Nové maturity zase nově?!?
Na jaře jsem shrnul situaci kolem reformy maturit v textu Jak Cermat měnil, až vyměnil. Před několika dny jsem náhodou našel článek Jana Kovařovice Co dělat se státní maturitou (www.ucitelske-listy.cz 9. 10. 2007) a tomu nadpisu dávám za pravdu. Po přečtení článku pana Kovařovice a přiložených materiálů mám dojem, že už se nic moc nového nedá vymyslet, lze se jen vracet k minulým, již zavrženým koncepcím a kombinovat je.
Maturita je politikum
V letošním roce se podařilo maturitu zpolitizovat. Na jaře jsme viděli, jak strany, které nebyly nakloněny jejich odkladu, změnily názor a nadšeně pro odklad hlasovaly. Ministryně Kuchtová svěřila vedení Cermatu Pavlu Zelenému. Je to odborník, který už v této funkci působil. Jeho koncepce pak byla zavržena a nyní se vrací na stůl. Je to dobře, ale ukazuje to závislost rozhodování o důležitých nepolitických věcech na politické situaci.
K čemu to je?
Učitelé jsou vedeni k tomu, že každá součást vzdělávání musí mít svůj cíl a ten si napřed musíme ujasnit. V případě maturit, jak se zdá, je cíl tím méně splnitelný, čím déle se o něm debatuje. Kulatý stůl potvrdil nutnost se vrátit ke dvěma úrovním u většiny zkoušek. Tím padl cíl srovnatelnosti všech českých maturantů. Stát sám od počátku uznává, že každá škola má svá specifika, a proto nikdy nebude možné celou maturitu centralizovat, vždy bude nějaká podoba celostátní a školní části zkoušky.
Ani oponenti maturit jako celku (např. Scio, CZ 21) se nepokoušejí ukončit středoškolské studium vlastním návrhem maturity, ale navrhují jiné zkoušky, které by studenti dělali dobrovolně a kdykoli během studia. V tomto případě jim asi nevadí přetěžování studentů. SCIO má s touto myšlenkou velký úspěch v podobě Národních srovnávacích zkoušek, které jsou zároveň přijímacími zkouškami na některé fakulty.
Maturita a biflování
Poukazuje se na to, že charakter zkoušky ovlivňuje obsah vzdělávání, že se žáci kvůli maturitě učí faktografii a píší „zatrhávací“ testy a že maturita předbíhá kurikulární reformu. Takto se dalo uvažovat na začátku reformy, kdy jsme přemýšleli, jak sestavit RVP. Ale doba se posunula, debaty na toto téma sice pokračují, ale RVP jsou hotové v závazné nebo pilotní formě pro gymnázia i pro SOŠ. Přichází doba promítnutí RVP do ŠVP a v souvislosti s tím je třeba si ujasnit, jakou formou budeme kterou dovednost prověřovat. (Je pravda, že v takovém případě by zkouška z fyziky, chemie a biologie měla mít praktickou část). Je na nás, učitelích, abychom uměli efektivně vést žáky při osvojování dovedností a využívání znalostí různými formami, aby naše výuka nebyla závislá čistě na biflování, na němž není postaven ani RVP, ani ŠVP, ani samotné maturitní testy.
Mnoho středoškoláků nezná základní fakta a nedokáže tvůrčím způsobem využít žádná fakta. To pak vede k úvahám, že se snižuje úroveň středoškoláků a vysokoškoláků a že centrální zkoušky by musely být na úrovni základního vzdělání, aby se dosáhlo aspoň 80% úspěšnosti. Ale uvědomme si, že srovnáváme nesrovnatelné. Takto lze pohlížet dejme tomu na maturity dnes, v roce 1970 a v roce 1935. V tom případě jsou naše znalosti minimální a memorujeme kvůli nim mnoho fakt, která jsou naprosto k ničemu. Jenže svět se mění a my s ním a je potřeba stále víc věcí umět (tj. vědět, jak to dobře udělat) než znát zpaměti. Znalosti a dovednosti v katalozích požadavků se diametrálně liší od požadavků k dosavadní maturitě.
Směrem k maturantům se tedy požadavky posouvají správným směrem. Je třeba, abychom se podobně posunuli i my, učitelé.
Pryč se strukturovanou písemnou prací?
U zkoušky z českého jazyka se má místo strukturované písemné práce objevit esej. To není dobré. Strukturovaná písemná práce (SPP) prověřovala schopnost žáků splnit určité konkrétní jazykové úkoly, hodnotily se všemožné stránky písemného projevu. Učitelé měli podrobnou metodiku, jak práce hodnotit. Omezený rozsah práce to vcelku objektivně umožnil. Učitelé nemuseli číst nudné dlouhé texty a subjektivně hodnotit úroveň zvládnutí pravopisu a dodržení osnovy, tématu a slohového útvaru. Hodnotící tabulky daly Cermatu mnoho práce, bylo vyškoleno mnoho administrátorů a hodnotitelů, stálo to mnoho milionů – a teď? Chápu, že byly potíže typu „kam kterou chybu zařadit“ nebo že povinnost hodnotitelů se shodnout se ukázala organizačně velmi složitou, ale to by se dalo upravit zjednodušením hodnotícího schématu zvláště když hodnocení SPP bylo v rámci školy. V konečném důsledku SPP mohla ušetřit hodně času a i samotné zadání bylo víc ze života. Copak se někdo dostane do situace, kdy za 4 hodiny musí „vypotit“ kvalitní text a nemá přitom přístup k informacím? Jedině u zkoušky (i na VŠ) nebo ve vězení.
