte psovi na zadek, přičemž hlasitě vyslovíte povel „Sedni!“, s důrazem na hlásku s. Na vodítku cvičte povel tak, že v pravé ruce držíte vodítko a pamlsek, zatáhnete vodítkem nahoru, asi pod úhlem 42 stupňů, přičemž ruka s vodítkem a pamlskem je vzdálena asi 20 cm od hlavy psa tak, aby pes pamlsek dobře viděl. Vyslovte povel, a zároveň můžete mírně zatlačit psovi na zadní část těla. V době vycházek tento cvik upevňujte tak, že během chůze se zastavíte, dáte psovi povel a současně trhnete vodítkem mírně nahoru tak, abyste mu zamezili v chůzi. Dál pokračujete jako v předchozím případě. Z této pozice vždy štěně uvolněte povelem „Volno!“. Vždy, když štěně provede správně požadovaný úkon, nezapomeňte je pochválit a odměnit. Tento cvik opakujte maximálně pětkrát, delší opakování psa přestane bavit a nesoustředí se na něj. Dejte štěněti volno, a s odstupem času cvik opakujte.

Signál ruky: Při vydání tohoto povelu předpažte pravou ruku dlaní vpřed, přičemž špičky prstů jsou ve výšce vašich očí.

POVEL-VOLNO-

Tento povel dáváte psovi vždy, když správně provede vámi zadaný úkon, a vy ho chcete z něj uvolnit. Pes by měl vždy setrvat v pozici, kterou jste udali, až do doby, než vyslovíte povel „Volno!“. Tento povel vyslovujte až po té, co jste psa za správně provedený úkon pochválili a odměnili pamlskem. Při tomto povelu byste měli psa naučit, aby vyběhl do vámi udaného směru, kde se bude volně pohybovat. Zpočátku tento cvik provádějte s pomocí desetimetrového vodítka, vyslovte povel „Volno!“, zároveň dejte psovi signál rukou tak, že ukážete pravou rukou do směru, kam má pes vyběhnout a vykročte. Pokud pes vybíhá volně do vámi udaného směru, a zde se volně pohybuje, považujte cvik za zvládnutý.

Signál ruky: Ve chvíli, kdy vyslovíte povel, ukažte pravou rukou do směru, kam má pes vyběhnout.

