Trať
Ξ Říjen 23rd, 2009 | → 0 Comments | ∇ Trychtýř |
Skrze básně
Skrze tvrdé oblouky
Chce se mi spát
Je téměř nemožné uvěřit předložené realitě
Téměř zhoubné se poddat, ačkoli je to přímé
Nikdy nelze být mírný
A prožívat bezpečnost
Tisíce viklajících a zviklaných prstů
Co dávají na hlavu, kolem pasu a za krk
Toho se nezbavíš sám
Marno si vzpomínat na vodu, místa, kudy proudila, kam se usazuje
Hloubit jamky a jámy v paměti
Umožňovat přátelství
Hlavní je nechtít
Ostatní přijde samo
Proplazí se, až bude nevyžadované, jako staré zvuky nových telefonů s neočekávatelnými vzkazy
Jako suchá tráva, kterou jsi zahodil k výhni
Aby navždy přestala svědčit
Nebyla už tvojí družkou životem
Tehdy se konečně vysvětlí všechno
Rozpletou uzly nepředvídatelných zpráv
Nemírné proudy každý závoj rozkryjí
Budeš jistý
Jistý vším
Jako poslední slovo ze sna
Které oplácí svou návštěvu někde dávno
Kde není nic kromě cizích názvů