První maturita z češtiny jako cizího jazyka
To je z mého pohledu nejvýznamnější novinka nového návrhu – a mám dojem, že účastnící kulatého stolu se o tom nezmínili. Souhlasím, je to potřeba, jen je potřeba co nejrychleji zveřejnit podrobnosti ke zkoušce (bude její součástí literatura? a pokud ne – což by bylo na místě – vyhnou se tito žáci u maturity literatuře úplně?). Je potřeba sepsat katalog požadavků, vzorové úlohy atd. Jenže – kdo žáky k té zkoušce připraví? Výuka ČJ jako cizího jazyka musí být postavena na zcela jiných principech než běžná výuka ČjL. A mnoho středoškolských češtinářů na to není připraveno – a není to jejich chyba, prostě to dřív nebylo tolik potřeba.
Pokud tento návrh projde, je třeba ho zařadit i do § 70 odst. 5 novely zákona č. 326/1999 o pobytu cizinců, aby tato zkouška platila jako zkouška skládaná za účelem získání povolení k trvalému pobytu.
Další novinky
Nový návrh obsahuje i další novinky, které nepokládám za tolik významné pro celkovou koncepci zkoušky, shrnu je tedy bez podrobného komentáře.
-
model 3×3 (ve společné části 3 zkoušky povinné a až 3 nepovinné, 1 – 3 profilové zkoušky)
-
volitelnost předmětu volitelné zkoušky může omezit ředitel školy 22 měsíců před konáním zkoušky, uvede to v ŠVP
-
celá nové maturita začne běžet roku 2010
-
zkouška z cizího jazyka bude mít stejnou strukturu v povinné, volitelné i nepovinné části maturity
-
ze seznamu matirutních cizích jazyků zmizela italština
-
volba předmětu nepovinné zkoušky nezávisí na tom, které předměty student ve škole studoval
-
seznam předmětů volitelných a nepovinných zkoušek stanoví MŠMT vyhláškou 2 roky před konáním zkoušek
-
seznam profilových zkoušek stanoví ředitel školy 22 měsíců před konáním zkoušky, uvede to v ŠVP
Nevím, co napsat na závěr – v podobných kontextech autoři obvykle vyjadřují nadějí, že už snad konečně… ale já se bojím, protože jsem ji vyjádřil ve svém shora zmíněném jarním textu na toto téma…
Literatura
Kovařovic, J.: Co dělat se státní maturitou (www.ucitelske-listy.cz 9. 10. 2007
12. 11. 2007
Josef Zemek, nezávislý podagog
Připomínky prosím posílejte na adresu zemkuv@seznam.cz
Jarní článek najdete např. na http://www.4vize.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=116
PUBL
Včera večer bleskurychle proběhla médii informace, že se panu premiérovi narodil syn. Jaké sousto pro bulvár! I některá „více seriózní“ média to dnes zopakovala s přívlastkem NEMANŽELSKÝ.
Jasně to ukázalo, jaký je vztah mezi premiérem (potažmo politikou), (bulvárními) sdělovacími prostředky, rodinnou situací a etikou politika. Média obživla a snažila se najít podrobnosti. Premiér jim vyšel vstříc a líčil své zkušenosti z porodu a neváhal se vyjádřit ke svému vztahu s paní Topolánkovou.
Mne obchází hrůza, kam až jsme to s morálkou dotáhli. Bylo by za císaře pána nebo v Masarykově době možné, aby měl předseda vlády nemanželské dítě s místopředsedkyní sněmovny? I kdyby to bylo možné, jistě by to všichni ti, jichž se to týká, považovali za krajně diskrétní. Dnes se o takových aférách dovídáme z náznaků v archivech a v pozůstalosti třeba po 80 letech. Může to pozměnit obraz dávno již zemřelého politika v očích dějin. Kdyby tehdy některý novinář něco takového uveřejnil, udělal by ostudu sobě i celé redakci, možná by se o článek zajímala i policie. Ale dnes? Vidíme jen honbu za čerstvými údaji a fotografiemi, dokonce není patrná ani snaha celou věc co nejvíc přiblížit morálně únosnému stavu (v podobné situaci a postavení by se manželé měli snažit manželství ukončit před odjezdem do porodnice – už s ohledem na dítě).
Naše sousedka ve slovácké dědině, vychovávaná v katolickém duchu, to umí pojmenovat: „Sodoma, gomora!“
Josef Zemek
25.7.2007
Nejnovější komentáře