Lednicko-valtický areál
Obdivovat krásnou architekturu a pestrou historii nemusíme jezdit jen do zahraničí. Lednicko-valtický areál zapsaný na seznam UNESCO je toho důkazem.
Bohužel jsme si pro výlet na tohle překrásné místo zvolili už poněkud nevhodný termín – to víte, předposlední víkend v září už byl přece jen chladný s dešťovými přeháňkami. A naneštěstí ani naše průvodkyně nebyla zrovna z nejbystřejších, takže jsme na celý komplex dostali s bídou 3 hodiny a za to se toho opravdu moc stihnout nedá, navíc když tento čas zahrnuje polední pauzu na všech „atrakcích“.
Díky vlastnímu přičinění a šikovnosti jsme nakonec stihli druhý prohlídkový okruh zámku s podtitulem „soukromé pokoje knížat“ (cca 50 minut za vstupné 100,- Kč, které mám pocit bylo nastaveno jednotně pro všechny objekty :o) Rozhodně to nebylo nezajímavé pokoukání. Dozvěděli jsme se například, že už v první polovině 18. století měli Liechtensteini na zámku tekoucí teplou vodu a splachovací záchod. Architektonická praktičnost polohy jednotlivých pokojů byla v té době nejspíš samozřejmostí (dveře z ložnice do koupelny, do šatny, do jídelny, do dětského pokoje, do kaple – všechno pěkně u nosu). Taky jsme měli možnost projít se po samonosném schodišti ve schodištní hale. I když se to neobešlo bez nenápadného upozornění průvodkyně, abychom se drželi po jeho levé straně a nezastavovali se („přece jen je už 150 let staré a nepatrně se naklání doprava“). A kdyby vás náhodou zajímalo, co jedla knížecí rodina 12. prosince roku 1912, pak věřte, že si dopřávali zeleninový vývar, kuře po selsku a jako dezert ananas plněný zmrzlinou. Ve všech ložnicích je navíc stále ještě původní, 150 let staré ložní prádlo, a parketové podlahy ve všech pokojích jsou samozřejmě také původní. Trochu horší to je na Lednici s obrazovou výzdobou, protože když byli Liechtensteinové na základě Benešových dekretů nuceni opustit svá sídla, odvezli si velkou část majetku s sebou do Lichtenštejnska.
Od zámku k minaretu a k Janohradu jezdí pravidelná lodní linka (odjezd od zámku vždy v celou, lístek opět 100,- Kč). Ovšem jedna cesta tam a zpět trvá zhruba hodinu, což už by se nevešlo do našeho „sešněrovaného“ časového harmonogramu.
Naštěstí jsme ale stihli i prohlídku zámku ve Valticích, kde je nejdelší enfiláda v Evropě dlouhá 80 m (enfiláda = průchody z jedné místnosti do další v řadě za sebou) a řada krásných stropních obrazů. Díky probíhající svatbě jsme se navíc nenápadně protáhli i do nádherné zámecké kaple. Na park u zámku už nám ale čas nezbyl:o(
Lednicko-valtický areál určitě stojí za návštěvu. Příští rok tam plánuju vyrazit ještě jednou – a tentokrát bez průvodce nejmíň na celý den!
Pokud vás zajímají všechny atrakce v Lednicko-valtickém areálu a chtěli byste vidět pěkně fotografie, zkuste se podívat na http://www.lednicko-valticky-areal.cz/ nebo http://virtualniprohlidky.cz/virtualni-prohlidka/lednicko-valticky-areal/
