Chester Snug- American Bulldog

American bulldog Chester Snug

HISTORIE AMERICAN BULLDOG

Červenec 5th, 2008 by daniela1979

VÍTEJTE NA MÉM BLOGU AMERICKÝCH BULDOKŮ..

 


Nadšených milovníků amerického buldoka přibývá po celém světě. Náš chov je na začátku, myslím, že začal na dobrých zvířatech s dobrým původem a rozdíly, které jsou vidět u nás na výstavách jsou běžné i na výstavách amerických. J. D. Johnson řekl: “Se zvyšujícím se počtem zločinů je buldok vyhledáván k nové práci jako vynikající hlídací pes a ochránce. Je to jeho znovu vzkříšení.”

A já si jen přeji, ať jim to v povaze zůstane. Právě pro ni dnes obliba molossů stoupá. Nejen impozantní vzhled, ale i vrozená nedůvěra k cizím. To jsou cenné vlastnosti, které vymizely u mnoha plemen a které z našich psů dělají nejen rodinné mazlíčky, ale i stoprocentní hlídače.
 

Bulldog ve své čisté formě se v Americe objevil již v 17. století. V koloniální Americe používali bulldogy řezníci, a tito psi byli používáni dokonce i k zápasům  s býky, medvědy a bizony. Moderní americký bulldog má kořeny svého vzniku u zbylých původních bulldogů, s nimiž je ještě možno se setkat v zapadlých končinách jihovýchodu USA, kde přežili jako honáčtí psi farmářů. Zde je jejich původním posláním ochrana majetku osob stejně jako pomoc při nahánění a chytání velkých hospodářských zvířat, jako je skot a prasata.

Všichni moderní američtí bulldoci mají kořeny svého původu v jedné ze čtyř linií (Johnson, Williamson, Scott, Bailey).                         

 

V posledních desetiletích nastal pro amerického bulldoga příznivý obrat – majitelé se začali o psy tohoto typu více zajímat a začali chov organizovat a také registrovat jednotlivé psy. Začaly se pořádat speciální výstavy a také vzrostl zájem o toto plemeno v zahraničí. Vzhledem k velké roztříštěnosti vzniklo několik standardů plemene, jež se v některých bodech liší. Největší zásluhy o záchranu tohoto plemene se připisují američanovi  Johnu D. Johnsonovi, který obětoval ohromné úsilí zachování a obnově plemene.

Péče

Péče o amerického bulldoga je poměrně snadná. Protože jde o otužilé a houževnaté psy velmi robusního zdraví, návštěvy zvěrolékaře se většinou omezují jen na pravidelné očkování a odčervování. Krátkou srst je třeba občas vykartáčovat, zejména v době línání.

Výchova

Americký bulldog je původně pracovní plemeno a jako takový potřebuje dostatek vhodné činnosti. Je to pes vyrovnané povahy, ovšem se sklony k dominantnímu chování, S k dominanci (zvláště k ostatním psům) se projevují ve větší míře u samců. Proto musí být výchova amerického bulldoga od malička láskyplná , ale důsledná.

Ve vztahu k dětem je dobromyslný, tolerantní a laskavý, jen jeho ohromnou radost a energii bývá někdy obtížnější tlumit.

Webdesign

 


1809

1832

1837

1850

1860

1867

1901

 

 

 

 

                                           

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                        

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                           

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                           

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

SPORTOVNÍ KYNOLOGIE

Červen 5th, 2008 by daniela1979

Daří se Vám vycvičit Vašeho pejska?

Pište své zážitky se cvičením určitě jich bude mnoho :-)

SPORTOVNÍ KYNOLOGIE-

Stopa

Pes má z hlediska anatomické stavby a fyziologické schopnosti čichového ústrojí vrozenou schopnost sledovat a rozlišovat různé pachy, včetně pachů člověka. Naším úkolem je při výcviku tyto dispozice účinně a cílevědomě rozvíjet a tříbit. A to není vůbec lehká práce, zde nemá místo netrpělivost, nervozita, hrubé zacházení se psem, ale ani neznalost problematiky ze strany cvičitele-psovoda. Zpočátku psa učíme vypracovávat stopy svého psovoda, neboli stopy vlastní, později i stopy cizí. Kladené stopy jsou různé délky a stáří, podle stupně vycvičenosti.

 

Poslušnost:

Psa bychom cviky poslušnosti neměli moc unavovat a po každém splněném cviku je vhodné ho odměnit menším pamlskem. Není účelem psa zasytit, ale povzbudit.

Každý cvik se opakuje maximálně třikrát a po jeho skončení se se psem pomazlíme, potaháme o hračku, peška nebo mu hodíme balónek. Prostě se u psa snažíme nenásilně udržet zájem a dobrou náladu. Pes se naučí například přijít na zavolání, přinášet předměty (aport), zůstat na určeném místě odložení, atd.

 

 

Obrana:

Nedílnou součástí sportovního výcviku je také obrana. Neučí se zde žádné agresivitě psa vůči lidem, ale právě naopak se snažíme, aby vše probíhalo spíše formou hry a s využitím kořistnického pudu. Důležitá je důvěra psa ve figuranta a naopak. Je-li obrana vedena správným směrem, tak psy neuvěřitelně baví a vybíjí si na ní přebytečnou energii. Čím je pes vycvičenější v obraně, tím bezpečnější a předvídatelnější jsou jeho reakce. Stává se sebejistým a dokáže dokonale rozlišovat různé situace v běžném životě.

 

 

Jak často cvičit a kolik?

Neexistuje plemeno, které by se nemuselo cvičit.

Cvičit by se mělo tak dlouho, dokud to baví oba - psa i psovoda. Jakmile výcvik přestane jednoho z nich bavit, je třeba udělat změnu. Vydat se například na procházku. Další zásadou, kterou je třeba se řídit, je, že pokud pes splní cvik na výbornou, neměl by se ihned opakovat. Vždy je nutné končit cvičení v nejlepším.

Cvičit by se mělo aspoň trochu každý den, třeba jen v rámci normální procházky, a nejlépe to, co psovi dělá největší problém. Dlouhé přestávky (několikadenní) u nedocvičených cviků nejsou vhodné. Snažme se hned od prvního cviku dodržovat důslednost a je třeba vytrvat, i když se zdá, že se to nelepší. Uvědomte si, že cvičíte hlavně pro radost, Vaši i psa.