NÁCVIK APORTU-

Pes sedí v klidu u levé nohy psovoda do doby, než dostane povel „Aport!“. Psovod odhazuje předmět, pes stále v klidu sedí u nohy. Po vyslovení povelu pes vybíhá nejkratší cestou k odhozenému předmětu, uchopí jej a opět nejkratší cestou se vrací k psovodovi. S předmětem v tlamě pes usedá před psovoda, a až na povel „Pusť!“ ochotně předá aport, na další povel „K noze!“ usedá k levé noze psovoda.
Základy tohoto cviku lze nacvičovat již se štěnětem 3-4 měsíce starým, ve věku 6-7 měsíců je nutné tento cvik upevňovat.
Tento cvik nacvičujte zpočátku s vlastnoručně vyrobeným aportem. Použijte tenkou, dobře sající látku, do které zabalíte pro psa lákavý pamlsek, například kousek čerstvého masa. Aby pes o tento předmět získal zájem, nechte jej aport očichat, přičemž s vyslovením jména psa opakujte slovo „Aport!“. Pokud pes nejeví o aport zájem, rozvažte látku a dejte mu pamlsek ochutnat. Zpočátku cvik nacvičujte na šňůře 2-3 m dlouhé. Aport odhazujte na vzdálenost 1-2 m ve chvíli, kdy jste si jisti, že štěně o něj jeví zájem, za současného vyřknutí povelu „Aport!“. Když štěně aport uchopí, pochválíme jej a za současného povelu „Ke mně!“ jej jemně přitahujeme. Aport štěněti odeberte s vyřknutím povelu „Pusť!“, látku rozvažte a psa pamlskem odměňte. V této fázi opakujte cvik 1-5x denně před krmením, pokud štěně stále jeví zájem o aport. Pokud se zájem zmenší, cvičení ukončete.
Později použijte dlouhé vodítko nebo šňůru a aport odhazujte do vzdálenosti 4-5 m, cvik je stejný, jako při odhazování do kratší vzdálenosti, pouze při odebírání aportu přinuťte psa sednout. Po zvládnutí nácviku aportu s přitahováním vodítka začněte s nácvikem, kdy aport odhazujete do vzdálenosti asi 10 m, pes má stále připnuté dlouhé vodítko, ale jeho konec leží na zemi tak, aby ho psovod mohl přišlápnout pro případ, že by pes chtěl s aportem odběhnout.
Pokud se pes spolehlivě s aportem vrací k psovodovi, je možné začít s nácvikem aportování lehké činky. S činkou je nutné štěně seznámit ještě před nácvikem, můžete se o ni se psem přetahovat nebo mu ji ponechejte ke hraní. V začátku nácviku s činkou na ni navažte látku s pamlskem, ale psa odměňujte pamlskem, který máte v kapse. Při odměňování předstírejte, že jde o přinesený pamlsek. Později látku sundejte a činku pouze pamlskem potřete, aby z ní pes cítil jeho pach, v další fázi cviku již činku nepotírejte. Nezapomeňte však psa stále odměňovat a chválit za dobře provedený cvik.
V další fázi nácviku tohoto povelu je nutné naučit psa, aby vybíhal pro činku až po vyslovení povelu „Aport!“. Vzbuďte v psovi zájem o činku a dejte mu povel „K noze!“. Odhoďte činku, ale psa držte za obojek a nuťte jej sedět v klidu u nohy. Poté vydejte povel „Aport!“. Při nácviku využívejte pomocné povely jako „Drž!“ a „Ke mně!“. Toto cvičení opakujte do té doby, než pes vybíhá za aportem pouze na povel.
V další fázi je nutné zaměřit se na to, aby pes bez povelu nepouštěl přinesenou činku z tlamy. Nácvik proveďte tak, že ve chvíli, kdy pes činku přinese jej přidržíte za obojek a druhou rukou mu mírně nadzvednete bradu. Přitom opakujte povel „Drž!“. Činku odeberte po krátké chvíli s povelem „Pusť!“. Pes musí s činkou sedět rovně před psovodem. Tento cvik opakujte do doby, než si jej pes důkladně neosvojí. Po správně provedeném cviku psa chvalte a odměňte jej pamlskem. Po odevzdání činky psovodovi by měl pes přejít k levé noze psovoda a usednout. Tento úkon je možné nacvičit již předem, mimo nácvik povelu „Aport!“.
Signál ruky:
Vykročte pravou nohou a pravou rukou ukažte do směru, kam jste aport odhodili.

ZÁKAZOVÝ POVEL-/FUJ-NESMÍŠ/

Tento povel je vlastně napomenutím psa, když dělá něco, co vy nechcete. V tom vám nepomůže pomalé, nerozhodné jednání a dlouhé řeči, ale krátké, výstižné a energicky vyslovené slovo. Když pes napomenutí neuposlechne, nekřičte na něj, ani ho nebijte, ale usměrněte psa tím, že jej chytnete za zátylek a jemně s ním zatřesete nebo přitáhnete obojek. Toto napomenutí i trest musí přijít vždy v okamžiku, kdy pes vámi nedovolený úkon provádí, jinak ztrácí smysl. Později již bude pes reagovat pouze na slovní napomenutí.

