Smích srdce
střepy dní
svět ztrhaný, svět co není
svět srdeční
***
hrany dní
ptáci obraní
komíhají se na své cestě
druzi v ubohosti
hosté
***
takoví ptáci září kruhem světelným
uléhám v prach
šťastná a nedočkavá rodiny
můj sen se jiskří
pod zemí
***
v bílých barvách noci
zřím stéblo podané
není nemoci
pro oddané
***
mrak dívky zahalený okovy
rány světa svaté rány hojí
řekli jí
hvězdy potvrdily účastí
němé tušení
***
můj bledolesklý měsíci
jak vyjevený hlídáš
co malé děti na zemi
vše pro hru ztratily
V černavých závojích města
sedí se sklesle na patníku
déšť bílý, trhavý, křehký
jak z jiného nebe
láme se clona, těžký vír vleče
povzdechy mírné
nad složenýma rukama
mé oči se stávají větší
čiré tíhy
světla a lesku
všech utajených jízd
V černých hvězdách je prostor pro úniky ve vlajícím šatu
nocí se potácí a kluše obílená mohutnost
mé srdce nevymyslelo dálky, aby potrhaná přeslice byla důvodem
k nedostihnutí plamene
na horách zrání vždycky bylo aspoň jedno místo
napjatá přátelství, mimovolné sítě
citová poselství plná prázdných příběhů
nedokončená láska
široké vědomí
naprosto nikdy není pozdě na zaregistrování
se do strašlivého koloběhu pocitů
z nichž rostě lano úzkosti
z milovaného a nepoznaného cizince
tři řady fialových růží
jednotu tvoří a čekají na život
milostné oči jim rozumí
paprsky šveholu je pohladíme
jak vypjatí skřivánci, čekající na spánek
obcházíme vždycky chtěnou zahradu
růž oken
zlato kapiček
láva nikoho a v ní srdce světa
zelený stonek, olověný trn
v lásce jásot
zkrášlující zranění
Mírný způsob třepotu křídel
hladivých přátel z jitra
vějířem je
kroky suchých měkkých lidí
tvoří šlépěje ticha
snít můžeme i nevyspalí
vrh masek na bojiště
povolí vstoupit mezi pravdivé
Krunýř milosti
Náš dav v nervech chrastí
Ba ano
Ocelová helma
Černý štít
Zeboucí ruka smrti v hávu
Laskavosti
Něžní ptáci dvoří se princeznám
Já jsem rytíř s řádem času
Rozervané hedvábné srdce
Čistota a jas
Bílé dny
obcházejí rukama začátky
vstupujeme do vozidel
sedíme klidní
na nejvyšších sedadlech
naše oči jsou mírné
hlavy tiché
nohama pohupujeme do stran
čas zpívá
jen odleťte k mořím
naklonění přes palubu zíráme do prázdna
jiskry v srdcích rozžehl Vítězný
symfonie líbeznosti, která neutichá
leda, že bys vlastní vůlí chtěl
plujeme jasní, odevzdaní
náš den patří Slávě
bouře oceánu jako sen
spánek velryb, holubic a lvů
pokryl nás měsíc
víme, hladina se zrcadlí
láska souzněla
se sluncem
jiskřinám radostné
sny moře, kamenů, saturejky,
tlukot srdcí, hlídka vesel
sny nové té dívky
v závoji někde
Nepídím se po třetím rozměru.
Pach rybiny opájel
dvě zbylé postavy
a my byli přáteli
tančili jsme ve víru noci
a katarze prýštila našimi těly
kde jsme se to naučili
nezapomínat
na přátelství
na dluhy
zůstali jsme spolu
v opojení
pachu rybiny
Další stránka »