Tak a je to tady, ač jsem to nečekal, tak jsme byl mile překvapen návštěvou z ČR. Martina přijela v úterý 23.9., ale myslím si že to byla první a asi i poslední návštěva, která mě přijela zkontorolovat jak žiju v Joensuu. Většinu lidí bohužel, nebo snad bohudík? odradí cena cesty a ještě ke všemu sem? někam na sever? do zimy? k Rusku???

Po rozkoukávacím dni jsme se snažili náš společný čas pokud možno co nejvíce využít, i když se to ne vždy úplně podařilo. A to hlavně po jedné menší party u Chandry a v Mikko baru, kdy (my víme, vy nevíte) jsme oba spali na zemi, i přesto, že jednu postel na níž je možno se vyspat, kupodivu mám.

Vedle předem jasných plánů, poměrně důkladná prohlídka Joensuu, Joensuu rules (jezera, západy slunce apod.) jsme v pátek vyrazili do Savonnliny, což je docela malé, ale příjemné městečko asi 150 km od Joensuu. První chyba nastala hned ráno, ani ne tak proto, že nám ujel bus, ale protože jsme  kvůli němu museli pekelně brzo vstávat . Nakonec padla cesta na vlak, což se ve výsledku ukázalo, samože pohodlnější, ale kupodivu zřejmě i levnější. Po příjezdu jsme okamžitě směřovali k místnímu hradu-pevnosti, která v průběhu historie, měla co dělat. Švéďáci a hlavně Rusáci byli imperiální svině. Omlouvám se Moskvě. Stále jste! A to na takové střízlíky jako jsou finové asi docela platilo. (Tony nauč se prosím tě zdravit) Prohlídka byla fajn, docela fundovaný výklad v angličtině, který byl v některých chvílích docela komický.. mě teda zaujala především jejich toaleta…Po skončení jsme absolvovali krátkou prohlídku města, ve kterém nic moc nebylo. Za to něco extra přišlo během cesty zpět. Děkuji pěkně, ale ve zkratce, přepravu autobusy ve Finlandu neberte!!! Jednak cena, dále řidič, který neumí ani hlásku anglicky a pro jistotu, když např. behěm cesty přestupujete třeba třikrát, tak řidič přestupuje s vámi a řídí všechny busy. Jak zajímavé. Asi kolem deváte večer jsme se dopravili zpátky do Joensuu, navštívili Janu, která hostila pár lidí, pokecali, mírně popili a šli spát, teda skoro (rumajzl byl dobrý).

Další den, vzhledem k nedostatku času jsme se vydali asi do dvacet km vzdáleného Kontoilahti. Pro mě zajímavé, zejména díky skutečnosti, že se zde nachází největší biatlonové středisko ve Skandinávii. Neviděl jsem nic! A Marťa?  Samozřejmě taky. Tak jsem si koupil skvělou colu, kterou se musel skoro celou cestu tahat sebou. Prohlídka kostela a hlavně nádherného jezera, to fakt stalo zato!!!

V sobotu večer Marťa odjíždí směr Helsinky, aby stihla ještě něco málo z Helsinek a já vyhlížím další kamarády. Ale mám pocit, že vyhlížení bude reálné až během mé cesty nazpět domů. Coooo????