ČEKÁNÍ

Ačkoli nemohlo být ani sedm hodin ráno, doba kdy většina lidí ještě spí. Desetiletý černovlasý, brýlatý chlapec jménem James Potter byl již vzhůru a nedočkavě vyhlížel z okna. Mnozí by si mysleli, že vyhlíží pošťáka, ale mýlili by se. Protože tehle malý klučina vyhlížel sovu. Sovu, která mu měla přinést dopis, zapečetěný červenou pěčetí se znakem bradavic a velkým B.

Dokonce už přestával doufat, že je kouzelník jako jeho otec Herbert Potter a jeho matka čarodějka Evelin Potterová, za svobodna Briginnová. Pořád mu to vrtalo hlavou, i když se mu již pár kouzel povedlo. Ale přesto si myslel, že je nenadaný a proto ho do Bradavic nepřijmou.

Jeho brzké vstávání se mu den nato vyplatilo. Nažloutlou obálku mu přinesla velká sova pálená. Na obálce bylo smaragdově zeleným inkoustem napsáno: Pan James Potter, Jasmínová ulice 17, Diss, Norfolk. V tu chvíli James ještě netušil, že v tentýž okamžik dostali tento dopis jeho budoucí přátelé, nepřátelé, ale i zrádce.

James nedočkavě roztlhl nažloutlou obálku a rychle očima přelétl řádky, psané tím samým inkoustem jako adresa. Když zjistil, že ho přijali do Bradavic, do kterých svého času chodili i jeho rodiče, ihned vběhl do ložnice rodičů. Tam vyskočil na kraj postele, kde bylo trochu místa a začal na něm skákat a smál tak, že mu div nespadly brýle, stejné jako měl jeho otec, které zrovna těď leželi na Herbertově nočním stolku. Rozespalá Evelin otevřela levé a pak i pravé oko a mrzutým hlasem se ho zeptala:,,Co se děje, že jsi tak brzo vzhůru a ještě mě kvůli tomu budíš? Hoří snad?” Než stačil odpovědět probudil se i jeho otec Herbert, posadil se a se zájmem sledoval syna, co odpoví. ,,Přišel mi dopis z Bradavic a přijali mě.” Vychrlil ze sebe tak rychle, že oba rodiče na něj jen zírali, než jim došlo co jim právě řekl. Evelin zřejmě zapoměla, že ji před chvílí probudil, protože ho srdečně objala, pohladila ho po rozcuchaných, černých vlasech a líbla ho na tvář. Herbert si radši nasadil brýle a vzal si od syna dopis. Když ho dočetl, pravil mu: ,,Synu, už brzy bude z tebe opravdický kozelník a proto se dnes vydáme do Příčné ulice a koupíme vše, co prtřebuješ do Bradavic. Hlavně doma nezapomeň ten seznem, který byl v té obálce s tím dopisem. To víš za ta léta jsem úplně zapoměl, co jsem si musel obstarat já, než jsem jel poprvé do Bradavic.”