MODRÝ SNÍH SE STAL NADĚJÍ
JEHO DIVUPLNÁ ŠÍŘE
KDYŽ ZRÁNA CHVÍLI UKÁŽE SE
POD ZVETŠELÝMI BALVANY MYSLI
TANČÍ, RONÍ SLZY, SLZY RADOSTNÉ
TEN PLÁČ LANĚ, VÍTĚZ UDÁLOSTÍ
OČIMA BÍLÝMA DÍVÁME SE
MŽITKY A KRŮPĚJE SLEPOTY NÁS TLAČÍ
VŠAK MODRÝ SNÍH, HELMA UŠLÝCH LIDÍ
PRONIKÁ SMYSLY, TRANSFORMUJE
VZDEJ DÍKY BARVÁM, UTOP SE NA DNĚ
BÝT NÁVŠTĚVOU V SVÉM VLASTNÍM ŽIVOTĚ
TEĎ SPÍŠ, TY NEJMODŘEJŠÍ Z ČASŮ
BYTÍ ZDE SE NEVYJÁDŘÍ ČÍSLY
SPI TICHÝ, NEPOČITATELNÝ TVORE
V TÉ KRAJINĚ UŽ NENÍ SRDCE ZČÁSTI
LNEŠ VŠÍM, CO NEJSI, NOVOU SLÁVOU OHNĚ
K PRAMENI, JENŽ ŽIVÍ KAŽDÝ PRŮZEV
BUĎ MILOSRDNÝ TY, JENŽ NEPOMINEŠ
SEŠLI K NEVĚDOMÝM MODRÝ SNÍH!
NA LOŽÍCH SE RODÍ SMUTEK ZE LŽI
OČIMA SE NENAZÍRÁ SKUTEČNOST
VŠAK NA DNĚ KŘIŠŤÁLU, JENŽ V KAŽDÉM BYDLÍ
MALÁ TŮŇKA A V NÍ MODRÝ SNÍH
Potácím se ve větru na místech, kudy chodím jen bosa
Vyrůstá odtud zelený les ticha
Hovořím tam k sobě, když čas dovoluje poklesnout
Vytrhávám s kořeny zlost na své nepřístupnosti
A ty se stávají bohatou zahradou vůní
Od mládí miluju fluoreskující tyrkysové pokoje
Jsem přítel, což by měla vědět každá tvář, již potkám v noci
Když se jde do úzkých kopců, zajetí zvířeného prachu
Do mdlých postelí bez ohrad
velikými kroky skoč do příměří
která ti nechystali tví rodní bratři
v ústraní daleko od zájmu pryč z davu
neskláněj hlavu
je to sen
že se rozednilo
nad vlastníma nohama otevři stan
přetvořený nemilosrdně stočený vzhůru nohama větvený
tvůj strach se vzdouvá myrta hlavičky
úžasně rostoucí pláň
malé dítě v slunci
v slunci zlatavých paprsků rozpíná dlaň
krůpěj je jen jeho nemuselo se otáčet vpřed
ani vzad
milostné melodie šeptané šumivým rádcem
kapaliny opěradla se klíží
dravost drahost krása květu
zkřížení práv manikúra
blesku
dívám se usínám kvetu
je moře času sedíme
sedíme v ústraní vzdálení všemu jaru
zpěv srdcí zvonkohra sklenic
čas příměří nevyužitý
maskami úsvit ráje
jen jdi kam jsem volala
můj nepoznaný zlatý
a na konečné těchto zastavení
střel vzhůru hbitě odděluje
obojetná naše objetí
naše proudy nezmělněné
kdo kdy by řekl neusínej mi ve tmě
drahé kamení
tvých natažených vlasů
za cenu nesmírných majetkových obětí
jen tón vyhaslá ozvěna pachu
zůstává tvář vzatá
otiskem na talíři
všechny cesty můžou se té rovné podobat
je to ironická
nelze ji nakopnout zprava
kdo by kdy řekl neusínej mi v trávě
zdaleka nestínanými kroky
blíží se ta černá
je konec začátek i nikdo
všechny pečeti a
pravda
Úmysly
Koří člověka
Zapleten do stínů vystoupá nad sebe
Nahoře nosí vědro
Nikdo se nedívá
Únikem jen zření do modra
Vrhne se v šílený rej
Lesklé vlasy jako závoj myšlení
Smírné oběti
Nerozdíl mezi hodinami
vysvobození
Předcházeli mě a podcházeli
maličtí kůroví živočichové
dychtící po nějakém svlažení deštěm
kráčeli jsme maličkými kročeji
když nejasný svit světel rána
zhoupl se do nepřehledna
zástup zavelel sestoupit níž pod trávu
kde nevypočitatelnými tajemstvími žije zem
tam srdce horoucí volá a raduje se
kdo řekl by že spí, zaneseno odhalením
úpělo samo k tichu, dokud nedošlo vyčerpání
naposled vzato do dlaní milostníka
jehož veliké, třpytivé oči znamenaly konečnost
rozpětí srdce se omezilo na ranní příjem tepla
vláha z nadcházení a předcházení
vyvolané světlo, odepírané světlo
vracíme se ruku v dlani po úžině
máme nohy maličké, studené dešti
však jen zdáním je jeho společnost
tu jaro, sen, povzdech a šumění
všech potoků světa,
neznamená vůbec nic
jsem melodie, časná hvězda vypnutá
krakatice smíšených linií
někdy mě napadá neobyčejná tvář
takových, již zlato tepá
do rýh duší, zahalených fáči
vtom bledolesklá hlava splyne tóny
nebe se neseslalo
Nanebezelenání nárysy myslí
Kdežto šíře se jeví ztracena
Má hlava, odlitá na pecen noci
Zablýskla jevišti temně
Čekám tu na tebe, nevymýšlím si nic
Mám prázdné ruce, jede mi vlak
Číše čisté nálevny
Milovaný
Za klepeta odváří samota
Jízlivá
Stín noci je chladný, nepřípustný člověku
Včera jsem hrála tenis na letní lázni
Myši, myš je ukrytá
Do javora a hlíny
Mladé dívky v barech hledají intelektuály
Sny sní tiše po kávě káravě za to,
co slyšela
Pokoj černošedivý
Televizor, suflé, mok vody
Jak dnes vdát, neví přítel neví
Skok do vody
Jak černá sláva rutiny
Nořím se celým tělem
do tůně vody bazénu
Mladost jitřivá
Rozžíhá roky nerozkladné mumie
Se vlní ret v sen a vlas v dlaň
Koupila jsem si černý žaket
Řetěz starého metalu
Matky od tamté vůně
Deset dní.
Zelené ráhely a myší stíny
Kostibol
Rozprostřel se do plachty dobré poezie,
již jsem slyšela v noci dne,
Když nikdo kolem nebyl,
Když mdloby stínaly záškub lovu.
Elementární žízeň
Jak já jenom nechci umírat!
Odešla jsem v noci rána do starého metalu
Čekali tam mládenci vyšlých z mód dutinek
Možná stříbrem zalehlo
Kolikrát láska.
Ojíněně maličkostí lásky
Základní barvy jetele
A je to kino s prostorem polských plošin
Lístek zub mokra
Zub času, zpitý pijan
Hlas, co vyměřuje hodiny
Jsem šťastný činitel bytí
Přikrytý saténem po krk napadaný
Loňskými kroupami.