Tutanchamon - jeho hrob a poklady
Stejnojmenná výstava byla české veřejnosti zpřístupněna 16. října 2008 v Brně a navštívit ji můžete denně mezi 10 a 20 hodinou až do 9. března 2009. Útočiště jí poskytla moderní Titanic Hall v Heršpické ulici (dřívější Hornbach) a svého úkolu se zhostila více než dobře. Moderní budova má veškeré potřebné zázemí počínaje sociálním zařízením, přes prostornou šatnu, až po restauraci a velkou prodejnu suvenýrů. Pochvalu si pořadatelé zaslouží i za pečlivě rozmístěné směrovky od zastávky autobusu č. 60 (z autobusového nádraží na Zvonařce je Heršpická ulice vzdálená 3 zastávky; cílová stanice „Strážní“).
Pořadatelé dokonce ve vybraných dnech nabízí možnost navštívit komentované prohlídky pro veřejnost, a to buď komentovanou prohlídku výstavy „Hrobka a poklady“, nebo pro rodiny s dětmi „Posmrtný život starých Egypťanů“. Navíc 11. prosince se bude konat přednáška „Večer s Pavlem Onderkou: Tutanchamonův příběh“, která může být neméně zajímavá. Ale ať už se rozhodnete do Brna vyrazit kdykoli, vězte, že na výstavě je DOVOLENO FOTOGRAFOVAT (bez blesku), takže neudělejte stejnou chybu jako já a vezměte si s sebou foťák, protože obrázky z mobilu přece jen nejsou to pravé ořechové :o(
Pokud jde o výstavu samotnou, je rozdělena do jakýchsi 3 tématických částí. Na začátku vás trojice plazmových obrazovek seznámí s Tutanchamonovými předky z 18. dynastie: Amenothepem a Achnatonem (= Tutanchamonův otec, byl rebelským faraónem, který zavedl monoteistické náboženství, po svém boku měl Nefertiti a určitě bude povědomý těm z vás, kteří jste četli Egypťana Sihuheta) a také s Tutanchamonem samotným (dozvíte se, že na trůn usedl už v osmi letech a ve svých dvaceti letech nečekaně zemřel). V následujícím „kinosále“ je návštěvníkům pomocí krátkého filmu představen objevitel Tutanchamonovy hrobky, Howard Carter, a jeho životní peripetie. Všechny filmy jsou doslova nabité informacemi a snaží se celou výstavu zahrnout do širšího kontextu, což je chvályhodné a velmi poučné :o). Po filmovém úvodu přichází na řadu naaranžované pohřební komory tak, jak je Howard Carter v roce 1922 objevil. A v poslední části výstavy se můžete po libosti kochat pohledem na jednotlivé artefakty rozmístěné na zbývající výstavní ploše.
Bez ohledu na mediální profláknutost výstavy, která mě zezačátku spíše odrazovala, musím uznat, že tyto precizní repliky si trochu zvýšené pozornosti opravdu zaslouží. Poněkud mě proto zamrzela posedlost pořadatelů „speciálními efekty“ (zejména v úvodu výstavy), která místo zamýšlené velkoleposti vede ke stádovitému přesunu jejích návštěvníků od jedné obrazovky či vitríny ke druhé. Ve výsledku to pak znamená, že zhruba v 50-tihlavém davu, který je na výstavu vpuštěn najednou, menší jedinci jako já nevidí ze zrekonstruovaných částí hrobky takřka nic. Velké množství lidí tak ze začátku úplně zbytečně zkazí celý dojem, protože se člověk jen rozčiluje, že za 350,- Kč vlastně nic nevidí (vitríny totiž zhasnou ve stejné chvíli, kdy zmlkne komentář k nim). Naštěstí v další části výstavy se dav trochu rozptýlí a vy si můžete začít vychutnávat to, proč jste sem vlastně přišli.
Ohromující záplava zlaté, tyrkysové, terakotové a ostatních barev působí doslova jako pastva pro oči. Všechny artefakty věrně odráží bohatství a přepych egyptských faraonů a dají vám snadno zapomenout na to, že se jedná „jen“ o repliky. Je velice těžké říct, co se mi na výstavě líbilo nejvíc. Nejpůsobivější byla bez diskuze faraonova posmrtná maska ze zlata, tyrkysu a jiných drahých kamenů s obsidiánovýma očima, která byla dle mého názoru právem zvolena jako symbol celé výstavy. Ale pozornost si jistě zaslouží i řada dalších předmětů, jako faraónův zlatý slavnostní vůz, do titěrných detailů propracovaně zdobené sošky staroegyptských bohů ze dřeva, alabastru, zlata apod., krásně vyřezávané stoličky a křesla z cedrového dřeva nebo náramek se skarabeem a další šperky. Za zmínku určitě stojí i modely staroegyptských pramic nebo sandály s motivem faraona porážejícího své nepřátele. Atmosféru navíc krásně dotváří „zrenovované“ nástěnné malby, které vás provází téměř celou výstavou.
Na konci výstavy se nachází obchod se suvenýry, kde si můžete koupit nejrůznější předměty od triček, přes hrací skříňky a přívěsky na klíče, které mi připadaly silně kýčovité, až po napodobeniny nejrůznějších sošek. Z běžným návštěvníkům cenově dostupných upomínkových předmětů se mi líbila soška egyptské kočky, kterou prodávali ve 3 velikostech, nejmenší stála kolem 300,- Kč a byla vysoká cca 10 cm, ale našly se tu i sošky za zhruba 32 tisíc korun (!!!) takže milovníci umění, velké kapesné s sebou :o) Velmi dobře vypadal i program za 290,- Kč, k zahození není ani audioprůvodce (70,- Kč) a ochrankou u východu je vám ponechána i vstupenka.
Ukázky z audioprůvodce, trailer, fotografie a řadu dalších materiálů si můžete stáhnout na webových stránkách výstavy www.tut-vystava.cz, kde zjistíte i termíny komentovaných prohlídek.
