Krůpěje lásky
Ξ Červenec 17th, 2008 | → | ∇ Železné |
Předcházeli mě a podcházeli
maličtí kůroví živočichové
dychtící po nějakém svlažení deštěm
kráčeli jsme maličkými kročeji
když nejasný svit světel rána
zhoupl se do nepřehledna
zástup zavelel sestoupit níž pod trávu
kde nevypočitatelnými tajemstvími žije zem
tam srdce horoucí volá a raduje se
kdo řekl by že spí, zaneseno odhalením
úpělo samo k tichu, dokud nedošlo vyčerpání
naposled vzato do dlaní milostníka
jehož veliké, třpytivé oči znamenaly konečnost
rozpětí srdce se omezilo na ranní příjem tepla
vláha z nadcházení a předcházení
vyvolané světlo, odepírané světlo
vracíme se ruku v dlani po úžině
máme nohy maličké, studené dešti
však jen zdáním je jeho společnost
tu jaro, sen, povzdech a šumění
všech potoků světa,
neznamená vůbec nic
jsem melodie, časná hvězda vypnutá
krakatice smíšených linií
někdy mě napadá neobyčejná tvář
takových, již zlato tepá
do rýh duší, zahalených fáči
vtom bledolesklá hlava splyne tóny
nebe se neseslalo