Obrazek

 

Několik obecných zásad výcviku psa

  • Nikdy necvičte se psem, který není řádně vyvenčený.

  • Na počátku výcviku je dobré cvičit nejdříve na klidném nerušeném místě a potom teprve postupně přidávat další rušivé elementy.

  • Při výcviku vždy postupujte od jednoduššího ke složitějšímu, pečlivě cviky pilujte. Každá přeskočená fáze nebo nedotažený cvik se vám později pořádně vymstí.

  • Dopředu si promyslete, co přesně chcete se psem dělat a potom teprve běžte na “plac”. Není nic horšího, než když psovod sám neví, co chce a pak trestá psa za to, že to neprovedl.

  • Snažte se ovládat a vyvarujte se výbuchů hněvu proti psovi. Pokud psa v afektu potrestáte, tak můžete za pár vteřin úplně zničit svoji několikaměsíční práci.

  • Cvičte pouze tak dlouho, dokud to psa baví. Jakmile vidíte, že pes už ve svém nasazení polevuje, je nejvyšší čas přestat. Čistý čas jednoho bloku výcviku by neměl trvat déle než několik minut (max.15-20).

  • Za každý vydařený cvik psa pochvalte, čím povedenější cvik, tím větší a radostnější pochvala. 

  • Správná a silná motivace psa je základem úspěchu.

KDY ZAČÍT S VÝCVIKEM-

Základní výcvik můžete začít ihned po odběru štěněte, současně s výchovou k čistotě. Štěňata však nevydrží být dlouho soustředěná, proto by doba cvičení měla být zpočátku asi 10 minut. Ke cvičení zvolte klidné místo, kde nebudete nikým rušeni. Cvičení musí být pro štěně zábavné, mělo by probíhat formou hry. Výcvik můžete provádět i u staršího psa, pokud si jej pořídíte, výcvik však bude probíhat pomaleji a bude zapotřebí větší trpělivosti. Vždy však začněte psa cvičit od okamžiku, kdy si jej přivezete domů.
POCHVALA A TRESTY-

  • Reakci psa na povely, které mu dáváte můžete ovlivnit pochvalou nebo pokáráním. Tresty však při základním výcviku nemají téměř žádný význam, proto se snažte psa co nejvíce ovlivňovat pozitivně. Pes si vše, co po něm vyžadujete zapamatuje mnohem lépe, pokud není ve stresu. Pochvalu použijte vždy, když pes provede správně činnost, kterou jste po něm požadovali. Při chválení psa je důležitá intonace hlasu, pochvala by měla být vyslovena nadšeným, pronikavým hlasem (velký efekt má vaše nadšené pochvalné jásání), poplácání a hlazení. Pochvala by také měla být vždy spojena s odměnou ve formě pamlsku.Pokud jste již nuceni použít trest, abyste psa donutili ukončit nějakou činnost, potom vždy ve chvíli, kdy je nepřístojnost vykonávána. Nikdy netrestejte psa dodatečně. Nebude schopen pochopit, za co trest přišel. Trest by měl být prvořadě hlasový, pes je velmi citlivý na naši intonaci hlasu a pochopí, že činnost, kterou v danou chvíli vykonával, je špatně. Trest tělesný by měl být používán minimálně, nikdy jej neprovádějte rukou, ale vždy nějakým předmětem, u štěněte např. novinami. Pokud byste psa trestali rukou, bude se potom vaší ruky bát a bude reagovat na každý rychlejší pohyb vaší ruky bázlivě. Správným způsobem trestu je například uchopení psa za šíji, zvednutí a zatřesení. Takový způsob by ve smečce použila fena. Současně s tímto úkonem psa důrazně pokárejte, trest však už neopakujte.

PŘIVOLÁNÍ-

počátku přivoláváte psa pouze jenom jménem. Čiňte tak vždy pouze v případě, že jste si jisti, že vás štěně bude vnímat a není příliš zaujato něčím jiným. Nevolejte štěně např. pokud vítá někoho z rodiny, kdo právě přišel domů, mohlo by vás ignorovat. Zavolejte na něj, až jeho vzrušení opadne, a když přijde, nezapomeňte ho pochválit a odměnit pamlskem. Vaším cílem je, aby štěně přišlo vždy, když na něj jménem zavoláte, proto tak konejte co nejčastěji, a vždy pro ně mějte nachystanou odměnu ve formě jídla nebo hry a projevte své nadšení. Poté, co štěně navykne na jméno, přidružte k němu povel „Ke mně!“. Pokud tedy chcete, aby štěně přišlo, zavoláte jeho jméno a hned za ním vyslovíte povel. Když je reakce štěněte správná, opět by měla přijít pochvala a odměna. V případě, že štěně přijde až na opakované zavolání, nikdy je netrestejte, spojí si svůj příchod s trestem, a příště již bude váhat, jestli má přijít. Po nácviku tohoto povelu doma, v klidném prostředí, začněte štěně přivykat na tento povel v prostředí rušnějším, tedy na procházkách. Venku ho často volejte a odměňujte ho střídavě, hrou, pochvalou a pamlsky, a potom je znovu propusťte povelem „Volno!“. Nikdy štěně nevolejte jen na konci procházky, kdy je už připnete na vodítko a odvedete domů, štěně by si zvyklo, že zavolání znamená konec svobody, a mohlo by se příchodu příště vyhýbat. Pamlsky nepoužívejte pokaždé, když přijde, dejte mu najevo, že jste rádi, že vás poslechlo.

Povel „Ke mně!“ má být ukončen předsednutím psa před psovoda. Pokud pes zůstane před vámi stát, můžete zpočátku použít povel „Sedni!“ a lehký tlak na záď psa. V případě, že pes přibíhá k vám na povel „Ke mně!“, ale nezastaví se, a chce přeběhnout kolem, zastavte jej povelem „Sedni!“. Ve chvíli, kdy k vám štěně přibíhá, natáhněte před sebe ruku s pamlskem, štěně jej bude pozorovat se zvednutou hlavou a pravděpodobně si sedne samo. Pokud pes odbíhá opačným směrem, nikdy za ním neutíkejte, ale pokuste se jej přilákat sednutím do dřepu a voláním nebo se začněte od něj vzdalovat. Většina psů se vydá raději za pánem sama.

