Jo, tohle slovo jsem vždycky nesnášel/a. Bylo pro mě symbolem, že to někdo vzdal. Ale co teď? Nemám už energii sem cokoli vymýšlet, psát, publikovat… Opustilo mě za ten čas mnoho kamarádů, zradilo mnoho přátel. Nemám už sílu dál pro někoho sbírat informace, když to nikdo moc neocení. Pokud se přesunu někam jinam, s tématikou osobního blogu ala deník, ale trochu jinak, dám sem odkaz. Ať se máte čemu zasmát.

Společnost M.S.G. nyní vyhlašuje bankrot. Možná někde příště, v jiném kabátě, čase a s jinou tématikou.

Tak jsem si po dlouhé době zase udělal/a radost, splnil/a si svůj dávnej sen a stáhl/a si SW soundtrack ke III … Hudba, která tu teď hraje sice je ze SW, ale není to z tohoto CDčka… Žádná co měli na imeemu z tohoto alba nebyla vhodná.

Co se týče těch článků o kousek níže, tak těch si moc nevšímejte. Jsou napsány velmi kostrbatě. Jsem si toho vědom/a… Jedná se totiž o původní verzi několikrát předělávaných článků, ale po tom, co mi bratr všechny ty dobře čtitelné smazal, jsem si řekl/a, že na to seru a nechám to v původní komoušou verzi.

PS: Stahuju, stahuju a už mám i nová témata na články. Teď jen najít ten čas. Pořád mi do toho něco leze.

Tak jsem si hrál/a se vzhledem webu a čistě náhodou mě napadlo do celého prostoru vmontovat nějakou tu muziku, lépe než jak bylo na předchozí stránce. Povedlo se. Nyní můžu změnit hudbu kdykoli, nebudu mít (snad) problémy s povinností ,,odvysílat” hned několik článků. Takže bude v celku jedno, jak velká bude produkce webu a i tak vám budu moct na přání měnit hudbu.

Takže, pokud máte nějaké přání na ilustraci hudbou tady, napište a já zvážím, zda se mi to sem zdá vhodné dát a nebo ne.

Černá krabice – Joe Hill
Žánr: Horor
Rozsah: Singl
Nakladatelství: Beta
Počet stran: 251
Cena: 249 Kč

Tak ho tu máme. Na světlo knižních pultů se dostala prvotina syna slavného spisovatele Stephana Kinga. On sám však srovnávání, či zmiňování o svém otci v literárním světě nepřijímá s příliš klidným srdcem. Chce být samostatný a k dílům svého otce nepřirovnatelný. A mi mu to nemůžeme mít za zlé. Kdo by také rád stál ve stínu svých rodičů?

Osobně ale skládám Joe Hillovi velikou poklonu. Hororů se na našem trhu v literární podobě příliš nedostává a tak každý milovník tohoto žánru s radostí uvítá něco nového. Jeho svazek Černá krabice se dá s úctou zařadit do áčkové kategorie. Jedná se sice o autorovu prvotinu, ale už teď dokazuje, že čtenářům nezůstane nic dlužen a má jim co nabídnout. Tempo příběhu je svižné, napínavé a místy i děsivé. Pokud rádi při temné literatuře vysedáváte na houpacím křesle při svitu malé svíčky, uvítáte tento prvotní počin s chutí. A zaručují, že si smlsnete.

Nejedná se o žádný krvavý masakr. Autor se spíše snaží děsit pomocí psychických jevů a nátlaků na lidskou představivost. Rád/a se bojím a zvýšený puls při několika pasážích mě příjemně pošimral na mozkovém centru strachu a obav.

