založit blog

mám pocit že je svět proti mě. Všechno se mi kazi a rospadá pod rukama. Možná že mě to jenom upozorňuje dávat na něco bacha to nevím, ale vím že mě to teťkom dost  štve. Chce se mi řvát a pak někoho obejmout. Nikdo koho bych obejmula není, ani místo kde bych se mohla pořádně vyřvat bez toho aby mě další den považovali za absolutního dementa. POMOC, ale jak? Asi je už pozdě, moc pozdě na moji zácharnu. Já se z toho možná jednou zotavím ale dřív nebo později příjde něco, co mě zase posadí do stéjného vlaku. Snad to brzo skončí, snad se to už nevrátí. jenom si tak říkám kdo ty moe kecy asi čte. nikdo? A nebo někdo kdo se opravdu nudí. Každopadně se potřebuju aspoň vypsat když ne vyřvat. Mám víc energie než kdykoliv jindy. Jak ji využít. Přece mám ještě školu a do ni chodi samí dementi je jen jeden člověk co mě dokáže utišit a rozesmát. Je to moe nej kamarádka. Nikdo nikdy nebude jako je ona. I když se mnou není pořád a nebaví se se mnou zas tak moc. Když jsme někde kde je klid. Nebo když stojíme v tváří v tvář sobě samým. Jsem šťastná. A pokud tohle zní tak, jako bych ji milovala tak to zase ne. taková já sem jenom někdy. Dokáže mě jediná rozesmát a rozplakat, ale ne natolik abych ji milovala. Je pouze mou nejlepší kamarádkou. Ona o tom neví a mě tak nebere. Baví se s ní konec,konců víc lidí než se mnou a opčas mě přece jenom ignoruje ale já se stejně těším až ji další den uvydím :).

Kybernetička
kybenetička skoro jako živá XD

tenhle blog sem si založila kvůli blogu.cz. Zradil mě a nefunguje mi. A mým úkolem teť je celý můj blog přesunout sem. Bude to dřina ale snad to zvládnu. Držte mi palce budu to hodně potřebovat jo a pevné nervy rovněž. děkuju vám předem

Pomáda pro seniory aneb hitovky od Abby už zlidověly i na zapadlých řeckých ostrovech.

Hlavní hrdinka Sophia má před svatbou a po přečtení denníku své hippie matky pozvala tři potenciální otce, aby si vybrala, který z nich ji odvede k oltáři. Jenže zjišťování otcovství jen podle „ksichtu“ není zrovna jednoduchá záležitost, a tak má před sebou solidní oříšek. Situaci jí navíc komplikují dvě matčiny potrhlé kamarádky, které se spolu s ní snaží vystrnadit tři mužské stíny z minulosti dřív, než se provalí pravda…

Celý děj trochu připomíná kolotoč skládající se ze svatebních příprav, Sophiina oťukávání společných zájmů s „tatínky“ a jejich schovávání před matkou, se kterou naprosto nedospělácky cloumají hormony, když se ocitne tváří v tvář svým „princům“ z mládí (nejvíc při „titulní“ písničce). Ale rozhodně můžu tenhle film doporučit všem, kteří se letos nedostali k moři. Těch romantických západů slunce a šplouchání tyrkysové vody je ve filmu tolik, že vám bude přecházet zrak. Vše působí „autentičtěji“ také díky tomu, že režisérka nechala herce při zpěvu využít jejich vlastního hlasového fondu. Výsledkem sice je, že James Bond Pierce Brosnan se při zpěvu „škrtí“ skoro jako Bruce Springsteen, ale kdo z nás je dokonalý? Navíc scéna, ve které Meryl Streepová zpívá Dancing Queen a vleče za sebou průvod domorodých žen, mi lehce připomněla promenádu ze Slunce, seno, erotika, ale jinak je to oddechová zábava plná bezstarostného letního trdlování. A jako vrchol je k závěrečným titulkům přidáno taneční číslo jako vystřižené od Roba Schneidera, které musí vykouzlit úsměv na tváři i těm nejzarputilejším odpůrcům Abby.

Tento blog byl vytvořen pro účely prezentace pobytu (někdy asi i studijního) ve finském Joensuu. Toto město se svými přibližně 60.000 obyvatel je správním střediskem oblasti Karélie (Karjala – odtud ten název pro známý hokejový turnaj, ovšem ve skutečnosti se zřejmě jedná o název společnosti sponzorující tuto akci), které je obklopeno z jedné strany lesy. A z druhé? Samozřejmě obrovským jezerem. Asi 80 km na východ leží Rusko, z tohoto důvodu je problematika ruské blízkosti poměrně ožehavým tématem, poněvadž češi mohou k tomuto říct taky své…Ovšem tady se nic takového řešit nebude! Blog je pouze prezentace příspěvků a nějakých fotografií, které samozřejmě můžete okomentovat, prostřednictvím příspěvků. Díky za návštěvu!

Vodo přetichá