ODLOŽENÍ PSA ZA POCHODU

Cílem tohoto cvičení je, aby pes zůstal samostatně v určené poloze na určeném místě. Výcvik se provádí současně s výcvikem povelů „Sedni!“ a „Lehni!“. Pes musí zůstat sedět nebo ležet do doby, dokud mu nedovolíte vstát. Před nácvikem tohoto povelu pes musí ovládat povel „Sedni!“ a „Lehni!“. Psa posaďte k vaší levé noze, vodítko zatáhněte rovně nahoru nad hlavu psa a vyslovte povel „Zůstaň!“. Při vyslovení tohoto povelu neoslovujte psa jménem, to pro něj znamená, že má přijít k vám. Zároveň mu dejte povel „Sedni!“ nebo „Lehni!“ signálem ruky a proti jeho obličeji vztáhnete ruku s otevřenou dlaní, pohyb ruky by se měl zastavit asi 30 cm před psovým nosem. Poté ustupte jeden krok dozadu a stále opakujte slovní povel „Zůstaň!“ spojený se signálem ruky. Vodítko by mělo být jen mírně napnuté, aby pes věděl, že jej máte stále pod kontrolou, ale nesmíte za ně tahat. Po chvíli psa pochvalte a propusťte jej povelem „Volno!“. Proveďte několik cviků za sebou, pak si se psem pohrajte, a cvičení opakujte. První lekci ukončete až tehdy, když pes cvik dobře provede. Pokročilejší procvičování tohoto povelu provádějte s pomocí desetimetrového vodítka. Postupujte stejně, ale od psa se vzdalujte na několik kroků, potom do stran, a postupně jej obcházejte ve stále zvětšujících se kruzích. Pokud se pes pokusí vstát, ihned se k němu vraťte a vydejte povel znovu. Zpočátku výcviku je důležité neprodlužovat neúměrně vzdálenost a dobu strávenou od psa. Vždy se k psovi vraťte a pochvalte jej, zatímco zůstává v poloze, kterou jste udali. Odměňte jej pamlskem a dejte mu povel „Volno!“. Pokud pes změní polohu v době, kdy jste od něj vzdáleni, musíte se vrátit, jeho polohu usměrnit, a cvik opakovat, nikdy tak nečiňte na dálku. Toto cvičení provádějte zpočátku na klidném místě bez rušivých podnětů.

Signál ruky: Současně s vyslovením povelu vztáhněte proti obličeji psa ruku s otevřenou dlaní. Při výcviku služebního psa se používá mírný tlak dlaní levé ruky na špičku čenichu psa.

ŠTĚKÁNÍ NA POVEL

Pes na vyslovený povel a signál ruky nejméně třikrát za sebou zaštěká. Tento cvik je možné nacvičovat již se štěnětem ve věku 3-4 měsíců. Protože pes sám štěká pouze na nějaký vzrušivý podnět, je zpočátku nácviku nutné jej nějakým způsobem vzrušit. Tento cvik provádějte se psem před krmením, když je hladový. Přivažte psa na vodítku venku a ukažte mu pamlsek nebo misku s krmením a snažte se jej vyprovokovat, aby zaštěkal. Použijte přitom povel „Štěkej!“. Zpočátku štěně pouze zakňučí, ale v první fázi výcviku jej odměňujte i za toto. Tento cvik opakujte 3 – 5x, podle toho, jestli má pes zájem o pamlsek. Opakujte do doby, než pes přestane jen kňučet a začne štěkat. Jakmile pes na povel začne štěkat, odměňujte jej i v případě, že zaštěká jen jednou, později však s odměnou počkejte, až pes zaštěká vícekrát. Když pes ovládá štěkání na povel (pes je stále uvázaný na vodítku), pokud stojí psovod před ním, začněte jej učit, aby zaštěkal také v případě, že stojíte vedle něj. Nechejte psa uvázaného na volném vodítku u kolíku a stoupněte si vedle něj. Vyslovte povel „Štěkej!“ a čekejte s odměnou, dokud pes nezaštěká vícekrát. V další fázi již učte psa zaštěkat na povel, když sedí vedle vaší levé nohy a vodítko máte v ruce vy, pes již není uvázán. Pokud pes přestane později na tento povel reagovat, vraťte se k uvázání ke kolíku a vydráždění psa pamlskem. Při tomto cvičení nikdy nepoužívejte žádné donucovací prostředky, pokud pes mimořádně nechce reagovat na váš povel.
Signál ruky:
Pravou ruku ohněte v lokti nahoru, zdvihněte ukazováček a směrem dopředu třikrát kmitněte před očima psa.

