freyjaščin notes (počkej, chci něco říct!)

Opravdovou nepostradatelnost psaného a klikaného projevu pozná nebohý obyvatel subboreálního, tedy, zasmějte se se mnou, mírného (no ha ha há) pásu teprve tehdy, když mu při snaze promluvit omrzají rty, slova se ztrácejí v třesku třeskutého mrazu, který až praští, vítr mu žene do bezbranného obličeje kapky, vločky, kroupy, sněhové koule, sněhuláky, hrnce a mrkve, až ho sem tam i něco praští, takže nebožák radši práskne do bot nebo dveřma, ono je to stejně prašť jak uhoď, ale hlavně že je v teple.

Jestli jste nad tím spráskli ruce, tak vás koza trkni!

Dobrou noc.