freyjaščin notes (počkej, chci něco říct!)

Je to peklo…

Tyhle tři slova používám pořád častěji. “Došel benzín?” “Jo, peklo.” “Psala se matika?” ” Hm, peklo.” “Pes má zase průjem?”  “Zase, peklo.” O něco horší je: “Jdeš zejtra na mši?” “Jo, je to peklo… ” To už se na mě kámoška podívala trochu vyděšeně.

Mít hlášku je občas složitý. Můžete se dostat do nezáviděníhodných situací. Jeden známý se chtěl v práci blýsknout použitím vznosného a sofistikovaného rčení, bohužel ze sebe po úvodním koktání dostal jenom: “Nedělej z komára…é…hmmmm…eště větší housenku!”

(Shodou okolností to byl myslím tentýž, ktereý vyjádřil míru osobní svobody ve svém zaměstnání slovy: “já nemůžu ani nic, natož všechno!”)

Podle mě ale hlášek není nikdy dost, takže se nebojme a vymýšlejme. Mimochodem, už jste slyšeli, že “ten se ztřískal jak lama” nebo “bylo toho jak prasat po dešti”? Ne? A víte, co je to ten Šeol?

Židovsky to znamená “předpeklí”. No, mě to teda přijde ještě víc kůl, než “peklo”:-)

Občas se stane, že ztratíte smysl života. Nehledejte ho. Dívala jsem se i pod postel a není tam. A není ani na dně flašky od absinthu.

Občas se stane, že vidíte všude kolem jedinou barvu a ani černej Kozel neni dost black. V tom případě by mohly pomoci Black Books!!! (Cola Blák nezabírá, spíš přesně naopak…)

Občas se stane, že na vás zapomene člověčí duše, která pro vás byla ze všech nejdůležitější… Pokuste se nepodřezat si žíly- pozůstalí u vytírání obvykle pěkně nadávají.  A ještě rada: u zvířecí duše nic takového nehrozí, takže…

A občas se stává, že se musíte rozhodnout.

Modrý ponožky nebo šedivý?

Francouzština nebo němčina?

Vdát se za něj nebo nevdat?

Koupit cédo nebo jít na koncert?

Vdát se za něj nebo za ni?

Saakašvili nebo Okurašvili?

Křidýlko nebo stehýnko?

Občas se stane, že chybí pointa.

Takže dobrou noc!

V lese prý žije divoké zvíře…mise-techo-zari-095.jpg

 Kamarádka dneska přišla do školy s hlavou obarvenou na červeno. Sestřička si koupila zelenou mikinu (ne černou!!!). Primátor Pavel Bém se vyjádřil pro návrh národní knihovny na Letné. A k večeři jsme měli řízky. Holt, změna je život. Takže přišel čas i na vzhled mého notesu, ačkoliv některé věci zůstávají stejné, například to, že prachy jsou kořenem všeho zla. Já jsem zaplatila povinný ručení (pro změnu) a jsem zase bez peněz (jako vždy).

Přeju vám, aby všechny vaše změny (a směny), co vás čekají vedly k lepšímu!

Možná už jste to poznali, možná to už skrznaskrz znáte: žijete si bezstarostně, proplouváte si životem spolu s ostatníma lehkomyslnýma sardelema, občas se hřejete u hladiny, občas zajedete do bahna, co sedí na dně, semtam si skočíte i proti proudu, kratce ostravacky, rybí veselost. Když tu náhle přijde prudkej splaš… objevíte člověka, o kterém najednou víte jistě, že by ste ho nevyměnili ani za pytel Prorybexu (krmivo z ryb pro ryby, takové “Ryby sobě”), a u kterého jste více než u jiných rádi, že obývá stejnou planetu, jako vy… Je to jako rybičy, rybičky, rybáři jedou. Každá ryba se s tím vypořádává po svým, můžete třeba složit píse�?, jako sardinka Bjork nebo platejz James Blunt, můžete se začít umně soužit, jako to znamenitě umí například mečoun Horatius, po vzoru hollywoodského planktonu svou lásku rozhlásit do celého oceánu, pokud vám tedy nevadí, že se to váš vyvolený úlovek dozví z novin místo od vás… Já jsem se neudržela a napsala příspěve. Hm, možná to není tak romantický, jako veršovat s mandolínou v ruce, ale mám aspo�? jistotu, že se to nikdy nikdo nedozví…:-) Kromě Mega, samozřejmě, který poctivě čte všechny výlevy.o106, a proto si dovolím malé péesko pouze pro něj: nevíš prosím, jak bych mohla dostat fotku do svýho blogu? Já jsem počítačovej arcimatlo, ale o to líp umím tančit!!!:-)

Opravdovou nepostradatelnost psaného a klikaného projevu pozná nebohý obyvatel subboreálního, tedy, zasmějte se se mnou, mírného (no ha ha há) pásu teprve tehdy, když mu při snaze promluvit omrzají rty, slova se ztrácejí v třesku třeskutého mrazu, který až praští, vítr mu žene do bezbranného obličeje kapky, vločky, kroupy, sněhové koule, sněhuláky, hrnce a mrkve, až ho sem tam i něco praští, takže nebožák radši práskne do bot nebo dveřma, ono je to stejně prašť jak uhoď, ale hlavně že je v teple.