Signál ruky: Při vyslovení povelu „Ke mně!“ udeřte otevřenou dlaní levé ruky na levé stehno. Dalším možným signálem, který se používá při výcviku služebního psa je upažení a připažení levé ruky.

CHŮZE U NOHY-

Cílem naučení tohoto povelu je, aby vás pes sledoval po vašem boku. Při nácviku psovi nasaďte obojek a vodítko. Vodítko je stále volné, kromě okamžiků, kdy škubnutím vracíte psa do správného postavení. Se cvičením začněte doma, kde je klid, a teprve později vyjděte ven. Vodítko držte v pravé ruce, zatímco pes stojí vedle vaší levé nohy. Vodítko chyťte i levou rukou tak, aby dlaň směřovala dolů a proti vám. Vodítko musí být volné tak, aby karabina visela volně dolů. Cvičení začněte tak, že pes sedí u vaší levé nohy, udeřte se do levého stehna a vydejte povel „K noze!“, potom vykročte. Psa chvalte za to, že jde s vámi. Během chůze občas povel opakujte. Pokud se pes pohne dopředu, škubněte vodítkem a opakujte povel. Během chůze měňte směr chůze a rychlost tempa, při zpomalení použijte uklidňující intonace hlasu, při zrychlení intonace vzrušené. Pokud jde pes správně vedle nohy, nezapomeňte jej chválit. Během chůze se pravděpodobně vyskytnou podněty, které psa vyruší a odvedou jeho pozornost. Usměrněte jej a povzbuzujte opakovaným vyslovením povelu a pochvalou. Cvik končete pomalým zastavením a povelem „Sedni!“. Několikrát opakujte.

Nácvik chůze psa u nohy bez použití vodítka provádějte až poté, co pes bezvadně zvládne chůzi u nohy s vodítkem a reaguje okamžitě na všechny předchozí povely. Pes vám musí chodit těsně po boku, a pokud se zastavíte, měl by si bez použití povelu sednout. Při nácviku postupujte stejně, jako při chůzi u nohy na vodítku. Vodítko musí být stále volně prověšené. Jestliže pes reaguje správně na povely a vodítko se nenapíná, přejděte k nácviku chůze u nohy bez vodítka. Zpočátku odepněte vodítko tak, aby si toho pes nevšiml, a mějte je stále připravené, kdyby bylo potřeba psa znovu připnout. Během chůze zpočátku vydávejte povel „K noze!“ a před zastavením povel „Sedni!“. Pokud zjistíte, že pes chůzi u nohy bez vodítka ještě nezvládá, vraťte se k nácviku s vodítkem.

POVEL LEHNI-

Cílem tohoto cvičení je naučit psa, aby si na vyslovení povelu okamžitě lehl bez ohledu na jakékoliv rozptylování. Někteří psi se tomuto povelu učí neradi, protože tato poloha je pro ně projevem podřízenosti, proto se tento cvik musí provádět trpělivě. Existuje několik způsobů, jak psa tomuto úkonu naučit. Pro štěňata je nejvhodnější použití pamlsku, spojené s tahem vodítka a signálem ruky. Posaďte psa ke své levé noze, v pravé ruce schovejte pamlsek. Přidřepněte ke psovi a vyslovte jeho jméno, abyste upoutali jeho pozornost. Ihned za jménem vyslovte povel „Lehni!“, zároveň proveďte pohyb rukou s pamlskem, který začíná nad hlavou psa a obloukem jde kolem psova nosu až na zem. Můžete mu pomoci lehkým tahem vodítka směrem dolů nebo mírným tlakem na hřbet. Pamlsek táhněte pomalu po zemi dopředu, tak, aby na něj pes dosáhl až z polohy vleže. Když si pes správně lehne, pochvalte jej a dejte mu pamlsek. Nechejte mu chvíli ruku položenou na hřbetě, aby zůstal v lehu, a po chvíli jej propusťte povelem „Volno!“. V případě, že pes nejeví žádnou snahu si lehnout, vyslovte povel, zároveň stáhněte levou rukou vodítko dolů, pravou rukou uchopte zevnitř levou přední nohu psa a obě nohy podtrhněte dopředu. Tento cvik opakujte maximálně pětkrát, pak si se psem pohrajte a cvičení opakujte. Během dne tento nácvik opakujte několikrát.

Signál ruky: Při vyslovení povelu proveďte pohyb rukou z místa na d hlavou psa, vedený obloukem dolů.

POVEL-SEDNI-

S nácvikem tohoto povelu můžete začít v době, kdy si štěně samo po hře nebo při ukázání pamlsku sedá. Důležité je vystihnout moment, kdy si štěně chce sednout a předtím vyslovit povel „Sedni!“. Pokud štěně p vydání povelu sedne, pochvalte je a dejte mu pamlsek. V jiných případech nacvičujte tento povel tak, že nad hlavu zvednete ruku s pamlskem a druhou rukou lehce tlačíte psovi na zadek, přičemž hlasitě vyslovíte povel „Sedni!“, s důrazem na hlásku s. Na vodítku cvičte povel tak, že v pravé ruce držíte vodítko a pamlsek, zatáhnete vodítkem nahoru, asi pod úhlem 42 stupňů, přičemž ruka s vodítkem a pamlskem je vzdálena asi 20 cm od hlavy psa tak, aby pes pamlsek dobře viděl. Vyslovte povel, a zároveň můžete mírně zatlačit psovi na zadní část těla. V době vycházek tento cvik upevňujte tak, že během chůze se zastavíte, dáte psovi povel a současně trhnete vodítkem mírně nahoru tak, abyste mu zamezili v chůzi. Dál pokračujete jako v předchozím případě. Z této pozice vždy štěně uvolněte povelem „Volno!“. Vždy, když štěně provede správně požadovaný úkon, nezapomeňte je pochválit a odměnit. Tento cvik opakujte maximálně pětkrát, delší opakování psa přestane bavit a nesoustředí se na něj. Dejte štěněti volno, a s odstupem času cvik opakujte.

Signál ruky: Při vydání tohoto povelu předpažte pravou ruku dlaní vpřed, přičemž špičky prstů jsou ve výšce vašich očí.

