Vodo přetichá
matko smutku, těšitelko horkosti
nořím v tebe vlasy zachuchané těžkostí
vcházím v tůň, kde čeká Spříznění
vždy němá snící pustina
bystrý klenot, srdce bezpečí
v Prázdnu Plno
trnové objetí
za obzorem věcí očím
viditelných
kvete živý květ
nespatřené
věčnosti
Z krusty ven
krabe
vyjití stojí
stíny za mince
srdeční láva
bystřina noci
zpívá
zpěvy vysvobozené
malé je
okrové
hořící
k zalétání vypnuté
vrch šíře spí
krab odrovnává
čas
v klepítkách hřmí
tuna starostí
o řezby
vzniklé
ještě před vyjitím.
Květen 9th, 2008 Filed under: 1 od Nea Brkičová | Edit
Mihotavé trylkování
ptáčků nad okny
zvedlo mě z horka noci
setřela jsem si závoj
z hlavy, ten šedavý
byl horký a starý
proč je stále větší horko
proléváme se nápoji
co nabízejí před lékárnami
nějací starci šediví