Po více než týdnu jsem se konečně donutili k tomu, abychom poznali Joensuu i z té stránky, kterou všichni tolik chceme  poznat.  Pravdou ale je, že to za nás domluvila (a nás tedy donutila) Sonja se Suvi a místo, na kterém jsme začínali byl byt u Jaany a Henrika (další tutoři), takže jsme se, my Erasmáci, k ničemu nedonutuli. Alespoň jsme se dozvěděli, že Jaana s Henrikem chodí (no nebyl bych to já kdybych se nad ránem nedozvěděl něco navíc). U Jaany jsme zpočátku nesměli konverzovali, a všichni si vědomi toho, že když budeme opilejší, všechno půjde líp. A tak jsme také činili! Někdy kolem jedenácté jsme se tedy odebrali do velmi vychvalovaného Baru. S velkým B, opravdu! První překvapení nastalo, při vchodu, poněvadž vstupné do zdejších barů je nemalé, pouhých sedm E. Ale v čerty! Překvepení číslo dvě nastalo zanedlouho, a to v tu chvíli, když jsem platil dvě E za šatnu. Ovšem jednu výhodu to má, a to že pitomou šatnu můžeš platit kartou. Díky!

A pak jsem pokračovali, tak jak už to všichni znáte! Ceny nechám stranou, bar vypadal jak průměrná česká diskotéka, a pivo zde opravdu točí bez pěny, záměrně! Nenechává mě to klidným. A samozřejmě jsme ochutnavali místní destilát, některým se příliš nezmlouval, mě ovšem ano. Jeho jméno Vám ovšem neřeknu, stejně tak jak se řekne  “Na zdraví” finsky.