POVEL-VOLNO-

Tento povel dáváte psovi vždy, když správně provede vámi zadaný úkon, a vy ho chcete z něj uvolnit. Pes by měl vždy setrvat v pozici, kterou jste udali, až do doby, než vyslovíte povel „Volno!“. Tento povel vyslovujte až po té, co jste psa za správně provedený úkon pochválili a odměnili pamlskem. Při tomto povelu byste měli psa naučit, aby vyběhl do vámi udaného směru, kde se bude volně pohybovat. Zpočátku tento cvik provádějte s pomocí desetimetrového vodítka, vyslovte povel „Volno!“, zároveň dejte psovi signál rukou tak, že ukážete pravou rukou do směru, kam má pes vyběhnout a vykročte. Pokud pes vybíhá volně do vámi udaného směru, a zde se volně pohybuje, považujte cvik za zvládnutý.

Signál ruky: Ve chvíli, kdy vyslovíte povel, ukažte pravou rukou do směru, kam má pes vyběhnout.

NÁCVIK APORTU-

Pes sedí v klidu u levé nohy psovoda do doby, než dostane povel „Aport!“. Psovod odhazuje předmět, pes stále v klidu sedí u nohy. Po vyslovení povelu pes vybíhá nejkratší cestou k odhozenému předmětu, uchopí jej a opět nejkratší cestou se vrací k psovodovi. S předmětem v tlamě pes usedá před psovoda, a až na povel „Pusť!“ ochotně předá aport, na další povel „K noze!“ usedá k levé noze psovoda.
Základy tohoto cviku lze nacvičovat již se štěnětem 3-4 měsíce starým, ve věku 6-7 měsíců je nutné tento cvik upevňovat.
Tento cvik nacvičujte zpočátku s vlastnoručně vyrobeným aportem. Použijte tenkou, dobře sající látku, do které zabalíte pro psa lákavý pamlsek, například kousek čerstvého masa. Aby pes o tento předmět získal zájem, nechte jej aport očichat, přičemž s vyslovením jména psa opakujte slovo „Aport!“. Pokud pes nejeví o aport zájem, rozvažte látku a dejte mu pamlsek ochutnat. Zpočátku cvik nacvičujte na šňůře 2-3 m dlouhé. Aport odhazujte na vzdálenost 1-2 m ve chvíli, kdy jste si jisti, že štěně o něj jeví zájem, za současného vyřknutí povelu „Aport!“. Když štěně aport uchopí, pochválíme jej a za současného povelu „Ke mně!“ jej jemně přitahujeme. Aport štěněti odeberte s vyřknutím povelu „Pusť!“, látku rozvažte a psa pamlskem odměňte. V této fázi opakujte cvik 1-5x denně před krmením, pokud štěně stále jeví zájem o aport. Pokud se zájem zmenší, cvičení ukončete.
Později použijte dlouhé vodítko nebo šňůru a aport odhazujte do vzdálenosti 4-5 m, cvik je stejný, jako při odhazování do kratší vzdálenosti, pouze při odebírání aportu přinuťte psa sednout. Po zvládnutí nácviku aportu s přitahováním vodítka začněte s nácvikem, kdy aport odhazujete do vzdálenosti asi 10 m, pes má stále připnuté dlouhé vodítko, ale jeho konec leží na zemi tak, aby ho psovod mohl přišlápnout pro případ, že by pes chtěl s aportem odběhnout.
Pokud se pes spolehlivě s aportem vrací k psovodovi, je možné začít s nácvikem aportování lehké činky. S činkou je nutné štěně seznámit ještě před nácvikem, můžete se o ni se psem přetahovat nebo mu ji ponechejte ke hraní. V začátku nácviku s činkou na ni navažte látku s pamlskem, ale psa odměňujte pamlskem, který máte v kapse. Při odměňování předstírejte, že jde o přinesený pamlsek. Později látku sundejte a činku pouze pamlskem potřete, aby z ní pes cítil jeho pach, v další fázi cviku již činku nepotírejte. Nezapomeňte však psa stále odměňovat a chválit za dobře provedený cvik.
V další fázi nácviku tohoto povelu je nutné naučit psa, aby vybíhal pro činku až po vyslovení povelu „Aport!“. Vzbuďte v psovi zájem o činku a dejte mu povel „K noze!“. Odhoďte činku, ale psa držte za obojek a nuťte jej sedět v klidu u nohy. Poté vydejte povel „Aport!“. Při nácviku využívejte pomocné povely jako „Drž!“ a „Ke mně!“. Toto cvičení opakujte do té doby, než pes vybíhá za aportem pouze na povel.
V další fázi je nutné zaměřit se na to, aby pes bez povelu nepouštěl přinesenou činku z tlamy. Nácvik proveďte tak, že ve chvíli, kdy pes činku přinese jej přidržíte za obojek a druhou rukou mu mírně nadzvednete bradu. Přitom opakujte povel „Drž!“. Činku odeberte po krátké chvíli s povelem „Pusť!“. Pes musí s činkou sedět rovně před psovodem. Tento cvik opakujte do doby, než si jej pes důkladně neosvojí. Po správně provedeném cviku psa chvalte a odměňte jej pamlskem. Po odevzdání činky psovodovi by měl pes přejít k levé noze psovoda a usednout. Tento úkon je možné nacvičit již předem, mimo nácvik povelu „Aport!“.
Signál ruky:
Vykročte pravou nohou a pravou rukou ukažte do směru, kam jste aport odhodili.

ZÁKAZOVÝ POVEL-/FUJ-NESMÍŠ/

Tento povel je vlastně napomenutím psa, když dělá něco, co vy nechcete. V tom vám nepomůže pomalé, nerozhodné jednání a dlouhé řeči, ale krátké, výstižné a energicky vyslovené slovo. Když pes napomenutí neuposlechne, nekřičte na něj, ani ho nebijte, ale usměrněte psa tím, že jej chytnete za zátylek a jemně s ním zatřesete nebo přitáhnete obojek. Toto napomenutí i trest musí přijít vždy v okamžiku, kdy pes vámi nedovolený úkon provádí, jinak ztrácí smysl. Později již bude pes reagovat pouze na slovní napomenutí.

