Bílé dny
obcházejí rukama začátky
vstupujeme do vozidel
sedíme klidní
na nejvyšších sedadlech
naše oči jsou mírné
hlavy tiché
nohama pohupujeme do stran
čas zpívá
jen odleťte k mořím
naklonění přes palubu zíráme do prázdna
jiskry v srdcích rozžehl Vítězný
symfonie líbeznosti, která neutichá
leda, že bys vlastní vůlí chtěl
plujeme jasní, odevzdaní
náš den patří Slávě
bouře oceánu jako sen
spánek velryb, holubic a lvů
pokryl nás měsíc
víme, hladina se zrcadlí
láska souzněla
se sluncem
V blýskání noci
otvírá ruce
věčnosti schody
prostorné srdce
jediná cesta
jediná láska
pouť věrnosti
kapky vody
živé vody
modré kapky
víra čístá
za Ním volá
má životní epištola
cestou je láska
láskou je Slovo
sen věčný
nekonečný
Mlčení se zavleklo do zdí
uvnitř těch labyrintů kvetou zahrady
nadnáší se alegorie
spjaté dvěma lany v líbeznosti
myšlenky jihnou krásné
jitřní rozhodnutí
duševní pravda
čistota výhně
skok do neprázdna
Ξ Červenec 22nd, 2008 | → 0 Comments | ∇ Láskám |
Jaké jsou povětrnostní podmínky
Této nové bouře?
hledala jsem tě v černých snech
nalesklé hlavy vylétaly z mlh
tvá pozvánka zapadla v závoj
Našlapané hmoty
Jest ohromné předvídat
Že mírní milenci uhnízdí v cele dnů
Každý do vlastní zeleně
Na okně, vystavená silám přeháněk
přetavená víra ulétá
Nosím vůli v krůpěji
Rostoucí průzevy
Nedozírná moc
Splývám s vodami
Netrpím
Úmysly
Koří člověka
Zapleten do stínů vystoupá nad sebe
Nahoře nosí vědro
Nikdo se nedívá
Únikem jen zření do modra
Vrhne se v šílený rej
Lesklé vlasy jako závoj myšlení
Smírné oběti
Nerozdíl mezi hodinami
vysvobození
jiskřinám radostné
sny moře, kamenů, saturejky,
tlukot srdcí, hlídka vesel
sny nové té dívky
v závoji někde
Nepídím se po třetím rozměru.
Jednoho rána
v nádechu mrazu
v zeleních země
v azuru klenby
našel jsem růži rozvitou.
Zpívala zvučně
zrození jitra,
mateřský pocel
zpívala jemně
rozletem hmyzu zlatého.
V pralesů stínu
v zátiší horstev
v zahradách starých
královny dračí
našel jsem jabko granátové.
Na slunce žehu
barvami hrálo,
nejprudší ze všech
ocelí krve,
hrany, to desky ještěrů.
Dal jsem je zvednout
slavností leskem,
na skály křišťál
položit kázal –:
nikdo se nechtěl přiblížit
Ξ Červenec 17th, 2008 | → 0 Comments | ∇ Šramot |
Co ti říká kapalné období?
Zraňuje tě, nebo sladce šeptá?
Zahaluje tě do deštných nocí
nebo sedíš sám u okna a pláčeš?
Vše, co bolí
má obrovskou sílu
a tlačí kupředu
jako předzvěst
velké bouře
v končinách, co tě zvou
co ty je neznáš
čekají na tebe.
Kapalné období tě miluje.
Ξ Červenec 17th, 2008 | → 0 Comments | ∇ Šramot |
Když odněkud přivane paní větru
a vydýchne lehce na všechny slzavé proudy
zachvátí tě povětrnou lehkostí
jak tě nese
pomaloučku mizíš
třeseš se
dvanáctiměsíční trýzeň
zlehounka obaluje tvou mysl
obrať její směr
a pošli jižní vítr k domovům
poplujete společně v barvách
kterých jsi se dodnes tiše bál
Další stránka »