Je ale pravda, že celá kniha se topí v mírné nechuti, ale to vůbec ničemu nevadí. Scéna, kdy mladá dívka masturbuje s hlavní strčenou v ústech a při tom se dívá na film s opravdovými vraždami, to může vymyslet jen někdo jako Joe Hill. Jeho dílo je originální. Prolínají se v něm dvě časové linie. Minulost, kdy Judeho pronásledují otázky mladé Anny, která s ním ľ roku žila a později se po rozchodu s ním zabila. Její sestra a nevlastní otec mu to dávají za vinu a usilují mu o život.

Druhá fáze probíhá v přítomnosti. Jude Coyne, žije s mladou dívkou přezdívanou Georgia a se svými dvěma psy v domě na samotě. Jeho přítel Denny objeví v e-mailu nabídku na zakoupení ducha v dražbě a po krátké poradě se oba muži rozhodnou koupi uskutečnit. Není na tom z jejich strany nic podivného. Sám Jude vlastní sbírku podivností. Oprátku z pravého oběšence, kanibalskou kuchařku, či film s policejními záznamy kde jsou natočeny opravdové vraždy. Co se bude dít po doručení ducha, by bylo v realitě opravdu smrtící.

Pátrač

Docela mě rozčilovalo, že se mi ten blog.cz pokazil (Kdo mě zná z dřívějška, ví.), ale co jsem našel/a tuto administraci, už mi to ani moc nevadí. Sice paměť je jen velmi malá, ale není mi 13, abych vkládal/a milion obrázků, do jednoho článku. Sice dřív pokusy byly, ale na co plagiátořit, že?

Publikovat tedy budu jen svou tvorbu. Není místo, ale motivů bude nejspíše spousta protože jsem si teď na tvoření našel/a nějak moc volného času. Postupně ale kvůli tomu místu budu ,,umělecká díla” promazávat. Takže kdo se spozdí, má smůlu.

Nyní, ke mně.

Na starém blogu jste si celkem často (až moc) psali o moje ICQ, nebo alespoň e-mail na zasmátí. Nyní vám ho nabídnu, protože tato stránka nebude až tak viditelná…

327-812-907

Sakryš, ale jestli mě budete provokovat, udělám s tím šmitec. Nadále platí stav utajení mého pohlaví.

(Sexuální orientace: Klidně se hlásím k bisexualitě… Je to úchylný? Jak chlapi/ženské, tak ženské/chlapi jsou sexy, no ne? Rád/a vycházím všem vstříc.)
Co se týče mě jako osoby, nic neřeknu a budu zapírat a zapírat a zapírat.

Ne, dělám si legraci. Pokud mi bude dotyčný na ICQ sympatický, prostě s ním začnu žvatlat. Pokud ne, poznáte to podle stručného odpovídání, celkového nezájmu, možná hození do ignoru, vymazání se a nebo na 100% stálé červené květiny (ta oškubaná věc co na nás pořád heká…). O óóó…

Takže, doufám, že jsem vás předem dost dobře vyděsil/a.

PS: S pruzením v komentářích si dejte pohov. Stejně to musí nejdříve projít pod míma rukama.

Pátrač 

Jestli uvidím tohle na jediným jiným blogu či webu, zažaluju vás za porušování autorských práv… I když…. Originál mám stejně jen já… He he…

PS: je to velký formát, tak tu je jen odkaz… =) A zmenšovat se mi to opravdu nechce.

PPS: Klikněte a koukněte se

Dragon 3/08

Chines Dragon 9/07

Daemon 9/07

Pátrač

Nemrtvý – Jenny Nowak
Žánr: Fantasy
Rozsah: Samostatná kniha
Nakladatelství: Netopejr
Počet stran: 259
Cena: 189 Kč

Jenny Nowak je v našich luzích a hájích tou nejznámější spisovatelkou upíří fantasy vůbec. Její knihy se prodávají pro zasvěcené jako na běžícím pásu. Problém je však v malém množství výtisků (u Nemrtvého to je náklad 1500 kusů v původním vydání).