ODLOŽENÍ PSA ZA POCHODU

Cílem tohoto cvičení je, aby pes zůstal samostatně v určené poloze na určeném místě. Výcvik se provádí současně s výcvikem povelů „Sedni!“ a „Lehni!“. Pes musí zůstat sedět nebo ležet do doby, dokud mu nedovolíte vstát. Před nácvikem tohoto povelu pes musí ovládat povel „Sedni!“ a „Lehni!“. Psa posaďte k vaší levé noze, vodítko zatáhněte rovně nahoru nad hlavu psa a vyslovte povel „Zůstaň!“. Při vyslovení tohoto povelu neoslovujte psa jménem, to pro něj znamená, že má přijít k vám. Zároveň mu dejte povel „Sedni!“ nebo „Lehni!“ signálem ruky a proti jeho obličeji vztáhnete ruku s otevřenou dlaní, pohyb ruky by se měl zastavit asi 30 cm před psovým nosem. Poté ustupte jeden krok dozadu a stále opakujte slovní povel „Zůstaň!“ spojený se signálem ruky. Vodítko by mělo být jen mírně napnuté, aby pes věděl, že jej máte stále pod kontrolou, ale nesmíte za ně tahat. Po chvíli psa pochvalte a propusťte jej povelem „Volno!“. Proveďte několik cviků za sebou, pak si se psem pohrajte, a cvičení opakujte. První lekci ukončete až tehdy, když pes cvik dobře provede. Pokročilejší procvičování tohoto povelu provádějte s pomocí desetimetrového vodítka. Postupujte stejně, ale od psa se vzdalujte na několik kroků, potom do stran, a postupně jej obcházejte ve stále zvětšujících se kruzích. Pokud se pes pokusí vstát, ihned se k němu vraťte a vydejte povel znovu. Zpočátku výcviku je důležité neprodlužovat neúměrně vzdálenost a dobu strávenou od psa. Vždy se k psovi vraťte a pochvalte jej, zatímco zůstává v poloze, kterou jste udali. Odměňte jej pamlskem a dejte mu povel „Volno!“. Pokud pes změní polohu v době, kdy jste od něj vzdáleni, musíte se vrátit, jeho polohu usměrnit, a cvik opakovat, nikdy tak nečiňte na dálku. Toto cvičení provádějte zpočátku na klidném místě bez rušivých podnětů.

Signál ruky: Současně s vyslovením povelu vztáhněte proti obličeji psa ruku s otevřenou dlaní. Při výcviku služebního psa se používá mírný tlak dlaní levé ruky na špičku čenichu psa.

ŠTĚKÁNÍ NA POVEL

Pes na vyslovený povel a signál ruky nejméně třikrát za sebou zaštěká. Tento cvik je možné nacvičovat již se štěnětem ve věku 3-4 měsíců. Protože pes sám štěká pouze na nějaký vzrušivý podnět, je zpočátku nácviku nutné jej nějakým způsobem vzrušit. Tento cvik provádějte se psem před krmením, když je hladový. Přivažte psa na vodítku venku a ukažte mu pamlsek nebo misku s krmením a snažte se jej vyprovokovat, aby zaštěkal. Použijte přitom povel „Štěkej!“. Zpočátku štěně pouze zakňučí, ale v první fázi výcviku jej odměňujte i za toto. Tento cvik opakujte 3 – 5x, podle toho, jestli má pes zájem o pamlsek. Opakujte do doby, než pes přestane jen kňučet a začne štěkat. Jakmile pes na povel začne štěkat, odměňujte jej i v případě, že zaštěká jen jednou, později však s odměnou počkejte, až pes zaštěká vícekrát. Když pes ovládá štěkání na povel (pes je stále uvázaný na vodítku), pokud stojí psovod před ním, začněte jej učit, aby zaštěkal také v případě, že stojíte vedle něj. Nechejte psa uvázaného na volném vodítku u kolíku a stoupněte si vedle něj. Vyslovte povel „Štěkej!“ a čekejte s odměnou, dokud pes nezaštěká vícekrát. V další fázi již učte psa zaštěkat na povel, když sedí vedle vaší levé nohy a vodítko máte v ruce vy, pes již není uvázán. Pokud pes přestane později na tento povel reagovat, vraťte se k uvázání ke kolíku a vydráždění psa pamlskem. Při tomto cvičení nikdy nepoužívejte žádné donucovací prostředky, pokud pes mimořádně nechce reagovat na váš povel.
Signál ruky:
Pravou ruku ohněte v lokti nahoru, zdvihněte ukazováček a směrem dopředu třikrát kmitněte před očima psa.

Chester Snug fotogalerie

Červen 4th, 2008 by daniela1979

 POŠLETE MI SVÉ FOTA VAŠICH AB A JÁ JE DÁM NA SVŮJ BLOG…

Danulka6@seznam.cz

 

 

 

 

PSÍ ZÁKONY NA KOČKU

Červen 4th, 2008 by daniela1979

Ani nevím co napsat, když vidím ty fotky…

zkuste to za mě…

 

