Uměnovědy

Přípravná epocha romantizmu, která se objevuje v průběhu 18. století. Není možné ho na časové osy definovat určitě a jednoznačně. Tvoří přechod od klasicizmu s racionalistickou estetikou 17. století k romantizmu prosazujícímu citovost a fantastičnost. Projevuje tedy jak tendence klasicistické, tak i tendence k romantizmu.

Vzniká v Anglii jako teoretický požadavek po originálním a osobitém autorském pohledu na svět. Zdůrazňuje se subjektivita. V 2. polovině 18. století se utváří tzv. koncepce „přirozeného umění“, jakožto tvorba preferující individuální prožitky člověka uprostřed přírody. Proto se za nejčistší umění pokládá lidová tvořivost a k ní náležící ústní lidová slovesnost (pohádky).

Preromantizmus je hnutí velice rozporuplné. Tvůrčí svoboda, individualizmus, subjektivita nemohli umožnit vytvořit charakteristické společné znaky preromantizmu a proto uvnitř něho nacházíme rozdílné a rozporuplné jevy.

sentimentalizmus – citový, přecitlivělý, zdůrazňující vnímání světa přes cit. Zasáhne celou evropskou literaturu a zjevuje se v 18. století jako projev nebo odraz měšťanské třídy. Nejvíc v Anglii, což souviselo s ekonomickým postavením měšťanů. Měšťané definují zájem o určitou tematiku i způsob, jak by mělo být umění tlumočeno. Sentimentalizmus se zabývá citovostí, utrpením ctností, individualizovanými prožitky nearistokratického jedince. Silně se projevuje ve formě morálních týdenníků (Gottsched ), které se obracejí k měšťákům a kritizují dvorské mravy a aristokratický způsob života.