Nechápu měsíc
studené svity za černa
rozbřesk v opojení
jen mlha nad brány
se staví vysoká
tři světy se
chytají za dlaně
mezi nimi je
souš nepřeklenutá
spím v jíní
zahalená do obluzení
tam se mi líbí
srdce světa otevírá oči
dívá se nepochopeným
otvorem
a padá do závoje
bílý stín
přikryl jeho střechy
o polednech je mrazivo
zavřeme se v karmínu
vyčkávejme poryvy
šepoty ticha.
Z krusty ven
krabe
vyjití stojí
stíny za mince
srdeční láva
bystřina noci
zpívá
zpěvy vysvobozené
malé je
okrové
hořící
k zalétání vypnuté
vrch šíře spí
krab odrovnává
čas
v klepítkách hřmí
tuna starostí
o řezby
vzniklé
ještě před vyjitím.
lámání
city
rosa
boty, bláto
spánek, pravda
pláč
zrcadlo, já
prach, brána
ukládání se
do bílých přikrývek
desinfekce
fáče, srdce
zvedni mě, zvedne
nestačí
jaro, večer, káva
voda pokryje
památka
hodinky
atrakce
sen, sůl
fixace tvrdě
zakročit
další sen nemožný
nepoddajné dláto
už mě nelámej
noc vítězná
černý vlasy jsou helma maličkých
zastíní drahokamy na přetavení
zlatník nemá šanci
vydělat na lidech
padaj po tváři jak kapky vody
kapky vody léčivý
spadlý z jahody
černý boty jsou pařátky
zvířátek v nižší hierarichický rovině
zaklesávaj se do země
poštolky na ně nemůžou
ohnivý oči jsou hvězdice na suchu
čekají na déšť z vysokých nebes
jsou otevřené
tak do nich kape
černý malý lidi vždycky věděli
kde se zavírá naposled.
Dobrý den
a ještě jsem ani nedorazila
a zase šála
dneska se budou běžet závody
jim bude jedno, že spíš sám
jim bude stejný, kdybys letěl a kvet
jsou nejhezčí zelený zahrady
užitky snů, vykvetlých jitřně a dobře
jen dál, kolego střihači!
Poniklé ulice vždy šedé barvy
mají jednu výhodu,
to, že pod tvými kroky stále stojí
rozbije je možná slunce
ale ne to nebeský
to druhý, kterýho se nebojíš.
žebříky od děvčátek postavené
lepí lepicí lepenka
máš hodně roků
všecky k něčemu
nory nás jámy sypkých let
vlastní v duši oči lidí
jen si do tý jámy vlez
je tam dávno, co těší
zaklapni se víkem
neumřeš.
