rebarbora

Že bychom se konečně dočkali opravdu povedeného českého komediálního seriálu?

Mít v dnešní době obchod s hudebními nosiči není zrovna nejvýnosnější živost. A když k tomu navíc máte bratra zarytého metaláka, který tam dělá prodavače, nepomůže vám ani fakt, že jste vyhaslá hvězda 80. let, jejíž jedinou hitovku „Vsákneš se do mě jako déšť“ je možné sem tam slýchat z juboxu v hospodě U Jezevce.

V roli Ozzáka s pivním mozolem, metalovým hárem a svéráznou životní filozofií exceluje Martin Dejdar. „Rozumnější“ polovinou sourozeneckého dua bratrů Pacovských pak je one hit wonder 80. let Tomi Paci v podání Tomáše Matonohy. A sestavu doplňuje Tomášova předčasně vyzrálá dcera Iva, sousedovic dvojčata Lexa a Saša s matkou a Tomášova fanynka Marcelka.

Běžný vysílací čas se bohužel neslučuje s mým režimem spánku, a proto seriál ve chvílích volna sleduju na webu TV Nova. Zatím mám zhlédnuto šest dílů a musím říct, že se opravdu dobře bavím!

Zbavit New York špíny není čistá práce, ale tahle jednočlenná uklízecí četa z oddělení odložených případů ji zvládne.

Pokud chcete vidět, jak se muž, jehož příjmení je homonymem pro bolest, naučí věřit na anděly, Max Payne je ten správný film pro vás. Už trailery s doprovodem krásně ponuré písničky o upírech od Marylina Mansona vám prozradí, že Max Payne celý život usiloval o spravedlnost, ale teď chce pomstu (skoro se nabízí Seagalovský titulek: Zabili mu ženu, a to neměli dělat…).

Na filmovém plátně pak chlapácky se mračící Mark Vahlberg dokazuje, že ještě nezapomněl, jak se drží brokovnice, a řádí jako smyslů zbavený s poměrně širokým arzenálem střelných zbraní (jak se na slušnou předělávku počítačové hry sluší a patří), a když je potřeba, nejde daleko ani pro ránu pěstí. Hlavní hrdina v jeho cool podání postupně rozplétá zašmodrchanou dějovou linii, která však nepostrádá nic z logické návaznosti, což je u předělávky PC hry s podivem (čekala jsem spíš něco ve stylu Wanted, kde bylo zapotřebí zapojit fantazii na plné obrátky nebo přimhouřit obě oči, abyste předkládanému sledu událostí uvěřili). Příběh je sice předvídatelný, ale i tak je na co koukat. A když se Max Payne drsně z posledních sil, vyždímaných jen díky lahvičce modré tekutiny, doplazí až na samý konec a za sebou nechá hektolitry krve, aby mohl zastřelit hlavního padoucha, napadne vás, že to bylo příjemně strávených 100 minut vašeho života.

Po nepříliš povzbudivé recenzi na gorille jsem váhala, jestli vůbec na tenhle film zamířit do kina a nepočkat si až vyjde na DVD, ale musím říct, že jsem rozhodně zklamaná nebyla. Svůj podíl na tom má nejspíš i fakt, že jsem nedotčená stejnojmennou počítačovou hrou, takže jediná očekávání, která se mnou vstupovala do kinosálu, byla ta, která ve mně vzbudily trailery (obzvlášť se mi líbil „komiksový“ trailer, který je kromě gorilly k vidění i na oficiálním webu k filmu www.maxpaynethemovie.com).

Celý film je nádherně stylizovaný a s těmi neustále se k zemi snášejícími sněhovými vločkami má krásně zimní, neřku-li vánoční atmosféru, přičemž jedinou výraznější barvou jsou červené šaty poslední bondgirl Olgy Kurylenko. Na počítačovou střílečku nepatrně odkazuje hudba, která doprovází Maxe pobíhajícího temnými chodbami s nabitou bouchačkou a lovícího padouchy (dalším zvukem, který mi uvízl v hlavě, bylo „vrzání“ jeho kožené bundy). Ovšem nejlepší částí filmu (alespoň po vizuální stránce určitě) pro mě byl závěr s dokonale zpracovanými obrazovými „halucinacemi“ poté, co si Max vezme Valkýru. Padající sníh, který se promění ve žhavé jiskry, prostě nemá chybu! Úžasné jsou také záběry, kdy máte pocit, že se opakovaně potápíte a nemůžete udržet hlavu nad hladinou zamrzlé řeky (krásná práce s kamerou), „podvodní“ záběry ve vás pak vyvolají kýžený pocit klidu… Tvůrci mi navíc udělali radost i tím, že ponechali létající příšery „jen“ v říši drogových stihomamů.

Trpělivější jedinci budou po skončení titulků odměněni ještě poslední tečkou, kterou si scénáristé nechali otevřená vrátka k případnému pokračování (jak už bývá v poslední době zvykem). Ovšem chce to určitou dávku drzosti, protože tím značně znervózníte multikinové „uklízeče“ :o)

Pomáda pro seniory aneb hitovky od Abby už zlidověly i na zapadlých řeckých ostrovech.

