Ξ Listopad 12th, 2008 | → 0 Comments | ∇ Šramot |
Nebylo možno zapomenout na mraky
těsně se tísnilo vytěsněné
byla noc
den prachu
***
Bez příčiny vyhýbající se lovu
nedozírný dravec, člověk sen
nechtící mít, dát, brát
odloučený od vší skutečnosti
zasunutý dole v jícnu světa
malý brouk
***
To je můj přítel, takový efemérní mág
bloud, doklepaný oharek
vyšinutý z dráhy světla
chce pít temné kávy
kouřit tabáky, nedostavět hrady
trmácí se, stříhá nit,
jehlu měnící časy
dálky chce obmotat
malost i milost znát
***
Ušlý zahradní pracovník
nakládá s přetištěnou měnou
mincemi z výlevek
dvacet let se sháněl po práci
v čimických zahradách květiny se tvářily cize
potopil to, nebylo mu do smíchu
***
Milý bloudící
skvrna časových objednávek z kafé světa
poznamenává hluboce další kroky
střílna pro nové romantiky
všechno se ztrácí
***
Dali byste mu možnost louky?
***
Velmi zřídka se odjistí červené granáty
měkké nohy, zabořte se v prsť
klidně se plavte
dna vstřebají
***
Potom přijdu
beze zbytku odsouhlasím parno
můj svět je můj nábytek
plátnem přikyju skoby
***
Láska
běh
úpění
Ráno poněkud jiné
Zpocenější a zatuchlejší neštěstím.
Den sedmý, měsíc listopad.
Jediné, co vím je, že
Nechci umřít v bílých dlaních
Chci dál.
Nechci umřít v cizím náručí
Přišitém koženou vážkou
Spaní je móda
Letargie, protože se musí.
Kdo dneska chodí do práce pěšky?
Lidé létají
Nadnášeni asfodely potu bankovek.
Marky se chvějí.
Jdeme zase spát
Toho nebude nikdy dost
Usnout, světu pro radost
Jako komár, který už nemůže sát vůbec nic.
Je to ráno,
kdy únava pálí jako sklo v poli,
zalité jiskřivým světlem.
Očima hledá se spočinutí
staří lidé se prohánějí myslí
spí jejich druhé tváře
nikdo nechce pohlížet na bezmocnost
tak nechávám růst síly
potenciálně skryté na dnech
záplava ohraničenosti
touha vyhnout se podobě
šplh vzhůru
brzděný palčivým nedostatkem
je časem pro volání
zpodobení esence
jádra přání
stačí se pustit
a jsme ve světě.
Ξ Červenec 17th, 2008 | → 0 Comments | ∇ Šramot |
Co ti říká kapalné období?
Zraňuje tě, nebo sladce šeptá?
Zahaluje tě do deštných nocí
nebo sedíš sám u okna a pláčeš?
Vše, co bolí
má obrovskou sílu
a tlačí kupředu
jako předzvěst
velké bouře
v končinách, co tě zvou
co ty je neznáš
čekají na tebe.
Kapalné období tě miluje.
Ξ Červenec 17th, 2008 | → 0 Comments | ∇ Šramot |
Když odněkud přivane paní větru
a vydýchne lehce na všechny slzavé proudy
zachvátí tě povětrnou lehkostí
jak tě nese
pomaloučku mizíš
třeseš se
dvanáctiměsíční trýzeň
zlehounka obaluje tvou mysl
obrať její směr
a pošli jižní vítr k domovům
poplujete společně v barvách
kterých jsi se dodnes tiše bál
Ξ Červenec 17th, 2008 | → 0 Comments | ∇ Šramot |
Přestalo pršet
a ohýnek zhasl
ve tmě se nejlépe počítá
Úzké skřípoty kroků
Naměkko zapadlých do prachu země
Zachodící za snem éterů
Nadlidské snahy vyústí v hory
Očima nezemě pozdravený muž
Mého srdce, zažehl nový svět
Byl z nekrve
Tak jsem odešla cestou v jiných, fialových barvách
Čas kapal
A lidi se slili a splynuli v úžas
Vykoupení ještě pořád není blízko
A oni všechni byli kovoví
Ten svět se ztratil
Ale já věřím, že si ho Bůh někde dobře schoval
Jako na dlani do skleněné koule
Se všemi nemuži z nekrve
A úžasy lávy.
Mihotavé zářivky
za opaskem z démantů
mlhu rozptylují
tak jemně a plaše
jak to nikdo jakživ neviděl
a neslyšel.
Krasavice tančí v plátcích růžových listů
kde na každé kapce
je jeden sen
a je tak opuštěn.
Nebudu moct jít za ten obvod
Je tam strašně moc mě, dost se toho děsím
Skřípe mi pod nohama
Něco, co neumim rozdrtit patou
Zkouším mlčet, nebýt nikdo
Snažím se bejt bílá rovná přímka
Bez drhlin
Vůbec nemaj společnýho nic s rosou
Zapomeň jich dobra a strach
Jsou na tvý straně
Ty parádní, náramný
Rozkveť v modru
Je to široký velký pole otevřený soukromě tobě
Ne, ne, ne nevěřim.
Další stránka »