Psí zákony pro kočku
Trochu teoretických úvah úvodem
Stát je organizační útvar lidské společnosti, vytvořený k plnění mnoha funkcí, z nichž nejvýznamnější je úkol zabezpečení bezpečnosti, blahobytu a spokojenosti lidí, kteří v něm žijí jako jeho příslušníci. K zabezpečování těchto cílů používá mimo jiné zákonů.
Jistě je ptáte, jakou má tato učebnicová definice souvislost s nějakými “Psími” zákony a se psy vůbec. Má, a to významnou. Něco, co můžeme zahrnout do kategorie nazvané “Psí zákony”, zákony upravující vztah člověk - pes, které se periodicky objevují v historii lidské společnosti a jejichž četnost narůstá úměrně rozvinutí a úrovni této společnosti. Odráží se v nich také nárůst počtu chovaných psů i změna vztahu ke psům a zvýšení četnosti jejich fyzického kontaktu s lidmi. Cílem těchto zákonů je zvýšení bezpečnosti soužití člověka se psem a eliminace rizik a konfliktů, které při tomto soužití vznikají.
Potud se vše jeví jako žádoucí a v pořádku. Lidé přece mají právo cítit se bezpečni, nebýt obtěžováni a nebát se napadení nějakým nebezpečným psem. Zejména to platí pro děti, u nichž střetnutí se psem může zanechat psychické trauma, celoživotní zdravotní poškození nebo dokonce skončit fatálně, smrtí dítěte.
Jak to je v praxi?
Podívejme se, jak tato snaha vypadá v praxi, do jaké míry je efektivní a jak splňuje vytčený cíl - zabezpečení bezpečnosti lidí a obecného pořádku. Vznik zákonů snažících se vymezit pravidla soužití psa a člověka je velmi často kampaňovitou záležitostí, většinou, a lze dokonce říci téměř výhradně vyvolanou právě nějakým incidentem, poraněním či dokonce usmrcením člověka psem. Společenská a politická naléhavost vytvoření takového zákona výrazně vzroste zejména pokud je obětí incidentu dítě. Uplatňuje se tu i něco, co lze nazvat dominovým efektem, tedy že se po návrhu zákona řešícího pravidla držení a chovu psů na základě mediální kampaně okolo nějakého případu napadení člověka psem v jedné zemi přidávají další a další země s podobnými návrhy zákona, které jsou často jen variantou nebo přímo kopií prvního zákona. Statistiky dokazují, že nelze hovořit o nárůstu počtu napadení člověka psem a pokud uvážíme rychlý nárůst počtu psů, chovaných lidmi zejména v místech s vyšší koncentrací obyvatel, je trend dokonce klesající. Jejich četnost a závažnost následků zůstává daleko za jinými společensky nebezpečnými jevy, jakými jsou třeba zločinnost či nezodpovědní řidiči.
Ale žijeme v době médií, takže se o každém případu více mluví a média, a to i taková, která nejsou počítána mezi “bulvár”, se ochotně podobného případu chopí a zpracují jej jako drama. Vyceněné psí tesáky nebo krev prosakující obvazem jsou přece atraktivnější než třeba demonstrace neonacistů. Výsledný obrázek pak spíše hovoří o nebezpečnosti psa než o nebezpečném či neodpovědném jednání jeho majitele, který je vždy v pozadí. Média jsou už taková, senzace přitahují diváky či čtenáře a z toho média žijí. Není-li jiné zajímavější téma, z jedné senzace se snadno stane kampaň a to může být základem fenoménu “vytčeného nepřítele”.
Rozbuška jménem Hamburg
Právě takovým způsobem asi v Německu vznikl fenomén “bojových” psů. Iniciací byla kampaň, která se rozpoutala kolem nešťastného hamburského případu, kdy byl v červenci 2000 na školním hřišti školák usmrcen dvěma psy, americkým stafordširským teriérem a pitbulem. Prakticky celonárodní hysterie, živená obrázky vyceněných psích zubů a historkami o krvelačných “bojových” psích plemenech, vyšlechtěných a pěstovaných k útočení na lidi vyvolala v Německu společenskou zakázku na radikální akci. Řada lidem volených zákonodárců vycítila možnost zviditelnit se, blýsknout se jako muži činu a začali připravovat legislativu “konečného řešení” problému, který si na rozdíl od jiných daleko závažnějších společenských či ekonomických otázek troufali řešit. Psi se tak stali zástupným problémem a hromosvodem negativních emocí který defacto odváděl pozornost od ostatních problémů tížících společnost. Německá spolková vláda i vlády jednotlivých německých zemí se pod vlivem mediální kampaně následně rozhodly nemilosrdně zakročit proti četným plemenům psů, která byla označena jako celek za “nebezpečná”. Už nějak stranou veřejného zájmu zůstala fakta, kdy se třeba v hamburském případu nikdo v rozjitřené náladě nezabýval tím, že majitel byl asociální člověk, sedmnáctkrát trestaný a že nedodržoval soudní nařízení mít psa vždy pod kontrolou. Nikdo nedohlédl, zda soudní nařízení dodržuje a když došlo k neštěstí, veřejné mínění se obrátilo ne proti skutečnému viníkovi, ale proti zvířatům.
Hledání “konečného řešení” psí otázky
V principu u těchto “psích zákonů” jde o dva různé způsoby navrhovaného řešení. Jeden, označovaný jako BSL (Breed Specific Legislation - tj. legislativa rozlišující psy především podle plemene - na již od přírody hodné nebo zlé) nebo DDL (Dangerous Dog Legislation - zabývající se problematikou tzv. “nebezpečných psů” ve vztahu ke společnosti, tedy poté, co se nějaký psí jedinec projeví “nebezpečně”).Na principu DDL je řešena problematika “nebezpečných psů” v některých státech USA nebo v Anglii, kdy pes, označený za “nebezpečného”, je odebrán majiteli a soudy rozhodnou o jeho osudu. K utracení byl takto v Anglii odsouzen malý westík, který otravoval postarší sousedku štěkáním. Po odvolání byl jeho trest změněn a může být předán do jiného domova. Takové případy samozřejmě nejsou nic potěšujícího, ale jde víceméně o ojedinělé případy a ne o celoplošný zásah úřední mašinérie proti nějakému psímu plemeni.Výrazně nebezpečnější je druhá skupina legislativy, založená na principu BSL. Po příkladu Francie (zde zaměřeno na pitbuly a jejich křížence) a Německa (široký seznam nejrůznějších plemen psů) vznikly stejně nebo jen mírně méně radikální návrhy v Belgii, Holandsku, Švédsku, rovněž v několika státech USA a naposledy i ve Španělsku, podobný pokus byl i u nás nebo na Slovensku.V Německu bylo toto realizováno na principu BSL (většinou ve formě nařízení, v některých případech jako zákon), tedy že nebezpečnost psa je vrozená a již jeho původ jej činí zvířetem společensky nebezpečným. Vše bylo rozpracováno s typickou německou důkladností, ale výsledná legislativa se liší od jednoho spolkového státu k druhému. Tak třeba Severní Porýní - Vestfálsko má na seznamu nebezpečných psů 42 plemen, Sársko 3, Šlesvicko - Holštýnsko 11 a Dolní Sasko 14 plemen. Celkem je v různých lokálních seznamech vyjmenováno 49 plemen psů. Některé země vyžadují, aby psi absolvovali testy povahy, jejichž výsledkem může být i usmrcení psa, v jiných zemích tento test zbaví psa povinnosti nosit na veřejnosti náhubek. Za porušení právních předpisů jsou udělovány veliké pokuty (Západní Pomořansko až 10.000 marek, Sasko až 50.000 marek a Hamburg až 100.000 marek).Veliké nebezpečí BSL spočívá v tom, že nedokáže skutečně řešit problémy s nezodpovědnými lidmi, při čemž nepřináší fakticky nic pro zvýšení bezpečnosti a ochranu člověka před útokem psa. Postihuje prakticky pouze disciplinované majitele psů. Navíc ti, kteří chtějí psy zneužívat, hbitě nahradí zakázané plemeno jiným, doposud bezúhonným, a následně zkazí pověst i jemu. Další nebezpečí BSL je v tom, že nebezpečných plemen v seznamech není nikdy dost a tak se seznamy postupně rozrůstají. příkladem je nedávný záměr bavorského ministra vnitra přidat na seznam nebezpečných psů dalších šest plemen, mezi nimi i rotwajlera, kterému dokonce hrozí zařazení do kategorie 1 a tedy postupné vyhlazení.Psi, označení jako nebezpeční, jsou někde posuzováni stejně, jinde děleni na dvě, tři či dokonce čtyři kategorie. Někde jsou jako nebezpeční psi takoví, kteří někoho pokousali jednou, jinde dvakráte, někde je jejich údajná nebezpečnost dána váhou, jinde výškou. Zařazení do kategorie 1 znamená ve svých důsledcích počátek postupné likvidace plemene. Tito psi musí být i přes složenou zkoušku povahy v některých spolkových zemích kastrováni, je zakázáno je rozmnožovat, dovážet, prodávat či kupovat. Jejich majitelé musí žádat o povolení k chovu, které je jim často odepřeno, protože si žádný úředník nechce vzít na svědomí, že by schválil chov něčeho tak nebezpečného, jako je pes ze seznamu. Na toto povolení není žádný právní nárok, majitelé se tím dostávají do neřešitelných situací.Majitelé těchto psů nemohou do zahraničí ba ani v rámci svého státu jet se psem na dovolenou, neboť legislativa pozapomněla upravit podmínky pro návrat těchto psů do původní spolkové země, v níž je jejich dovoz zakázán. Totéž se ovšem týká i cizinců, kteří chtějí do Německa přijet na dovolenou nebo dokonce jen Německem projet do jiné země.
Bylo toto záměrem?
Jaký je výsledek praktické realizace této legislativy? Vyskytly se již případy poškození zdraví nebo úmrtí lidí, kteří kvůli uvedené legislativě přišli o svého psa (infarkt, sebevražda, fyzické napadení jinými lidmi kvůli psu, vedenému po ulici). Všeobecná hysterie samozřejmě iniciovala řadu násilných aktů jak proti majitelům, tak proti samotným psům - zastřelení, otrávení, probodnutí, ubití nebo dokonce upálení.

