založit blog

Rozbřeskem počíná píseň
toužebně hledám jitro
by halilo chladné nohy
chodící pokusy tíhy
spočinout v úbělu zdání
nemožně rovinou sťaté
vězněné v jímkách strachu
by poklesly, závory sňaly
kameny nalehly na únavy
svět spojil se časem
hladina mírná se snesla
do zřítelnic nevyhaslých

Jednoho rána
v nádechu mrazu
v zeleních země
v azuru klenby
našel jsem růži rozvitou.

Dal jsem je zvednout
slavností leskem,
na skály křišťál
položit kázal –:
nikdo se nechtěl přiblížit

Nabízím k prodeji vzhledově velmi povedenou reprosoustavu vhodnou pro zadní efektové kanály domácího kina, případně i pro stereo. Výrobce McVoice, impedance 8 Ohm, 50-18000 Hz. Rozměry: v 24,5 š 15 h 14 cm. Průměr basového reproduktoru 10 cm. Výkon 25 Watt. Citlivost 84 dB. Hmotnost 2.4 kg. Slušný zvuk. Prodávám, protože mi odešly v receiveru zesilovače pro zadní kanály a reprobedny nemají využití.

Dražte zde: http://www.aukro.cz/show_item.php?item=403412479

Ještě více jak rok a půl v záruce.

Co ti říká kapalné období?
Zraňuje tě, nebo sladce šeptá?
Zahaluje tě do deštných nocí
nebo sedíš sám u okna a pláčeš?
Vše, co bolí
má obrovskou sílu
a tlačí kupředu
jako předzvěst
velké bouře
v končinách, co tě zvou
co ty je neznáš
čekají na tebe.
Kapalné období tě miluje.

Když odněkud přivane paní větru
a vydýchne lehce na všechny slzavé proudy
zachvátí tě povětrnou lehkostí
jak tě nese
pomaloučku mizíš
třeseš se
dvanáctiměsíční trýzeň
zlehounka obaluje tvou mysl
obrať její směr
a pošli jižní vítr k domovům
poplujete společně v barvách
kterých jsi se dodnes tiše bál

Pach rybiny opájel
dvě zbylé postavy
a my byli přáteli
tančili jsme ve víru noci
a katarze prýštila našimi těly
kde jsme se to naučili
nezapomínat
na přátelství
na dluhy
zůstali jsme spolu
v opojení
pachu rybiny

Manipulován, navždy manipulován
zůstáváš ponechaný napospas
a hoře nejsou platné
protože jsi obnažený
a tak holý
jak jen můžeš být
a nic nepřekrývá tvou úzkost
kromě clony zapomnění
která stojí mezi mnou a tebou
víš, že jsem tvoje zkáza
a necháváš mě proniknout dolů
necháváš mě přejíždět po
linii důvěrných slziček
a já tě vynechávám
až z únavy spím
a zbude jen ta clona.

Nevím proč ukradli mi tě
tebe, mé srdce rudé, rudé…
Odnesly větry mé šatečky
z dob, kdy byly jsme holčičky
ze mně co zbylo, jen trýzeň a žal
všechno zbylé vítr odevlál

Přestalo pršet
a ohýnek zhasl
ve tmě se nejlépe počítá

Předcházeli mě a podcházeli
maličtí kůroví živočichové
dychtící po nějakém svlažení deštěm
kráčeli jsme maličkými kročeji
když nejasný svit světel rána
zhoupl se do nepřehledna
zástup zavelel sestoupit níž pod trávu
kde nevypočitatelnými tajemstvími žije zem
tam srdce horoucí volá a raduje se
kdo řekl by že spí, zaneseno odhalením
úpělo samo k tichu, dokud nedošlo vyčerpání
naposled vzato do dlaní milostníka
jehož veliké, třpytivé oči znamenaly konečnost
rozpětí srdce se omezilo na ranní příjem tepla
vláha z nadcházení a předcházení
vyvolané svtělo, odepírané světlo
vracíme se ruku v dlani po úžině
máme nohy maličké, studené dešti
však jen zdáním je jeho společnost
tu jaro, sen, povzdech a šumění
všech potoků světa,
neznamená vůbec nic
jsem melodie, časná hvězda vypnutá
krakatice smíšených linií
někdy mě napadá neobyčejná tvář
takových, již zlato tepá
do rýh duší, zahalených fáči
vtom bledolesklá hlava splyne tóny
nebe se neseslalo