rebarbora

Vypadá jako Číslo 5, ale pokecáte si s ním asi jako s R2-D2 z Hvězdných válek.

Wall-E alias „Waste Allocation Load Lifter Earth-Class“ (český „Vall-I“ alias „Víceúčelově Automatický Likvidační Lisovat – Imunizátor“ mi tak k srdci nepřirostl) je roztomilý uklízecí robot, který dělá svoji práci už 700 let, jeho jediným společníkem je šváb a ve chvílích volna sleduje muzikál Hello Dolly! z nekvalitní kopie videokazety. Přestože je to robot, signalizace solární baterie pípá i na jeho vkus příliš brzy, což je znát především na jeho rozespalém ranním tanečku. Pak už jen nasát dostatek slunečních paprsků a hurá do práce!

Ze stereotypu ho vytrhne až přílet elegantní robotky EVy (Extra-terrestrial Vegetation Evaluator), která okamžitě uchvátí jeho srdce a je příčinou několika trapných okamžiků (nákupní košíky se ukáží záludnější, než by se dalo čekat). Učiněnou pohromou je pak Wall-E pro systematický svět robotů na vesmírné lodi Axiom, kam EVu následuje jako věrný Ďurbas. Čistící robůtek M-O je z něho hned po prvních vteřinách doslova „na nervy“, robota „dveřníka“ naučí mávat a to už vůbec nemluvím o bandě porouchaných robotů, které vypustí z „cvokárny“ :o).

Pro ty z vás, kteří po shlédnutí trailerů měli pocit, že Wall-E nebude po celých 106 minut dělat nic jiného, než zkoumat věci na smeťáku, mám dobrou zprávu – film je přece jen o něčem jiném. Celým filmem se line hořkosladký podtón, ve kterém je více než patrná vize režiséra Andrewa Stantona, aby Wall-E připomínal Woodyho Allena. Na druhou stranu se pořád nemůžu zbavit pocitu, že po spojení s Disneym už to nikdy nebude ten neotřelý, experimentátorský PIXAR a všechno, co je nám v posledních letech servírováno, jsou jen slušné mimikry.

Neberte to špatně, v kině se rozhodně nudit nebudete, zasmějete se, citlivější jedinci možná uroní i nějakou tu slzu, ale obávám se, že jinak vyjdete z kina stejně netknutí, jako jste do něj vkročili, a tenhle animák prostě zapadne v záplavě všech ostatních. Jediné, co mi uvízlo v paměti, byl kraťoučký film o kouzelníkovi a jeho hladovém králíkovi, který pustili před samotným promítáním. Presto je totiž dokonalá, osvěžující groteska ve stylu Toma a Jerryho, která byla v ostrém kontrastu s tím, co na plátně předváděl Wall-E. Byl to pro mě smutný epitaf hlásající, že Pixar už zkrátka není synonymem pro to rozverné fantazírování o strašidlech a hračkách, ale jen obyčejný pěšák, který musí pod taktovkou „velkého bratra“ natočit celovečerák každý rok, přičemž krátké filmy jsou jedinou příležitostí, kdy může trošku vystrčit růžky a připomenout si staré dobré časy.