Ale
Ξ Září 23rd, 2008 | → | ∇ Železné |
Potácím se ve větru na místech, kudy chodím jen bosa
Vyrůstá odtud zelený les ticha
Hovořím tam k sobě, když čas dovoluje poklesnout
Vytrhávám s kořeny zlost na své nepřístupnosti
A ty se stávají bohatou zahradou vůní
Od mládí miluju fluoreskující tyrkysové pokoje
Jsem přítel, což by měla vědět každá tvář, již potkám v noci
Když se jde do úzkých kopců, zajetí zvířeného prachu
Do mdlých postelí bez ohrad