Stát vězněna na podpalubí
svým stínem ojíněna
tavit
rychlovarné průtahy
dvě překročené míle
slávy
úlek,
zvláštnost procitání
jen jitrem
křísit zázraky
od nepaměti
povolaná
hasit vznícené otepi
hrst hlíny
rudozlaté
tři
nebo čtyři životy
do dna,
pít a neodlévat
myš dravce předchází
v stín temna
utoulává třmínky
kalevala karavana.
Mírný způsob třepotu křídel
hladivých přátel z jitra
vějířem je
kroky suchých měkkých lidí
tvoří šlépěje ticha
snít můžeme i nevyspalí
vrh masek na bojiště
povolí vstoupit mezi pravdivé
Jako malý bloud světem bloumám zmaten,
když vtom najdu klíček obroubený zlatem.
Hledám zámek, nenacházím,
do zvláštního jasu vcházím-
hle, tu jakás tklivá zář-
prý to Jezu Krista Tvář!
Jakživ nebyl jsem tak klidný,
to je pohled nad vše vlídný!
Všechno hodím za sebe:
jsem tu, Pane, pro Tebe!
AMEN.
Kapalina se
Vleče
V kapsách jí
Mám deště
Louže
Mraky
Prsk
Prasklo to
A on se zjevil
Jednou fackou
Srazil mou
líc
Do monstrózního
procitnutí
Krunýř milosti
Náš dav v nervech chrastí
Ba ano
Ocelová helma
Černý štít
Zeboucí ruka smrti v hávu
Laskavosti
Něžní ptáci dvoří se princeznám
Já jsem rytíř s řádem času
Rozervané hedvábné srdce
Čistota a jas
Háje spáčů
závrať
ze snů ledových
vzbudí se a teskní
vítr na ně nedovál
jsou jen zahrady
studánky
studny
a nic.
Je to ráno,
kdy únava pálí jako sklo v poli,
zalité jiskřivým světlem.
Očima hledá se spočinutí
staří lidé se prohánějí myslí
spí jejich druhé tváře
nikdo nechce pohlížet na bezmocnost
tak nechávám růst síly
potenciálně skryté na dnech
záplava ohraničenosti
touha vyhnout se podobě
šplh vzhůru
brzděný palčivým nedostatkem
je časem pro volání
zpodobení esence
jádra přání
stačí se pustit
a jsme ve světě.
Bílé dny
obcházejí rukama začátky
vstupujeme do vozidel
sedíme klidní
na nejvyšších sedadlech
naše oči jsou mírné
hlavy tiché
nohama pohupujeme do stran
čas zpívá
jen odleťte k mořím
naklonění přes palubu zíráme do prázdna
jiskry v srdcích rozžehl Vítězný
symfonie líbeznosti, která neutichá
leda, že bys vlastní vůlí chtěl
plujeme jasní, odevzdaní
náš den patří Slávě
bouře oceánu jako sen
spánek velryb, holubic a lvů
pokryl nás měsíc
víme, hladina se zrcadlí
láska souzněla
se sluncem
V blýskání noci
otvírá ruce
věčnosti schody
prostorné srdce
jediná cesta
jediná láska
pouť věrnosti
kapky vody
živé vody
modré kapky
víra čístá
za Ním volá
má životní epištola
cestou je láska
láskou je Slovo
sen věčný
nekonečný
Mlčení se zavleklo do zdí
uvnitř těch labyrintů kvetou zahrady
nadnáší se alegorie
spjaté dvěma lany v líbeznosti
myšlenky jihnou krásné
jitřní rozhodnutí
duševní pravda
čistota výhně
skok do neprázdna