Chester Snug fotogalerie

Červen 4th, 2008 by daniela1979
tak to je moje panička, snaž� se mě sklidnit, ale nev�m, nev�m

tak to je moje panička, snaží se mě sklidnit, ale nevím, nevím

chester

chester

chester

chester

opět JÁ...

opět JÁ...

 CHESTER SNUG AMERICAN BULLDOG

CHESTER

CHESTER

 

 

           

chester

chester

                         

Tzn. Bojová plemena psů a rasy

Květen 5th, 2008 by daniela1979

Bojová plemena psů a rasy

Bojoví psi: Mazlíčci nebo zabijáci

Květen 3rd, 2008 by daniela1979

‘Bojoví psi’: Mazlíčci, nebo zabijáci?


30.07. 13:52
V poslední době byla veřejnost opět pobouřena případy napadení člověka agresivním psem. Jsou některá plemena psů opravdu nebezpečnější než jiná?

V souvislosti s útoky na člověka se často objevuje pojem ‘bojová plemena psů’. Opakovaně se rovněž ozývají hlasy, volající po jejich zákazu nebo razantním omezení chovu těchto plemen. Co to ale vlastně jsou ona bojová plemena? Kteří psi jsou mezi ně zařazeni a proč? A v čem spočívá jejich nebezpečnost?

Štěně amerického pitbulteriéra
Autor: Lucia Theimerová

AMERICKÝ PITBULTERIÉR

Tento pes je v souvislosti s napadeními zmiňován rozhodně nejčastěji. Mnoho lidí si při vyslovení slova ‘pitbul’ představí nelítostného zabijáka, nebezpečného širokému okolí. Jiní lidé si ale naopak nemohou vynachválit jeho věrnou a přímočarou povahu a lásku k lidem.

Americký pitbulteriér vznikl cíleným křížením stafordšírských bulteriérů dovezených v 19. století do USA s dalšími plemeny tak, aby se zvýšila jejich použitelnost při psích zápasech.

Poté, co byla tato krvavá ‘zábava’ po Velké Británii postavena mimo zákon i v USA, probíhaly zápasy nadále ilegálně a kontroly nad nimi se zmocnilo kriminální podsvětí.

Stále častěji jsou ale pitbulteriéři s úspěchem využíváni jako psi rodinní a služební.


Americký stafordš�rský teriér
Autor: en.wikipedia.org

AMERICKÝ STAFORDŠÍRSKÝ TERIÉR

Jedná se vlastně o ‘výstavní formu’ amerického pitbulteriéra. Ještě počátkem dvacátého století se jednalo o jedno plemeno. Část chovatelů se ale chtěla věnovat výstavám a snažila se u těchto psů soustředit více na vzhled. Tak vznikl pes, kterého sice od pitbula často rozezná jen odborník, ale jehož chov je ’serióznější’ a standard je přesněji definován.

K poctě psa, z něhož kdysi vzniklo, bylo plemeno nazváno stafordšírským teriérem, později americkým stafordšírským teriérem, zkráceně ‘amstafem’. Od původního stafordšírrského bulteriéra se ale povahou i vzhledem značně liší.


Štěně stafordš�rského bulteriéra
Autor: Richard Veselý

STAFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR

Pes, který vznikl v Anglii křížením buldoků s teriéry na konci osmnáctého století. Původně byl určen k psím zápasům, které ale byly ve Spojeném království již roku 1835 zakázány.