Tento popravený pes pronásledoval a zakousl volně pobíhající kočku
Podobné incidenty se neomezily jen na majitele psů “nebezpečných” plemen, ale i na ostatní. Napaden a těžce poraněn byl na ulici dokonce i slepecký pes hendikepované osoby. Došlo k usmrcení psů, venčených na ulici dětmi, jistě si každý umí představit následky na psychice dítěte, které takový hrůzný zážitek způsobí.
souvisej�c� odkazy
V řadě případů byl pes zastřelen policií. Jedna z obětí psí “křišťálové” noci.
Řada lidí odešla z Německa, zpravidla takoví, kteří si to mohli dovolit - majitelé firem, obchodníci apod. Některé rodiny přišly o domov, když byli majitelé psa postaveni vlastníkem bytu před volbu vzdát se svého psa nebo opustit byt. Jediným východiskem pro mnohé bylo vzdát se psa a odevzdat ho do útulku. Během uplynulého roku se počet psů tzv. nebezpečných plemen v útulcích zdvojnásobil, následně vzrostly i státní výdaje za nařízené kastrace a další péči o tato zvířata.Pomozme vězňům psího koncentráku!Na základě nesmyslných a krutých zákonů, které vyjmenované rasy psů postavily mimo zákon bylo v Hamburku v bývalých továrních halách nazývaných nyní”Harburger Hundenhallen” umístěno na 200 psů, kteří byli odebráni svým pánům, nebo kterých se majitelé vzhledem k neúnosné situaci vzdali. K odebrání psa přitom postačovalo sejmutí náhubku, uvolnění psa z vodítka nebo udání souseda.
Skladiště sloužící v Hamburku jako haly pro separované psy
Psi jsou naprosto zdraví, prošli dokonce i testy povahy . V Hamburgu není vůbec snadné testy povahy složit (zahrnují požadavek klidu před jiným dorážejícím psem apod.), takže jsou po povahové stránce opravdu bezproblémoví, jejich hříchem je pouze rasa.
vzorové psí “nápravné” koncentrační zařízení
Nepřipomíná nám to něco z doby ne zcela dávné? Psi jsou umístěni jednotlivě v malých kotcích, bez denního světla, hračky, přikrývky, bez kontaktu s lidmi nebo zvířaty, jen zřídka s možností krátkého výběhu venku. Někteří jsou v halách již 18 měsíců. Město Hamburg si haly pronajalo na dva roky. Smlouva brzy vyprší a s největší pravděpodobností nebude obnovena, neboť pronájem hal je příliš drahý, jedná se o miliony marek. V Hamburgu se objevují první diskuse, co si počít s uvězněnými psy. Padly i návrhy na euthanazii. Tu však - naštěstí - nedovoluje zákon na ochranu zvířat.

zachrání mi někdo život?
Protože jsou psi jsou naprosto zdraví a jak už bylo řečeno mají složené i testy povahy, neexistuje nic, co by umožňovalo sprovodit je ze světa, aniž by tím byl porušen zákon. Úřední mašinerie to ale jen tak nevzdá, konečné a definitivní úsporné řešení by jí udělalo dobře.

kontejnery “úředně” usmrcených psů ze zařízení poblíž Mnichova

JAKÝ BUDE ZÁKON O CHOVU PSŮ ???

Červen 2nd, 2008 by daniela1979

Jaký bude zákon o chovu psů?

Nebude-li mít veřejnost dostatečně jasno, jaká zákonná opatření mohou skutečně snížit počet zranění lidí způsobených psem, dočkáme se asi nesmyslného, nekompetentního a nefunkčního zákona. Takže následující řádky jsou pokusem o věcný záměr a důvodovou zprávu zákona o chovu psů, jehož přijetí si klima ve společnosti nejspíš vynutí.