Hlavním tématem všech jejích knih nejsou upíři všeobecně, ale konkrétní postava rumunského upíra a šlechtice jménem Drákula. To, že svého hrdinu nechává přežívat hned po několik staletí a každá kniha se odehrává v jiném čase a někdy i na jiném místě, jí dává obrovskou možnost rozvíjet svoji fantasii.

Nemrtvý se odehrává převážně na počátku vzniku filmu v Americe, kam odjíždí Bela po ztrátě své milované. Chce tam začít svůj nový život jako tajemný, exotický cizinec bez identity. S pomocí několika mladých lidí se dostane do divadelní společnosti a slaví velké úspěchy. Léta ubíhají a příběh se rozvíjí svižným tempem.

Jenny je opravdu mistr svého oboru. Jediná věc co mě mrzí, tak to, že kniha je tenká a svižné tempo celého díla tak čtenáře velmi brzy zavede až na konec příběhu. Ani se nenadějete a vše skončilo dříve, než začalo. Nezbývá tedy nic jiného, než se těšit na další knihu této brilantní spisovatelky.

Pátrač

Ani pravěký člověk se tomu nebránil…

Anální sex je často považován za téma, o kterém se nemluví. Spousta lidí to bez vyzkoušení odmítá a nebo po prvním zklamání naprosto odvrhne. Něco na první pohled tak nepřirozeného a pro někoho nechutného, je vlastně pro lidskou civilizaci naprosto typické. Důkazy o tom se dochovaly na jeskynních malbách datovaných až do období pravěku. Jsou na nich vyobrazeni lovci v maskách zpodobňujících zvířata a provádějících jakýsi rytuál páření. Podle všeho v něm šlo o fyzické spojení dvou mužů, lovců, kteří tak vzdávali poctu bohům a prosili o hojný lov. Dnes se tyto malby používají k přibližnému datování vzniku homosexuality.

Na co myslet…

Anální sex je určen především pro stálé páry. Provádět ho s partnerem či partnerkou na jednu noc je možná vzrušující, ale zároveň to je velmi nebezpečné. Je důležité, aby si pár důvěřoval, byl naprosto zdravý, diskrétní, citlivý, a aby byl odhodlaný přestoupit na jakousi pomyslnou vyšší metu a rozvinout tak svoje sexuální hranice. Hlavně ale nezapomeňte, že stačí jen opravdu málo a váš partner či partnerka si anální styk znechutí natolik, že už se ho nikdy nepokusí vyzkoušet.

Lidé (ne)seznámení s análním sexem by se dali rozdělit do několika skupin:

Lidé…
…pro které je anální sex naprosto nepřijatelný.
…pro které je tento druh styku nevzrušující.
…kteří jej ,,přetrpí” pro partnera/partnerku.
…kterým se zdá tato praktika příjemná.
…kteří bjehem něho prožívají bouřlivé orgasmy, mnohdy silnější než klasické.

