Víkend 18.-19. 10. se naše grupa rozhodla strávit čas v údajně nejkrásnějším NP jižní části Finska KOLI. Této možnosti jsme využili díky nabídce Student Union, ovšem nyní víme, že za ty prachy bychom si to zařídili lépe a tudíž bychom toho i více stihli…No což, kdybychom to věděli…
Vyjeli jsme ráno v sobotu a vzhledem k tomu, že destinace nebyla příliš vzdálená po asi hodince jsme v příjemné náladě dofrčeli na místo určení…Pár chatiček kdesi v řiti, v podstatě nic moc kolem a navíc počasí opravdu nebylo na výletování a poznávání severské krajiny - mlha, déšť, teplota taky žádná sláva…Nejdříve jsme se ubytovali, jestli se tomu dá takhle říct..naši chajdu obývala jen část naši Kuopio crew, nicméně sestava česko-německo-kanadská (Chandra, Jana, Eric, Timo and me) nebyla žádný problém, hlavně když nás Eric v průběhu pobytu srdečně krmil hranolkami s párky..Po “obědě” jsme se celá skupina, asi 28 lidí, vydali asi na tři hodinový trek..s tím, že hlavní bod na pořadu dne bylo vystoupat, za pomocí cepínů a lan na nejvyšší bod celé jížní část Finska, který se týči do zavratné výšky cca 350m, tento peak je opravdu významný svými rozhledy, které jsou opravdu nádherné, jenomže člověk k tomu, potřebuje jedno jediné - slunečno, a když ne slunečno, tak alespoň větříček, který tu mírnou mlhu rozpustí v dáli…
Pro bližší představu, jak to vypadá za idelálních podmínek můžete čeknout: http://www.koli.fi/galleriapopup?folderId=1984&documentId=18772
Naše počasí vypadalo cca následovně:
No jo, všechno nemůže být dokonale, samozřejmě. Asi po dvou hodinách jsme se vrátili na naši chatku, docela promoklí a promrzlí jsme do sebe házeli výše zmiňované hranolky a otevírali první pivka…sledovali fotbal a uchylné us pořady, i když to může být taky docela prdel..K večeru martina rezžehla saunu a asi po hoďce jsme celá skupina, včětně czech-us girls crew, byli naskládaní v sauně. Jedna rada než vlezete s pivem do sauny…buďte připravení na to, že to vypijete hoooodně rychle, pač klima v sauně není příliš v hodné pro individua která si potrpí na kvalitně vychlazený ležák..a taky pak dávejte pozor, když lezete pod sprchu, aby jste nedopadli jak Eric, který se docela solidně obhodil svým vínem držícím v ruce, teda spíš tekoucím po celém těle..Po těchto srandičkách jsme se přemístíli na naši ubikaci, kde jsme pokračovali v mírném alkoholickém popíjení, ale nebylo to nic velkého…eric nás naučil fajn instrumentální hru, Jenni byla maličko v rozpacích když jsem měl její jméno napsané na svém tričku apod…bylo fajně a zajímavě, někteří skončili někde, kde před večerem asi ani nečekali..ale tak už to občas chodí…
Ráno jsme se vyhrabali z postele kupodivu brzy..pač na nás čekala snídaně, některým (včetně mě, samozřejmě) vstávání trvalo poněkud déle, ale jídlo stálo za to. Vzhledem k tomu, že Sonja (naše koordinátorka výletu z Unie) naplánovala odjezd na nepochopitelných (mysli tím brzkých) 12 hodin, pač jsme mohli ještě něco zkouknout z toho skvostu NP KOLI, ale bohužel, čas byl neuprosný..Nicméně rozhodli jsme se, že cepíny a mačky protentokráte necháme v Base campu a na vrchol vylezeme tentokrát na lehko, pač počasí slibovalo, alespoň něco. Co? To bylo překvapení, v tu chvíli jsme netušili…
Výsledek sice nebyl jako na fotkách v informačních průvodcích či pohledech, ale vidět to..stalo určitě za to..Druhá chybička spočívala v tom, že čas nás tentokrát tlačil již opravdově a jak se později ukázalo, zpoždění pět minut bylo pro Sonju poměrně velkým problémem..prostě Finsko..takže čas stravený na vrchu byl v podstatě o tom, že jsme deset minut fotili, a tři minuty se snažili nabrat co nejvíce pohledů do našich pamětí…velká škoda, tady by se dalo sedět celé hodiny a dumat, přemýšlet a nebo jen tak sedět a hledět někam směrem k ruské tajze, která určitě není daleko…