Upravovat chov psů zvláštním zákonem se zdá být poněkud nesmyslné, v české kotlině však i autor tohoto článku potřebnost podobného zákona chápe. Nejde jen o to, že mnoho politiků včetně prezidenta zastává protipsí pozice a v médiích panuje hysterie vyostřená často nesprávnou interpretací jednotlivých neštěstí. Potřebu zákona diktuje v neposlední řadě skutečnost, že řada majitelů psů se chová jako nezodpovědní idioti. V neděli 14. září se v celé zemi mluvilo o tom, že kříženec dobrmana a labradora zabil dceru svého majitele. Když skončily televizní zprávy, přišel mi e-mail. Paní chtěla, abych se jí zastal.

“Šla jsem se svými dvěma psy - fenou křížence německého ovčáka a menším ořechem. Prošli jsme kolem prostranství u domu, kde byli dva muži a opodál dítě. Psi si jich nevšímali, a dokonce ani nešli jejich směrem, přesto mě mladší muž slovně napadl, oslovoval mě krávo pitomá a podobně.” Pak prý došlo k fyzické potyčce a muži zavolali policii. To nejdůležitější - zda byl kříženec ovčáka na vodítku - v e-mailu paní neuvedla. Poslal jsem jí skromný dotaz zpět, odpověděla promptně: “Náhubek ani vodítko neměl, ale to podle mého názoru není to nejdůležitější. Svého psa znám a vím, co od něj mohu čekat.”

PLEMENO HORŠÍ NEŽ STRAŠNÉ

Ano, zjevně bude potřeba zákon. Vše však ukazuje (logika, čísla i praxe), že to nemá být zákon omezující chov psů, ale chování majitelů psů. Řada majitelů psů totiž neumí (či nechce) přizpůsobit své chování skutečnosti, že jsou majiteli sice domestikované, přesto však stále šelmy. Posuzujeme-li nebezpečnost psa pro člověka, neexistuje nic jako “agresívní plemeno” či “skupiny zvláště nebezpečných plemen”. Velká řada zranění člověka psem nevzniká v důsledku cíleného útoku psa, ale následkem zkratového chování spojeného nejčastěji s úlekem nebo bolestí. Irský vlkodav je plemeno po generace šlechtěné tak, aby nebylo agresívní a nenapadalo člověka.

Pokud ovšem omylem vlkodavovi vší silou přibouchnete ocas mezi dveře, pravděpodobně nepřežijete. Suchá řeč čísel potvrzuje výše řečené. Nejvážnější zranění dětí od roku 2001 způsobili podle Lidových novin: čtyřikrát německý ovčák (jeden zabíjel) a dále staffordshirský teriér, německá doga, vlčák, rotvajler, kříženec dobrmana a labradora (zabíjel). Tedy ani jedno z plemen, která se označují jako bojová (americký stafford není bojové plemeno, jde o estetickou variantu psa vyšlechtěného z pitbula, jenž výslovně není určen pro arénu). Nejnebezpečnější je podle této statistiky německý ovčák. Jde samozřejmě o blud - je to pouze nejrozšířenější velký pes, a proto jsou zranění jím způsobená nejčastější. I zkušenosti zemí jako Francie či Německo, které zavedly zákony pro ti chovu konkrétních plemen (z kategorie politických zákonů proti symbolům), ukázaly, že ačkoli zakážete pitbuly, lidí pokousaných německými ovčáky kupodivu neubude.

PSÍ MAZLÍČEK

Faktorem, jenž určuje, zda může konkrétní pes ohrozit člověka, není plemeno, ale hmotnost psa. Nová norma by tedy měla stanovit váhový limit rozlišující kategorie pes a psí mazlíček. To, do které kategorie pes patří, by bylo zapsáno v očkovacím průkazu (ten musí mít majitel tak jako tak u sebe). Netřeba se proto obávat vize městských policistů s decimálkou převažujících otylé jezevčíky. Onen limit, do něhož by psovitá šelmička byla považována za mazlíčka, by se měl pohybovat kolem patnácti či osmnácti kilogramů. Majitelé psích mazlíčků by měli jen dvě povinnosti - uklízet exkrementy a zajistit, aby mazlíček neobtěžoval okolí. Jinak není potřeba vcelku nic dalšího zákonem ošetřit.

KATEGORIE: PES

Ostatní psi - takoví, kteří díky hmotnosti a velikosti mohou člověka ohrozit - nesmějí být jakkoli tříděni podle rasového klíče. Jenom je potřeba, nejde-li to jinak, zákonem donutit jejich majitele, aby jim nasadili košík a drželi je na vodítku. Režimy pohybu psa by v obci (respektive na veřejném prostoru) existovaly tři:

 

  • 1. na krátkém vodítku do jednoho metru bez náhubku.
  • 2. na dlouhém vodítku s náhubkem.
  • 3. na zvláštním místě, jež je obec povinna vyhradit, bez vodítka s nasazeným náhubkem.

 

Náhubek nesmí být vyroben z kovu, ale z měkkých materiálů - textilu, kůže nebo plastické hmoty, které nezesilují účinek úderu. No a pak už stačí jediné - tyto zásady vymáhat a vybírat pokuty, vyšší za pohyb bez košíku než za pohyb bez vodítka. A stejné pokuty ukládat majitelům psů a psích mazlíčků za neuklizené znečištění.

TLAMA MENŠÍ NEŽ VELKÁ

Znalec právního systému a nejrůznějších městských vyhlášek namítne, že podobné zásady jsou v úplnosti vymahatelné již nyní. Ano, jsou po kouskách vymahatelné, ale nejsou vymáhány. A současná atmosféra ve společnosti naznačuje, že zákon o chovu psů přijat bude. Prosím kohokoliv, kdo má zákonodárnou iniciativu a někdy měl doma psa, aby (v nejhorším) použil tento článek jako věcný záměr a předložil zákon Parlamentu dříve, než tak učiní lidovecká poslankyně Michaela Šojdrová. Nebo se dočkáme zákona, podle něhož se pes větší než malý smí chovat, jen má-li tlamu menší než velkou.

Zdrojem zprávy je Reflex / Jiří X. Doležal / 25. 9. 2003

« Previous Entries