Jak na to…

- Pokud jste oba rozhodnuti do toho skočit ,,rovnýma nohama”, začněte s připravou.
- Velmi podstatné je, provést partnerčinu očistu: klistýr. Je vám určitě předem jasné, že pokud jste úplní začáteníci, nebude to žádný med. Je však s podivem, že partnerky které si anální sex oblíbí, oblíbí si většinou i klistýr. Jedna z velmi účinných látek je: Psylium (indický jitrocel). Dá se v lékárnách sehnat za opravdu směšnou částku a zaručí vám, že přibližně za 14-21 dnů budou vaše střeva, jako ,,sklo”.
- Dále si připravte nějakou utěrku či tmavší ručník, papírové kapesníčky, několik pevnějších prezervativů, kvalitní anální gel a ideální jsou i latexové rukavice. Je dobré mít všechno po ruce. (S análním gelem nešetřete… Kdo maže, ten jede…)
- Před análním stykem je nejlepší se zabíva klasickou souloží završenou orgasmem (I několikrát.). Pomůže to uvolnit pánevní svalstvo. Dát si !kapku! dobrého alkoholu není taky na škodu, ale po pravdě by se to doporučovat moc nemělo. Alkohol však pomáhá k celkovému psych/fyzickému uvolnění.
- Příprava konenčíku by měla být provedena především ,,manuálně”. Pomocí análního gelu a latexových rukavic se pokuste uvolnit svalstvo. U začátečníků se doporučuje masáž trvající alespoň půl hodiny. Mělo by se postupovat pomalu, tak aby bylo vše bezbolestné a co nejméně nepohodlné. Masáž se může započít rovněž orálně (Rimming). Žena ať si klekne s hrudníkem na posteli a zadečkem vysoko vystaveným. Je hezké, pokud si sama silně roztáhne hýždě a se zavřenýma očima si to užívá naplno.
- Prsty přichází na řadu na druhém místě. Nehty musí být krátké, hladce upravené, tvrá kůžička odstraněna. V případě, že jsou ruce poraněné, MUSÍ se použít kondom, nebo rukavice kvůli střevním bakteriím. Pokud váš prst ucítí při vstupu protitlak, nepostupujte, zůstaňte kde jste, případně prst vytáhněte a nechte partnerku odpočinout. Po chvíli to zkuste znovu. Hlavně buďte trpěliví a šetrní.
- Je lepší mít prsty otočené k přední stěně = pokud partnerka leží na zádech, tak bříškem vzhůru. Velmi pomalu pak prsty přidávejte – nejprve jeden, pak pomalu a opatrně druhý, třetí atd.
- Místo prstů je možné použít tzv. Startéry = vibrátory určené k uvolňování análního svěrače. V každém případě je nutné mít jiné vibrátory pro vagínu a jiné pro anál. Vaginální vibrátory mají motory v přední částí, kdežto anální je mají dole – u svěrače, kde jsou erotogenní zóny.
- Gel – mějte ho dostatek a pamatujte – NIKDY HO NENÍ DOST!

Pokud dojde ke zranění projevující se bolestí, nejspíše došlo k malému poranění tkáně a k vytvoření malé jizvičky. Tato poranění snižují pružnost tkáně. V případě, že dojde k silnému poškození, kdy se bude jednat i o krvácení, zajděte prosím k lékaři.

Vlastní penetrace – Jsou 4 ideální polohy :
1) Vleže na zádech – nohy doširoka rozevřené a přitažené až k hlavě. Partnerka si může rukama roztáhnout zadeček do maxima. (Spíše pro pokročilejší)
2) Vkleče – ze zadu (ideální – partnerka se může sama pohybovat)
3) Vleže, kdy si partner sedne obkročmo na partnerku jako na koně (spíše pro pokročilé)
4) Další z možných poloh je ta, když je partner dole a žena si sama pomalu a opatrně nasedne. Mnohé ženy to nedokáží, ale taková akce je pro jejich partnera velkým zážitkem a hlavně na obou stranách mizí obavy. On ví, že ona si neublíží a naopak. Pro ženu-prvničku je ale asi lepší, když větší část aktivity je na partnerovi.

Pátrač

menší citace z: http://www.eroticcity.cz

Prach jsi a v prach se obrátíš

Pokud se tělo mrtého nerozložilo, bývalo to považováno za symbol svatosti. Žil ale kdysi hrabě, jehož tělo můžeme dodnes spatřit. A že byl svatý, se opravdu říci nedá. Jmenoval se Christian Friedrich von Kalhbutz. Žil v letech 1651 – 1702 a měl 11 potomků. Byl ale dost “do větru” a traduje se, že byl otcem ještě nejméně 40ti potomků. Hlavně proto, že u novomanželských párů využíval právo zvané “froit de segneur”, neboli právo první noci.