Od té doby je ’stafbul’ chován jako rodinný a společenský pes. Zatímco fyzicky se od doby svého vzniku prakticky nezměnil, povahově se jedná o mírného a přátelského psa, u něhož je obzvlášť oceňován extrémně kladný vztah k dětem, pro nějž si v Británii vysloužil přezdívku ‘nanny dog’ (pes chůva).

Mnoho příznivců tohoto plemene se pozastavuje nad zařazením ’stafbula’ mezi bojová plemena. Jedná se totiž o poměrně malého psa, přátelského k lidem natolik, že ani není doporučován k hlídání domu: je totiž ochoten spřátelit se i se zloději.

V zemi svého původu je v současnosti stafordšírský bulteriér nejrozšířenějším ze všech plemen teriérů a i v Čechách se jeho chov v poslední době poměrně rozšířil. U nás ani v zahraničí není známo žádné napadení člověka tímto psem.


Bulteriér
Autor: Foto Blesk – Ladislav Křivan, Jiří Rubeš

BULTERIÉR

Historie tohoto psa je podobná jako u stafordšírského teriéra, přestože jeho vzhled je jiný. Bulteriér je snadno zapamatovatelný pro svůj výrazně klabonosý profil.

V případě, že je ‘bulík’ vhodně a důsledně veden, jedná se o spolehlivého, byť trochu tvrdohlavého psa, vhodného k dětem. Stejně jako ’stafbul’ se ani bulteriér k psím zápasům již dávno nepoužívá.


Argentinská doga
Autor: Archiv

ARGENTINSKÁ DOGA

Silný a respekt vzbuzující pes, který vznikl v Argentině křížením množství plemen, včetně německé a bordeauxské dogy, bulteriéra a irského vlkodava. Výsledek křížení vypadá jeko extrémně veliký pitbulteriér čistě bílé barvy. Pes se v Argentině používá jako lovecké a služební plemeno. Potřebuje veliké množství pohybu a značný prostor.


Bordeauxská doga
Autor: David Malík

BORDEAUXSKÁ DOGA (A JÍ PODOBNÍ)

Tento pes, výsledek někdejšího křížení buldoka s mastifem, je, vedle ostatních velkých molosoidních plemen, možná nejblíže zaslouženému označení ‘bojové plemeno’. Prapředci psů jako je mastif, neapolský mastin nebo německá doga totiž, jako jediní, kdysi skutečně po boku člověka bojovali v bitvách a jejich úkolem bylo útočit na lidské nepřátele svých pánů.

Je ale nutno dodat, že staří molosové byli používáni v armádách Římanů, Keltů a starověkých Germánů. Jedná se tedy o historii starou přibližně dva tisíce let. Nyní jsou molosoidní plemena místo bojovností známa spíše svou klidnou, někdy až flegmatickou povahou a často velice pomalými, jakoby ‘medvědími’ pohyby. Jejich velká a svalnatá těla ukrývají značnou sílu, kterou ale zřídkakdy používají.

Jsou však nároční na prostor, množství stravy, i na fyzickou sílu svých pánů a hodí se pouze do rukou zkušených kynologů.


SEZNAMY BOJOVÝCH PLEMEN

Jako reakce na množící se útoky psů na člověka, byl chov některých plemen v několika zemích podroben kontrole. Ve Velké Británii byl například v roce 1991 přijat zákon, který zakazoval držení a chov pitbulteriérů a jejich kříženců. Ti, kteří již na území Británie byli, podléhali přísné registraci.

Spolehlivě rozeznat křížence pitbulteriéra je ale často značně obtížné. Výsledkem tohoto zákona proto nakonec bylo několik tisíc soudních sporů, které britskou vládu stály miliony liber.

I v Čechách se opakovaně objevily snahy o vytvoření seznamu bojových plemen. Jejich tvůrci ale narazili na obtížnost definice bojového plemene. Mnohem větší počet napadení člověka než pitbulteriér má totiž na svědomí třeba velice běžně rozšířený německý ovčák. Navíc například některá pastevecká plemena jsou mnohem silnější a nebezpečnější než tolik diskutovaný pitbulteriér.

