Mlčení Boha?
Ξ Říjen 10th, 2009 | → 0 Comments | ∇ Šramot |
V jakých příčinách stojíme, odloučeni od Boží tváře, napnuti na nitích nevytrvalosti, tak daleko od vlastní Pravdy? V jediném okamžiku, kdy opouštíme nezaměnitelnou hodnotu, ztrácíme tisíce a miliony pracně vydělaných peněz. Pro jediný interval mezi úzkým sepětím a opuštěním Vyvoleného pro ubohé, neživotné mrhání srdcem, platíme daň, kterou později ani nepoznáváme. Svědomí, které se nechalo uspat, je horší než mor nebo faktický nepořádek, viditelný všem. Proč se soustřeďujeme na staré, opotřebované a neodolné kusy hadrů, když můžeme věčně přebývat v čerstvých a nezničitelných šatech Důvěry? Ptám se sebe, jak to, že na celé zeměkouli stojím zrovna na místě, kde je to nejméně třeba? Zrada není jenom to, co se dá vypočítat a vyměřit. Skutečná zrada není hluboký a nevědomý, ale přerývaný spánek, který jednou za čas vynoří hlavu ven, mdle zašpetá slova prosby, ale po chvíli zas zapadne, utopen v sobě, v ničem, v cizích botách. A trousí za sebou nenápadné, ale spolehlivě jedovaté stopy, tak sladké k následování, protože je dovede vytvořit každý. A vejde se do nich každé chodidlo. Daň, kterou splácíme za kamuflovanou zradu, často ani nepoznáváme, ale dokážeme se divit, že najednou našeho Krále není slyšet. Není to však on, kdo mlčí.