V roce 1690 hrabě zavraždil ovčáka z vesnice Bückwitz, protože jeho nevěsta toto právo odmítla. Vdova hraběte dovedla až před soud, což tenkrát bylo dost neobvyklé, ale přesto se ospravedlnil tím, že se zapřisáhl. Von Kahlbutz tenkrát pravil: “Jsem-li vrah, ať Bůh mému tělu nedovolí obrátit se v prach!” O celém procesu jsou dochovány spisy, ovšem přísaha se bohužel dochovala jen v lidové slovesnosti. Po smrti von Kalhbutze byla jeho rakev uložena ve vesnici Kampehl, v kryptě kostela z 13. století.

V roce 1794, si pozemek koupil nový majitel a kostel chtěl přestavět. Rozhodl se, že hraběte přenese do důstojné kdypty na místním hřbitově. Když hrobnící prohlíželi obsah rakví, našli jedno tělo mumifikované. Dle farních spisů šlo právě o tělo hraběte.

Téměř sto let se věda snažila najít odpověď na otázku, jak je možné, že tělo nezetlelo. Od roku 1895 do roku 1983 se i ti vědci snažili, ale nenašli nic… Jediné známky po mumifikaci, ani jed, který by tělo mohl uchovat… prostě nic. V kryptě nenašli žádný plyn, který by něco takového dokázal. Existuje jen jedna teorie, která má ale i dnes spoustu otazníků a to je ta, že hrabě zemřel na degenarativní nemoc a jeho tělo zkožnatělo. Tato teorie má ale tolik otažníků, že ji nelze brát vážně – ale jiná není. Jedna z legend o hraběti praví, že jeho duch odešel v roce 1806 do ciziny, kde spáchal ještě alespoň tři vraždy. Pak zmizel a dodnes se neukázal. Mumie hraběte Christiana Firedricha von Kalhbutze je dodnes k vidění. Dnes váží 6kg, což je něco pod desetinu jeho skutečné váhy.

Spoluautor blogu: Ivan Switovskij

Příběh rodičů Lawrence by mohl působit, že byl sepsán jednou z autorek červené knihovny. Sarah Lawrencová připlula v roce 1879 do Dublinu. Později sehnala práci vychovatelky na plný úvazek v rodině Chapmanů. Dobře si rozuměla s dětmi a za nedlouho se sblížila i s pánem domu, Thomasem Chapmanem. Čas plynul a manželství Chapmanů se pomalu začalo rozpadat. Tehdy Sarah vyslovila svoje tajné přání: ,,Thomasi, utečeme spolu do Anglie…” A on s jejím návrhem ochotně souhlasil. Usadili se v Oxfordu, pod jmény ,,pan a paní Lawrencovi”, kde zakoupili výstavní vilu na Polstead Road.

Thomas Edward Lawrence, mezi přáteli oslovovaný Ned, se narodil jako druhorozený z pěti synů 16. 8. 1888. V osmi letech se jeho zájmy poprvé střetly s historií, kde ho nejprve fascinovaly legendy o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu.

Když se po smrti svého otce dozvěděl, že manželství jeho rodičů nebylo legitimní, byl to pro něj šok, který těžce snášel. V dopise svému bratru Arnoldovi napsal: ,,Po celou dobu žili ve lži, lhali sobě i nám. Nikdy neměli mít děti.”

V roce 1907 se na Oxfordské univerzitě zapsal na obor historie. Háček byl však v tom, že pokud se přednášky netýkaly středověku, prostě na ně nechodil. Jen zřídka se účastnil společenských událostí, o sport se příliš nezajímal. Místo toho vysedával s knihou a pozoroval s potutelným úsměvem své okolí. Nekouřil, nepil, stranil se kontaktu se spolužáky a neustále experimentoval se svým tělem.

Podstoupil řadu vlastních fyzických testů, kdy hazardoval se životem. Jednou se snažil vydržet co nejdéle bez spánku a po třetí bezesné noci zkolaboval na odpolední přednášce.

