Camilla Al-fayed-Různé




Just another blog.o106.com weblog
Jak se ti žije v Londýně?
Camilla:Super,žiju tu od devetenácti.Vyrůstala jsem převážně v Surrey.Bylo to tam klidnější ale už jsem si zvykla.Jsem vděčná že jsem byla v dětství ušetřena zájmi médíí proto kdo je můj táta.
Když ti bylo dvanáct zemřel ti bratr.Jak ses to dozvěděla,jaké byly reakce okolí a jaké máš na Dodiho vzpomínky?
Camilla:Byl to prostě ten “velký bratr”náš vůdce a vzor.Byla jsem doma v Surrey a má sestra byla první člověk který mi to řekl.Bylo to hrozné,vidět svoje rodiče jak se trápí.Bylo to velmi těžké,reakce okolí byla skvělá ze strany spolužáků atd. ale bulvár je necitelný a nic ho nezastaví.Psaly velmi ošklivé věci a nebraly ohled,což mě velmi mrzelo.
Tím to ovšem nekončilo.Už dříve měl tvůj otec problémi a trávil spoustu času po soudech.
Camilla:Nemyslím si.Táta je nejsilnější člověk jakého znám.A tehdy jsem to nějak nevnímala,narodila jsem se když táta koupil Harrods.Pro mě bylo podstatné že si s námi hraje je na nás hodnej a tak.Nezajímalo mě co o něm píší.
Jak to vnímaly tvý spolužáci a lidé ve škole?
Camilla:Děti mohou být kruté ale já bych se tedy rozhodně nenechala(smích).Naopak hodně nabízely jistou oporu pro to kdo je můj otec.
Pojdme k tvé profesi návrhářky.jak ses k tomu dostala ,kdo je tvůj největší vzor?
Camilla:Návrhářství mě bavilo od dětství.Mým největším vzorem je samozřejmě ségra.
Proč si nešla na vysokou školu?
Camilla:Páč já nejsem nic akademického(smích)´.
A co podnikání?
Camilla:Vím hodně věcí od svého otce.Pracuji v Harrods mám tam butik a jsem modní ředitelkou.Zárověn dohlížim na chod Ritzu(hotel)jenř taky patří tátovi ale na vlastní dráhu zatím nechci.
Máš nějaký zážitek jen díky tomu že je tvůj otec no jak to říci,prostě movitý člověk?
Camilla:Jasně,spousty.Jednou jsem přišla například ze školy a doma byl Michael Jackson.Táta tehdy koupil Fulham(fotbalový klub) kterému Michael fandí.Nebo jsem byla když mi bylo dvanáct na dovolené ve Francii s princeznou Dianou, Williamem a Harrym.
Wow,to musel být odvaz.
Camilla:To byl.(smích)
Máš momentálně kluka?
Camilla:Ne jsem single.
No jen aby:-)Děkuji za rozhovor .
Camilla:Není zač.
Anorexie či mentální anorexie (latinsky anorexia nervosa, z řečtiny an – zbavení, nedostatek; orexis – chuť) je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Spolu s bulimií se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy.
Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině apod.).
Pro anorexii je charakteristické snižování hmotnosti úmyslně vyvolané daným jedincem, které vyvolává jednak snižováním příjmu tekutin a potravy, dále zvyšováním energetického výdeje (cvičení), z dalších prostředků jimi využívanými je vyprovokované zvracení, průjmy či užívání anorektik a diuretik.
Anorexií trpí většinou ženy, ale jsou známy i případy, kdy touto nemocí onemocněli muži.
Bulimie (bulimia nervosa) je jednou z poruch příjmu potravy, stejně jako anorexie. Spočívá v záchvatovitém přejídání a snaze tomuto čelit – úmyslným vyvrhováním potravy, ale také vyvoláváním průjmu, užíváním anorektik či jiných látek k hubnutí se snahou, aby postižený netloustl. Projevuje se zejména u dívek (žen) ve věku 13 – 18 let, není však výjimkou ani ve vyšším věku a u mužů. Bulimie se léčí pomocí psychoterapie.
Bulimie – pochází od slova bulimis, což v přesném překladu znamená „býčí hlad“, (bous – býk, limos – hlad). Jako první ji takto pojmenoval Galén (2. století n.l), ke specifikaci choroby jinak nazývané „vlčí hlad“. Okolo roku 1979 londýnský psychiatr Gerald Russell oddělil jistý počet pacientek trpících anorexií, které trpěly „zákeřnou obměnou“ této choroby. Ta tkvěla v občasném záchvatovém přejídání a ztrátě kontroly nad množstvím zkonzumovaných potravin.
Důkladnější studie poté ukázaly, že cca 40 % anorektiček trpí občasnými záchvaty přejídání a existují osoby, které netrpí anorexií, ale přesto se také často přejídají (třeba i častěji než 2krát týdně) a tato situace trvá déle než tři měsíce. Bylo tedy jasné, že tyto osoby trpí úplně jinou nemocí, která byla nazvána bulimií (žravostí), která byla později označena jako žravost psychická (mentální) – (bulimia nervosa).