Odpůrci těchto restrikcí rovněž argumentují tím, že se ze strany psů nejedná o žádnou opravdovou hrozbu. “Celé je to nesmysl. V Česku každoročně zemře víc lidí na pobodání hmyzem než na pokousání psem. A to nemluvím například o autech,” řekl nám jeden z chovatelů.


PSI VŮBEC NE PRO KAŽDÉHO

Psi, označováni jako ‘bojoví’, jsou často nepříliš velcí, ale značně silní psi s mohutnými čelistmi, kteří dokážou překvapit rychlými a pohotovými reakcemi. Bojí se většinou máločeho a oplývají obrovskou oddaností svému pánovi.

To, co je u těchto psů předností, je ale paradoxně i jejich největší slabinou. Takto silný a sebevědomý pes se totiž rozhodně nehodí pro každého. Předpoklady pro jeho zvládnutí má pouze autoritativní a vyrovnaný majitel, který se bude důsledně snažit potlačit psovu případnou agresivitu a bude mít dostatek zkušeností i síly k tomu, aby tohoto psa kvalitně vychoval.

V případě, že si pitbulteriéra pořídí labilní a zakomplexovaný jedinec jako ‘živou zbraň’, následky mohou být tragické. Nebezpečný může být i pes, kterému se jeho majitel dostatečně nevěnuje a neumožní mu dostatek potřebného pohybu, nebo který je svým pánem přehnaně trestán. Reakce takto zanedbávaného nebo týraného psa se dají jen těžko odhadnout a může být velice nebezpečný.

 

Bully psi

Květen 1st, 2008 by daniela1979

Tohle jsou psi, kteří mají ve svém názvu ( BULLY )

ČLOVĚK NAPADENÝ PSEM

Květen 1st, 2008 by daniela1979

OTÁZKA ZNÍ : PROČ SE TOHLE DĚJE ?

Pitbulteriér utekl ze zahrady a napadl šest lidí

Pitbull - ilustračn� foto

Pitbull - ilustrační fotovětší obrázekAutor: -rg-

13:01 | 29.7.2008 | Aktualizováno | krw

Hradec Králové - Během pondělního odpoledne a večera se chodci na Pražské třídě v Hradci Králové museli obávat nenadálého napadení. Plot zahrady zde totiž opakovaně přeskakoval agresivní pitbulteriér.

Až do doby, než se kolem půlnoci podařilo sehnat majitele, pes napadl dva muže a čtyři ženy a způsobil jim poranění horních a dolních končetin. Jedna z žen byla zraněna vážněji. Majitel psa musí všem pokousaným dodat potvrzení o bezinfekčnosti zvířete.

Podle městských strážníků se ale nejedná o první případ, kdy jeden z pitbulteriérů pětadvacetiletého majitele přeskočil příliš nízký plot a začal obtěžovat kolemjdoucí. Za tento přestupek mladíkovi hrozí pokuta až třicet tisíc korun.

K závažňejšímu napadení agresivním psem došlo v polovině července v Kolíně. Argentinská doga zde podhrabala plot na sousední pozemek a napadla jedenaosmdesátiletého muže.

Čtěte více: Na muže zaútočila v Kolíně doga, je v kritickém stavu

Muži se okamžitě vydala na pomoc jeho dcera, zuřivý pes ale zaútočil i na ní. Oběma napadeným pes způsobil závažná poranění všech končetin. Policisté nebezpečného psa na místě zastřelili služební zbraní.

Útoky agresivních psů ale nejsou v Čechách ojedinělé. Za chování zvířete ručí ve všech případech majitel, a to i v situaci, kdy útok psa vyprovokoval svým chováním sám napadený. Podle zákona totiž musí majitelé psů zabezpečit svá zvířata tak, aby na nikoho zaútočit nemohla.

Čtěte také: