Házej dnem
Ξ Září 12th, 2008 | → | ∇ Železné |
velikými kroky skoč do příměří
která ti nechystali tví rodní bratři
v ústraní daleko od zájmu pryč z davu
neskláněj hlavu
je to sen
že se rozednilo
nad vlastníma nohama otevři stan
přetvořený nemilosrdně stočený vzhůru nohama větvený
tvůj strach se vzdouvá myrta hlavičky
úžasně rostoucí pláň
malé dítě v slunci
v slunci zlatavých paprsků rozpíná dlaň
krůpěj je jen jeho nemuselo se otáčet vpřed
ani vzad
milostné melodie šeptané šumivým rádcem
kapaliny opěradla se klíží
dravost drahost krása květu
zkřížení práv manikúra
blesku
dívám se usínám kvetu
je moře času sedíme
sedíme v ústraní vzdálení všemu jaru
zpěv srdcí zvonkohra sklenic
čas příměří nevyužitý
maskami úsvit ráje
jen jdi kam jsem volala
můj nepoznaný zlatý
a na konečné těchto zastavení
střel vzhůru hbitě odděluje
obojetná naše objetí
naše proudy nezmělněné
kdo kdy by řekl neusínej mi ve tmě
drahé kamení
tvých natažených vlasů
za cenu nesmírných majetkových obětí
jen tón vyhaslá ozvěna pachu
zůstává tvář vzatá
otiskem na talíři
všechny cesty můžou se té rovné podobat
je to ironická
nelze ji nakopnout zprava
kdo by kdy řekl neusínej mi v trávě
zdaleka nestínanými kroky
blíží se ta černá
je konec začátek i nikdo
všechny pečeti a
pravda