Úzké skřípoty kroků
Naměkko zapadlých do prachu země
Zachodící za snem éterů
Nadlidské snahy vyústí v hory
Očima nezemě pozdravený muž
Mého srdce, zažehl nový svět
Byl z nekrve
Tak jsem odešla cestou v jiných, fialových barvách
Čas kapal
A lidi se slili a splynuli v úžas
Vykoupení ještě pořád není blízko
A oni všechni byli kovoví
Ten svět se ztratil
Ale já věřím, že si ho Bůh někde dobře schoval
Jako na dlani do skleněné koule
Se všemi nemuži z nekrve
A úžasy lávy.
Mihotavé zářivky
za opaskem z démantů
mlhu rozptylují
tak jemně a plaše
jak to nikdo jakživ neviděl
a neslyšel.
Krasavice tančí v plátcích růžových listů
kde na každé kapce
je jeden sen
a je tak opuštěn.
Byla jistě maličká
tenká, vskutku uzoučká.
Nelákala, nevolala
jen se libě vystavila
podzimnímu vánku.
Na dolet
a na dosah
tobě i skřivánku.
Ale ty jsi přišla
zahloubaná do pseudonitra
že sis ani nevšimla
naděje jednoho jitra.
Přestalo pršet
Alenko
To je tím, že očka
Už jsou prázdná
Duše nebolí
Když není
Tak co budeme oslavovat
Příchod jara
Nebo odchod zimy?
Myslím si,
Že je ti to lhostejné.