Lawrence sám, se snažil nebýt jen jedním z mnoha obyčejných členů společnosti. Během studia ho nikdy nikdo neviděl, že by měl bližší kontakt s některou z dívek a on sám se snažil vyhýbat se veškerým vulgárním hovorům o ženách. Málokdo v té době tušil, že Lawrence je v podstatě masochistou, a s tím neladí jeho sexuální pocity, protože má strach z fyzické bolesti. Později sám o sobě napsal, že myšlenka homosexuálního styku ho fascinovala.

Pro závěrečnou práci na Oxfordu si Lawrence vybral téma křížových válek a jejich vliv na vojenskou architekturu. A aby to vše měl kompletní, sbalil si v roce 1909 pár ponožek a dobré boty a vydal se na pouť po stopách křížových výprav. Z Bejrútu se vydal pěšky a při tom vůbec netušil, co vše na této cestě zažije. Stříleli po něm, byl přepaden, zbit do krve, prodělal několik záchvatů malárie, prošlapal jediné boty a do Bejrútu se vrátil bos. Přesto navštívil téměř čtyři desítky hradů a vojenských pevností, všechny pečlivě popsal, nakreslil a vyfotografoval.

Později po návratu se vydal na cestu do Karchemisy, kde se účastnil tamních vykopávek. Strávil tam tři roky a asistoval dr. Davidovi Georgeovi Hogarthovi. Zde se také setkal s mladým nosičem vody, Dahumem. Po táboře o Lawrencovi kolovaly nechutné povídačky o jeho vztahu k chlapci. Ten se k tomu však odmítal vyjádřit.

Na jaře 1914 se Lawrence navrátil do Anglie. Dlouho se však neohřál a díky svým znalostem byl vyslán jako agent kontrarozvědky do Káhiry. Zde také dva roky zpracovával data a kreslil mapy. A to byl počátek celého jeho ,,pouštního poslání”.

Později se díky svému dokonalému soužití s arabským obyvatelstvem a díky důležitosti pro britskou vládu, dostal do blízkosti mladého prince. Díky důvěře kterou v něj vkládali vysoce postavení lidé, se Lawrence v průběhu ,,turecko-arabských” válek dostal do velení kočovných válečníků a později se sám pasoval na nekorunovaného prince z Arábie. Svou vojenskou uniformu vyměnil za šat beduínů, přijal nové zvyky, dostal se do zajetí, kde byl mučen. Jeho věrnost k Británii pomalu začala opadat a více se soustředil na pomoc arabskému princi. Dobýval pro něj (a nebo pro sebe) tehdy téměř nedobytná města, proléval krev svých mužů. Během jeho tažení prodělal hned několik záchvatů malárie, ale ani to ho nepoložilo na kolena.

Po ukončení bojů, odmítl Lawrence práci diplomata a raději se rozhodl zmizet veřejnosti, která ho tehdy požadovala za hrdinu, z očí. Několikrát se o to pokusil. Nikdy to však ale netrvalo dlouho a byl někým poznám a odhalen. Na konec se přidal k armádě a v šestačtyřiceti letech z ní byl propuštěn. Usadil se v jižním Dorsetu, poblíž osady Clouds Hill. Klid však dlouho neměl. Tisk se o jeho odchodu z armády dozvěděl a hned se dožadoval rozhovorů a pikantností z jeho života. On sám to vyřešil po svém – nejdotěrnějšímu reportérovi přerazil nos a ujel na kole.

Ráno 13. 5. 1935 nasedl na motocykl. Cestou na poštu z Bovingtonu si za ostrou levotočivou zatáčkou všiml dvou chlapců na kolech až na posledních chvíli. Při pádu si rozrazil lebku a o šest dní později v nemocnici zemřel.

Před svou smrtí napsal příteli: ,,Jsem obyčejným člověkem, hrdinové s nadlidskými schopnostmi neexistují. A pokud ano, pak jsem se dosud s žádným nesetkal.”

Pátrač