kamenný hrad
tísnivá schrána
neboj se jí, drž v ní klenoty
až zahouká zpráva
vyletí vrána
bude holubicí ušlapána
tak neboj se časnosti
zalévej sady
dej růžím potřebnou vláhu
pokrop palčivost zavoláním
na studené dlažbě
vykřesej schody
nemocný rád se na ně postaví
tvé sny, neduživé nebo chladné
nech rozmrazit svítáním
všechny, i ty nepatrné
nech projít nebe vítáním
nebuď sám
otevři hrad
někdo veliký tě má tak rád
že oživuje vnitřní zrak
srdcem se na něj můžeš podívat
Prvního dne čisté písně
kdy podzim osvěcuje korunu
na výlet jsi mě, Pane, zval
***
z červených a žlutých listů
byl krajiny šál
krok můj se nelekal
kdosi v zádi stál
***
Panno veliká
nemusím stoupat vysoko
a už tu čekáš
jaké je dívat se na akvárium světa
sklem Tvého dalekohledu?
***
člověk zbystřuje a nazírá
z roklin padají kameny
stlučené v prach
***
Černým závojem kryté vrchy
dobývám pod halasnou ochranou
svit přesilné radosti
k nohám šplhám
Velebnosti
***
sny utkaný můj šat
chci mu jednou
vyspravený dát
…A jeden svět, kde se neutíká,
volná obloha co poprchá,
a jeden Bůh, co neuniká,
ne žádání, ne potucha.
A všady kde se s Ním otáčím,
tam všude můžu pevně stát,
a všady, kde to slzou smáčím,
tam všude můj Bůh má to rád…
Bůh se rodí v myšlenkách tíhy
v rosu proměňuje otřesy pláče
ve tvary pravdy hluboké rýhy
jak bílé a pevné na duši fáče
jsou Ruce Jeho,Hlas,Píseň, Nota
držím se pevně v oblaku míru
a bolest, sestra, sdílí to věrně
však roztává v krystalu věčného času
na to, jak se kreslí láska
musíš přijít sám, ale je možno nahlížet
do skleněných hradeb netělesných žen
místo, vyhrazené nejslabším
na kameni vykvetla růže
snivá
netrhej
leč kdybys ji dal zoufalým
nikdo neví
jak kameny kvetou pod škapulířem
Jméno Marie
je vznícená lodyha rudozlatých listů
padající v střed ledové kry
hloubí v ní jámu, širou k prostoupení
celým tělem jsi povolán vyskočit
***
je také kabátcem svrchované něhy
žáru, nezbytného prochladlým
v zimě, v noci, v běsu boje
není propasti při Jejím jméně
***
dno se ztrácí jako sněhová sprcha
dopadajíc do dlaně nejčistšího z andělů
zavírej oči, skop zmořená víčka
zři svíci, nikoli voskovou
Matko, jak miluješ nevěrnici!
***
světelní motýli, plamenné kvítky,
slunce a hvězdo hasnoucí
žádná z vás nikdy nedostihne
jas Matky Božského dítěte
***
v úplňku všeho, co mysl tříbí
rodí se modlitba starobylá
maminko,
ukaž mi svého Syna!
***
tma blesky spojení zprotínána
se rozplývá
***
V železném světle
ztrhaní chůzí
nejistě sbíráme trofeje
červení v tváři
oddáni strachu
bojujem o skvělé vavříny
často dost marně
s tvářemi v prachu
váháme, zda znovu povstanem
tu výkřik jasný, radostný zášleh
podoba toho, jenž neumlká
nazpátek k prameni
nezrazen pádem
oni tě znají
nepohrdají
kdybys pak zubožen, sinavý usnul
naději hodil do tůně
tři lucerny
astry bílé
zjasní ti chvíle
Michael, Rafael, Gabriel
***
Obláčka svaté Terezie
jak krůpěj zlata na lilie
padá a snáší se milost Pána
pokorné sestře sladce dána
Navěky smích andělské duše
jiskřivých písní do loktuše
mou velikou ochrannou nadějí
a s nikým nepůjdu raději
Mariin úsměv a věčná sláva
Ježíše světy překonává
Terezie, květino Pána
nechť věčná úcta je Ti stlána.