Jestli jste nad tím spráskli ruce, tak vás koza trkni!

Dobrou noc.

svoji zakrslou, zakomplexovanou, vegetariánskou a feministickou fenu Molly

gruzínské jídlo a ruský film (balšo!)

rychlou balkánskou dechovku a táhlé cigánské písně o černovlasých krasavicích

zapadlé londýnské puby a Černá knihkupectví…

ostrej vítr, česající mongolské stepi

emo úlety své malé potemělé sestřičky

když se trubka plní vzduchem:-) …a nejen ta moje…

hodný koně. (to jsou ty, který vás na pozdrav ani nepokoušou ani nepokopou, jenom vás poslintaj)

svůj notes, samozřejmě!

1. sedím před do tmy pokoje zářící krabicí z mě neznámého uhlovodíku a běhám prstama po jiné krabici, taktéž uhlovodíkové… směšné.
2. do té tmy toho pokoje chrastivě vyhrává z malých repráčků balkánská dechovka, a to úchvatná romská píse�?, libozvučně slující “Ederlezi”…překrásné.
3. před chvílí jsem vypočítala celých 5 ( slovy pět!) matematických příkladů a dokonce vím, co v nich šlo! Šlo o “n“! …neuvěřitelné.
4. budu si muset dojít na záchod… nutné.
5. přišel bratr… neočekávané.
6. vyhodil mě od mé uhlovodíkové bedny… očekávané.
7. dobrou noc, milí krtci!… slušné. I když celé se to zdá být trochu… trapné.

Tak tenhle nadpis si nezaslouží ani velký písmeno na začátku.

Hledám světlo na konci černýho lesa nebo spíš rozkostičkovanej paprsek slunce, pronikající zamřížovaným poklopem zatuchlýho tmavýho kanálu, ve kterým jsem se ocitla opět, jako ostatně vždyck, bez zjevnýho důvodu.

Potácim se v černošedým oblaku hnusnýho kouře, když pomyslim na minulost, je mi, že bych hodila po někom šavlí a když chci snad přemítat o tom, čemu se říká budoucnost, přiběhne četa zlejch skřetů, který mě píchaj do břicha, mlátěj do hlavy a šlapou mi na nohy… každej má přesně určenej džob. Dobře, dobře, když už jsem byla schopná napsat svůj další příspěvek, tak to s tou černotou nebude zas až tak zlý.

Na konec pro změnu něco praktickýho, kdo celou dobu neví, o čem tady píšu, tan to neocení a kdo to ví, ten už to stejně všechno zná, ale přesto:

Pár ověřených protidepkových vyprosťováků:

• nakreslete si kolem očí tlusté černé linky (tak za patnáct minut vás napadne, že jste to možná přehnali, a to už je dobré znamení…)
• ukliďte si svůj stůl, objevíte nové souvislosti
• zaposlouchejte se do něžných tónů ryzích písní národa ukrajinského, jaké nabízí například soudružka Věrka Serdjuška
• svěřte se svému psu (pokud jste svého životního psa ještě nepotkali, svěřte se židli- každopádně nezkoušejte svěřovat se rodičům, mohli byste taky zjistit, že maj svých starostí dost)
• najděte a posbírejte všechny “protidepkové obázky” typu “protidepkové sluníčko”, “protidepková opička” nebo “protidepkové prasátko”, roztrhejte je a vyhoďte do sběru papíru. Stejně nefungujou.
• běhejte, tancujte, skákejte přes švihadlo, ale v žádném případě nchoďte na tenhle blog!

Dobrou noc! A úsměv!

O. K., je to lapsus, ale připohledu na ten ukrutně sentimentální design, předložený nemilosrdně autory tohoto jinak chytrého vynálezu, mě nic kůlovějšího nenapadlo. Dobř, mohla jsem si vybrat i jinej “předmotiv”, ale já mám tyhle sentimentální mosty tak ráda…

Čtvrtý řádek, takže k věci: vítejte všichni internetoví krtci u bran mého notesu!

Odpusťte, že jsem vás nepoctila libozvučnějším jménem, ale podle mě ten, kdo se dostane na svých klikacích toulkách až sem, krtkem prostě je.

No dobře, je pozdě, už bylo dost mých briskních vtípků a já se půjdu umýt, pomodlit a spinkat a vy, který jste se dočetli až sem, se můžete jít pomodlit, abych se zde tři týdny neobjevila a nechala ten můj čerstvě narozený blodžíček pojít steskem… ale uvidíme!:-)