Hlavní hrdinka Sophia má před svatbou a po přečtení denníku své hippie matky pozvala tři potenciální otce, aby si vybrala, který z nich ji odvede k oltáři. Jenže zjišťování otcovství jen podle „ksichtu“ není zrovna jednoduchá záležitost, a tak má před sebou solidní oříšek. Situaci jí navíc komplikují dvě matčiny potrhlé kamarádky, které se spolu s ní snaží vystrnadit tři mužské stíny z minulosti dřív, než se provalí pravda…

Celý děj trochu připomíná kolotoč skládající se ze svatebních příprav, Sophiina oťukávání společných zájmů s „tatínky“ a jejich schovávání před matkou, se kterou naprosto nedospělácky cloumají hormony, když se ocitne tváří v tvář svým „princům“ z mládí (nejvíc při „titulní“ písničce). Ale rozhodně můžu tenhle film doporučit všem, kteří se letos nedostali k moři. Těch romantických západů slunce a šplouchání tyrkysové vody je ve filmu tolik, že vám bude přecházet zrak. Vše působí „autentičtěji“ také díky tomu, že režisérka nechala herce při zpěvu využít jejich vlastního hlasového fondu. Výsledkem sice je, že James Bond Pierce Brosnan se při zpěvu „škrtí“ skoro jako Bruce Springsteen, ale kdo z nás je dokonalý? Navíc scéna, ve které Meryl Streepová zpívá Dancing Queen a vleče za sebou průvod domorodých žen, mi lehce připomněla promenádu ze Slunce, seno, erotika, ale jinak je to oddechová zábava plná bezstarostného letního trdlování. A jako vrchol je k závěrečným titulkům přidáno taneční číslo jako vystřižené od Roba Schneidera, které musí vykouzlit úsměv na tváři i těm nejzarputilejším odpůrcům Abby.

Vypadá jako Číslo 5, ale pokecáte si s ním asi jako s R2-D2 z Hvězdných válek.

Wall-E alias „Waste Allocation Load Lifter Earth-Class“ (český „Vall-I“ alias „Víceúčelově Automatický Likvidační Lisovat – Imunizátor“ mi tak k srdci nepřirostl) je roztomilý uklízecí robot, který dělá svoji práci už 700 let, jeho jediným společníkem je šváb a ve chvílích volna sleduje muzikál Hello Dolly! z nekvalitní kopie videokazety. Přestože je to robot, signalizace solární baterie pípá i na jeho vkus příliš brzy, což je znát především na jeho rozespalém ranním tanečku. Pak už jen nasát dostatek slunečních paprsků a hurá do práce!

Ze stereotypu ho vytrhne až přílet elegantní robotky EVy (Extra-terrestrial Vegetation Evaluator), která okamžitě uchvátí jeho srdce a je příčinou několika trapných okamžiků (nákupní košíky se ukáží záludnější, než by se dalo čekat). Učiněnou pohromou je pak Wall-E pro systematický svět robotů na vesmírné lodi Axiom, kam EVu následuje jako věrný Ďurbas. Čistící robůtek M-O je z něho hned po prvních vteřinách doslova „na nervy“, robota „dveřníka“ naučí mávat a to už vůbec nemluvím o bandě porouchaných robotů, které vypustí z „cvokárny“ :o).

Pro ty z vás, kteří po shlédnutí trailerů měli pocit, že Wall-E nebude po celých 106 minut dělat nic jiného, než zkoumat věci na smeťáku, mám dobrou zprávu – film je přece jen o něčem jiném. Celým filmem se line hořkosladký podtón, ve kterém je více než patrná vize režiséra Andrewa Stantona, aby Wall-E připomínal Woodyho Allena. Na druhou stranu se pořád nemůžu zbavit pocitu, že po spojení s Disneym už to nikdy nebude ten neotřelý, experimentátorský PIXAR a všechno, co je nám v posledních letech servírováno, jsou jen slušné mimikry.

Neberte to špatně, v kině se rozhodně nudit nebudete, zasmějete se, citlivější jedinci možná uroní i nějakou tu slzu, ale obávám se, že jinak vyjdete z kina stejně netknutí, jako jste do něj vkročili, a tenhle animák prostě zapadne v záplavě všech ostatních. Jediné, co mi uvízlo v paměti, byl kraťoučký film o kouzelníkovi a jeho hladovém králíkovi, který pustili před samotným promítáním. Presto je totiž dokonalá, osvěžující groteska ve stylu Toma a Jerryho, která byla v ostrém kontrastu s tím, co na plátně předváděl Wall-E. Byl to pro mě smutný epitaf hlásající, že Pixar už zkrátka není synonymem pro to rozverné fantazírování o strašidlech a hračkách, ale jen obyčejný pěšák, který musí pod taktovkou „velkého bratra“ natočit celovečerák každý rok, přičemž krátké filmy jsou jedinou příležitostí, kdy může trošku vystrčit růžky a připomenout si staré dobré časy.

Na první pohled je to pobuda jako vystřížený, ale jeho výhrůžky berte radši vážně, zvlášť pokud vám chce nacpat hlavu někomu zadku. A také si dávejte pozor při jeho oslovování, i když vás o to požádá, raději se vyhněte titulům jako „trotl“ (v originále „jackass“). Tenhle amnézií postižený bručoun sem sice nespadl s meteoritem, ale i tak má schopnosti jako Superman. Nečekejte však hrdinu bez bázně a hany. Skutečnost, že bez lahváče v jakoukoli denní dobu nikam nedoskáče, z něj nedělá zrovna oblíbenou osobu. Nemají ho rádi Green Peace, ani děti a nejspíš ani losangelesští cestáři.

Díky dobráckému poradci pro styk s veřejností Rayovi nakonec přijde na to, že není na světě tak docela sám, převlékne se do přiléhavého trikotu vhodného pro klasického superhrdinu a přestěhuje se zachraňovat pro změnu New York.

Teď to trochu zlehčuju :o) Ve skutečnosti je to příjemná zábava s Willem Smithem v hlavní roli s nečekaným rozuzlením, ve kterém je mu Charlize Theron rovnocennou partnerkou. Překvapením pak pro mě bylo promítání v multikině Cinestar s českým dabingem…